Nevím zda okurková sezona dosáhla svého vrcholu nebo je to nový styl naší jediné veřejnoprávní televize. V pátek prvního srpna bylo hlavním tématem pořadu „Události – komentáře“ údajné vylučování pana Šloufa z ČSSD.

Nezasvěcený divák, který sledoval téměř dvaceti minutovou debatu o jednání jakéhosi orgánu sociální demokracie o panu Šloufovi, musel nabýt dojmu, že v této zemi již nemáme žádné starosti a tudíž se můžeme zabývat členstvím privátních osob v jednotlivých stranách.

Zasvěcený divák však musel dostat vztek. Jak je možné, že za peníze koncesionářů věnuje veřejnoprávní televize tolik času členství ve straně zcela privátní osobě, která se neuchází o žádné veřejné zakázky. Je to o to horší, že bylo věnováno tolik času bývalému komunistickému aparátčíkovi a během celého pořadu to aktéři debaty vůbec nezmínili.

Celá debata byla o „netématu“ jak s oblibou říkával Karel Kühnl. Je to uměle nastolené téma, které má vyplnit čas určený na zpravodajství a pravděpodobně přesvědčit televizního diváka, že těmito „netématy“ žije naše společnost. Ve skutečnosti debata ukazuje bídu naší společnosti, která má před sebou jiné obrovské problémy a neřeší je. Je ostudné, že bývalý komunistický funkcionář je považován za celebritu, má obrovský prostor v mediích a je využíván napříč politickým spektrem.

Nesmyslnost celé debaty se ukázala, když politolog Jan Bureš říkal, že postup ČSSD vůči panu Šloufovi vychází ze stanov strany. Ty zavazují členy strany respektovat usnesení orgánů a při jejich nerespektování může člen očekávat trest. K tomu dodal, že to je standardní ustanovení stanov politických stran. Na tuto větu reagoval další účastník diskuse redaktor Bohumil Pečinka s prohlášením, že ustanovení o respektování usnesení orgánů stran jejími členy není standardní součástí stanov stran. Dále prohlásil, že toto ustanovení má pouze jedna strana a takové usnesení je důsledkem demokratického centralismu.

Nepředpokládám, že pan Pečinka nezná způsob řízení politických stran a tak vědomě klamal. Každá politická strana je hierarchicky řízený subjekt. Pokud není, tak zajde na úbytě – příklady ODA, US a jiné. Pan Pečinka si tuto skutečnost může ověřit například ve stanovách ODS. V čl. 3, odst. 4 písm. f se uvádí „členství ve straně zaniká zrušením členství místním sněmem z důvodu závažného porušení povinností stanovených v čl. 3, odst. 8“. V odst. 8 se v písm. i uvádí „člen je povinen respektovat usnesení a rozhodnutí orgánů strany“. Zkrátka, když člen nerespektuje orgány strany, může být vyloučen, a to platí napříč celým politickým spektrem.

Naše media místo nastolování závažných celospolečenských témat většinou pouze diskutují o tom, kdo s kým se sešel, proti komu, o frakcích či nefrakcích, kdo s kým mluví či nemluví. Jako by nebylo jiných témat. Je však možné, že debata, kterou považuji za zcela zbytečnou, měla ve skutečnosti ukázat, že tím nejdůležitějším člověkem, který řídí naše osudy nejsou demokratické instituce, vláda a parlament, ale jakýsi bývalý komunistický aparátčík, se kterým všichni mluví a všichni ho potřebují.