05. 03.

Ideologie nade vše.

Václav Krása Přečteno 911 krát

Další a další nemocnice vyhlašují kvůli naplnění kapacit stav hromadného postižení osob. Česká republika nezvládá epidemii koronaviru a stává se hrozbou i pro okolní státy. Co se stalo, že jsme na tom tak špatně? Těch událostí je mnoho a byly už popsány – letní uvolnění všech opatření, statisíce lidí na dovolené v Chorvatsku a jinde, tlak opozice proti restriktivním opatřením a neochota vlády jít do konfliktu před volbami, vánoční nákupy, ale hlavně naše obrovská nedisciplinovanost a neochota strpět omezení, která občané okolních států bez větších problémů dodržovali.
Je tu však ještě jeden obrovský problém, který se nyní projevuje čím dál více. Nemáme dostatek očkovacích vakcín, které jsou klíčové pro systémové řešení epidemie, ačkoli jsou jedinou nadějí, abychom se mohli vrátit do relativně normálního stavu. Spolehli jsme se na EU a dopadli jsme jak ti nešťastní „Sedláci u Chlumce“. Nejen my, ale i další členské země, které se neodhodlaly k samostatnému zajišťování vakcín. Uvízli jsme v byrokratické síti evropských struktur, které nejsou schopné řešit krizové situace. Hromadný a výhodný nákup milionů vakcín se významně zadrhl. Omluvy paní Ursuly Leyenové nám jsou houby platné, když umírají tisíce lidí.
Nic neřešící je vyjádřením pana premiéra „Konečně dobré zprávy! Díky solidaritě EU obdržíme příští týden 100 tisíc dávek vakcíny Pfizer navíc. Můžeme rychleji očkovat teď, když to nejvíc potřebujeme,“ uvedl ve svém tweetu a poděkoval členským státům, Evropské komisi a její předsedkyni Ursule von der Leyenové. „Velmi si toho vážíme.“ Toto vnímám jako poděkování, že neschopní úředníci zpackali co mohli a teď se hrbíme za almužnu, která nic neřeší.
Média nyní ovládá diskuse o ruské vakcíně proti covidu Sputnik V. Ruská očkovací látka Sputnik V spustila divokou debatu na odborné i politické rovině. Ačkoliv ji Evropská unie ještě neschválila, na národní úrovni dostala zelenou v Maďarsku a na Slovensku. Dva miliony dávek, které objednal slovenský premiér Igor Matovič, způsobily hlubokou politickou krizi i přesto, že studie zveřejněná odborných časopisem The Lancet přinesla nadějné výsledky – účinnost ruské vakcíny v posledních fázích testů dosáhla 91,6 procent. „Uvedené výsledky jsou jasné a vědecký základ očkování byl prokázán,“ říkají profesoři Ian Jones a Polly Royová.
Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová prohlásila, že v případě nákupu Sputniku jde o rezignaci na pravidla, kterými se v medicínských otázkách země řídí, a které garantují nejvyšší standardy bezpečnosti pro lidi. Otevřenou otázkou podle ní zůstává, zda tento krok nezhoršil možnosti SR zapůjčit si od evropských partnerů již registrované vakcíny. Prezident lékařské slovenské komory Marian Kollár prohlásil, že vakcína je jediným možným řešením a jedinou cestou, jak se z tohoto pekla dostat. Zdůraznil, že jako lékař se nedívá na to, odkud vakcína pochází, ale na to, zda je účinná. Ministr zdravotnictví SR Marek Krajčí oficiálně povolil používání vakcíny Sputnik V na Slovensku. Podepsal žádost o použití neregistrovaného přípravku. Zkrátka politická bitva se vším všudy.
