Agitka pana ministra Drábka.

Ve svém blogu 9. 11. 2010 pan ministr Drábek obhajuje nutnost vyhlášení stavu legislativní nouze z pohledu ministra a člena koalice. Z jeho pozice je to pochopitelné. Vlastní text obhajoby postupu vlády však není příliš korektní.

První nekorektnost je v tvrzení, „že žádné vládě v novodobé historii ČR nebyl na přípravu rozpočtu vyměřen kratší čas než té současné“. Každá vláda, která nastupovala po volbách, měla přibližně stejný čas na přípravu rozpočtu. Vzhledem k tomu, že letošní volby proběhly již koncem května a nová vláda se ujala své činnosti 13. července 2010, je zřejmé, že naopak tato nová vláda měla více času na přípravu rozpočtu oproti předchozím. Výmluva na přebírání agendy po „nepolitické vládě“ příliš neobstojí. Vláda pod vedením Jana Fišera ještě 12. července 2010 na svém jednání schválila řadu dokumentů a troufnu si tvrdit, že se snažila co nejvíce vládní agendy vyřídit - viz. usnesení z jednání vlády z 12. července 2010.

Stav legislativní nouze byl skutečně pouze politickým aktem. Předvolební jednání Poslanecké sněmovny o zákonech, které škrtaly v různých výdajích, by bylo politicky problematické, a proto příslušné zákony nebyly záměrně včas předány k projednání poslancům. V měsíci září se uskutečnily dvě řádné schůze Poslanecké sněmovny a právě na těchto schůzích měly být inkriminované zákony projednány v prvním čtení. V takovém případě by bylo dost času na řádné projednání zákonů ve druhém a třetím čtení, a to i v případě různých obstrukcí opozice.

Pan ministr Drábek na svém blogu dramaticky popisuje pohromu, která by naši zemi potkala v důsledku neschválení tzv. reformních zákonů. Vyhlášením stavu legislativní nouze však vláda vzala opozici možnost navrhnout svůj postup řešení rozpočtové krize a před veřejností o tomto konceptu diskutovat. Každý problém má více řešení a je legitimní, aby jednotlivé cesty byly diskutovány. Právě zamezení této diskuze považuji za největší faul, kterého se vláda dopustila.

Považuji koncept řešení rozpočtové krize, který byl zapracován do návrhu zákona o úsporných opatřeních v kompetenci MPSV ČR za chybný. Úsporná opatření prakticky likvidují systém státní sociální podpory, který byl přijat pravicovou vládou v roce 1995. Tento systém byl velmi efektivní a umožňoval parametrické změny systému. To znamená, že mohly být zpřísňovány podmínky k získání jednotlivých dávek státní sociální podpory, což se také postupem let dělo. Jestliže v roce 1995 pobírala sociální příplatek přibližně každá čtvrtá až pátá rodina, tak v letošním roce to již byla pouze každá asi patnáctá rodina. Přesto tento systém zaručoval, že ty nejchudší rodiny se nepropadaly do neřešitelné ekonomické situace a ve srovnání se zeměmi EU jsme pořád měli nejméně chudých. Likvidace tohoto systému je pravděpodobně dárkem k letošnímu Evropskému roku boje proti chudobě.

Naše společnost je dlouhodobě mediálně masírována informacemi o našem rozhazovačném sociálním systému. Přitom nikdo neřekne skutečné výdaje na náš sociální systém. I kdybychom zrušili všechny dávkové systémy kromě důchodů, to znamená dávky v nemoci včetně mateřské, dávky hmotné nouze, dávky státní sociální podpory, podporu v nezaměstnanosti a dávky sociální péče, tak státní rozpočet ušetří asi 120 mld. korun ročně. Takže ani zrušení všech dávek by nevyrovnalo deficit státního rozpočtu. Podle Eurostatu jsou naše výdaje na sociální systém ve výši 12,5% HDP. Průměr členských zemí EU je 18% HDP.

Ministerstvo práce a sociálních věcí uvádí, že připravuje rozsáhlou změnu jednotlivých dávkových systému, což je asi dobře. Nerozumím však tomu, proč již před reformou si ministerstvo zhoršuje svojí výchozí pozici tím, že navrhlo poměrně nelogické snižování výdajů. Je to podobná chyba, které se dopustil ministr Julínek, když svojí reformu zahájil vybíráním poplatků.

Proto mi slova pana ministra Drábka, o živelné pohromě a zdivočelé opozici, kterými obhajuje vyhlášení stavu legislativní nouze, připadají jako velmi laciná agitka.