Je dobré sledovat diskusi o očkování v našich luzích a hájích. Ideový boj o čistotu myšlení nabírá na obrátkách. Avízovaný kandidát na prezidenta pan generál Petr Pavel má za to, že ten, kdo tvrdí, že věci jako jádro, ropa, investice či vakcíny nemají ideologii, a tedy nemohou představovat riziko, popírá zjevnou realitu. Jen nerozumím tomu, proč plyn a jádro můžeme z Ruska dovážet, ale vakcíny, kterých máme nedostatek nikoli. Někteří senátoři za hnutí STAN tvrdí, že ruská vakcína je předmětem hybridní války proti Evropské unii. Pan senátor Pavel Fischer v tomto duchu dokonce rozhořčeně psal dopis panu prezidentovi Miloši Zemanovi, který požádal Rusko o dodávky vakcíny Sputnik V. Svérázně se k otázce nákupu ruské vakcíny postavil europoslanec Tomáš Zdechovský. Ten s nákupem souhlasí s tím, že prioritně by měli být očkováni voliči ANO, ČSSD a SPD.
O tom, jak je naše myšlení pokroucené svědčí tato epizoda z rozhovoru paní redaktorky ČT Světlany Witowské s paní poslankyní EU Kateřinou Konečnou, kdy paní poslankyně uvedla, že bychom měli usilovat o Sputnik. Paní redaktorka se na ni podívala a zeptala se: „A co by na to řekli v Bruselu?“ Dříve v Moskvě dnes v Bruselu. Nikdo se nezajímá co si o tom myslí ti lidé, kteří jsou v těžkém stavu, protože na ně žádná vakcína nezbyla.
Co z výše uvedeného plyne? Nestačí, že očkovací látka je po odborné stránce v pořádku, nestačí, že o ní je zájem asi v padesáti zemích světa a v současné době se s ní očkuje v patnácti zemích. Nemá však správný ideový původ. Je z Ruska ze „země zla“ a my, skvělí a čistí „Evropané“ se můžeme nechat očkovat jen ideově uvědomělou vakcínou. Možná bychom zachránili tisíce lidí, protože není pravda, že by nám Rusko dodalo jen 20 000 dávek, jak uvádějí ti ideově nejčistší z nás, když na Slovensko bylo dodáno najednou 200 000 dávek. Zkrátka třídní boj je třeba vést do hrdel i statků, a ti mrtví….?
Pojďme se podívat, jak to je s registrací vakcíny u nás. Nerozumím tomu, proč ministr zdravotnictví odmítl požádat SÚKL, aby projednal registraci vakcíny Sputnik V a také je nepochopitelné, že ředitelka SÚKL, paní Mgr. Irena Storová, MHA, nezačala sama prověřovat vakcínu. Státní ústav pro kontrolu léčiv registruje devadesát procent léků u nás, které nejsou registrovány Evropskou lékovou agenturou. Platí také pravidlo, že pokud je lék schválen v jedné členské zemi, lze lék používat i v ostatních členských zemí EU. Maďarsko Sputnik V registrovalo a tak neustálé trvání na registraci agenturou EU je pokračováním nesmyslného politického handrkování a ideologické války.
Cíle bohužel bylo dosaženo. I když dnes SÚKL zkoumá Sputnik V, než k nám bude dodán, budeme možná mít dostatek jiných vakcín, pokud je pravda, že máme dostat asi dvacet mil. dávek. Možná jsme mohli mít pár set tisíc vakcín mnohem dříve, tak jako Maďarsko, ale zůstaneme ideově neposkvrnění a EU nás může hrdě přivinout na svoje plece. A ti mrtví? Kdo by se o ně staral, když jde o ideje!

04. 03.

Proč si platíme veřejnoprávní média?

Václav Krása Přečteno 1764 krát

V nedělním pořadu „Otázky Václava Moravce“ jsme mohli sledovat standardní scénář, který již mnoho měsíců předvádí řada médií. Všechny kroky, které vláda koná v boji proti epidemii covid-19, jsou špatné. Nejde ani tak, zda to je či není pravda. Pan Václav Moravec držel standardního scénáře, že vše je špatně. V úvodu hned první otázka na ministryni spravedlnosti Marii Benešovou byla útočná, aniž by divákům vysvětlil o jaký problém půjde – „Jak může vláda vydat sérii nařízení, která vyšla ve Sbírce zákonů v pátek v noci a některá ustanovení platí od soboty, přičemž občané neměli možnost se s nimi seznámit ve Sbírce zákonů? Paní ministryně odpověděla zcela logicky, že viděla v ČT zprávy, kde byla jednotlivá opatření popsána i s datem účinnosti, a to je úlohou veřejnoprávních médií, aby právě o těchto opatřeních občany informovala.
A to je možná hlavním kamenem úrazu, neujasněnost úlohy veřejnoprávních médií. My občané si je platíme především proto, abychom měli včasné, pravdivé a srozumitelné informace, které nám umožní reagovat na přijatá opatření a vytvořit si vlastní názor. Bylo neuvěřitelné, jak pan Václav Moravec se snažil téma vydání nařízení charakterizovat, jako zásadní pochybení vlády a vystavení občanů neřešitelné situaci. Je to trochu komické. Neznám ve svém okolí asi nikoho, kdo by sledoval pravidelně Sbírku zákonů a sledoval jaká nařízení či zákony jsou uveřejňovány. Spíše bych si tipnul, že většina občanů ani neví, jak vyhledávat normy ve Sbírce zákonů a část lidí možná ani neví, že nějaká taková věc vůbec existuje. Proto si platíme veřejnoprávní média, aby nám důležité informace zprostředkovala.
Nechci vládu hájit a je nepochybné, že se během koronavirové krize dopustila mnoha chyb a možná, že i ona inkriminovaná opatření mohla být přijata dříve a občané se o nich mohli dozvědět také dříve. Jsou však situace, kdy vlády nejen u nás, ale i v jiných zemích přijímají rychlá opatření, o kterých se občané bezprostředně dovídají z médií a nikoliv na základě sbírek zákonů. Bylo tomu v minulosti, děje se to dnes a bude se tak dít i v budoucnu. Jen namátkou si lze vzpomenout na povodně, na rozhodnutí vlády v době krize 1997 apod., kdy byla přijímána opatření ze dne na den.
Problémem dnešních médií, včetně veřejnoprávních je, že jsou přesvědčena, že je nezbytné vyvolat vždy konflikt a každá událost, každé politické či odborné rozhodnutí musí být předem rozcupováno, protože tak si to konzumenti médií přejí, budou si více média kupovat a my, majitelé, případně zřizovatelé na tom více vyděláme. O tom také svědčí úvodní věta Václava Moravce jeho pořadu v poslední únorové neděli. Bohužel, tento nešvar se stále více projevuje i v politice. Dnes politici velmi často neřeší vlastní problém, ale spíše hledají „šťavnaté“ věty, kterými poníží či urazí návrh politika z opačného politického spektra.
Novináři a politici neustále opakují mantru o rozdělené společnosti a hledají viníky, kteří za to mohou. Je to nesmysl. Každá společnost je rozdělena na různé segmenty, protože se uvnitř ní střetávají různé názory. Jde o míru polarizace, která nepochybně stoupá a může dosáhnout kritického bodu, který vyvolá hněv některé části společnosti, její radikalizaci a konflikt. Zdá se mi, že to je záměrem některých médií. V každé mediální diskusi jsou pravidelně stavěny osobnosti mající zásadně odlišná stanoviska, a kde lze očekávat střet. Moderátoři diskusí, místo jejich moderace velmi často provokují ke konfliktu. Pokládají návodné otázky, vedou sami se sebou dialog, aby dali najevo, komu fandí. Ve veřejných diskusích padají urážky, ponižování, odmítání názoru bez argumentů apod. My ostatní tomu přihlížíme, fandíme a sami utvrzujeme politiky i novináře, že tak je to správně, lid to chce! Takže jsme vinni všichni a nikoliv jen jednotlivci, o kterých se to často píše.
Všichni si platíme veřejnoprávní média, měla by sloužit, nestraně nás informovat, snažit se utlumovat konflikty a pomáhat k dohodě na řešení společenských problémů. Opak je pravdou a jen jednotlivci ve veřejnoprávních médiích tak činí. Tak nevím, proč si je vlastně platíme.

22. 02.

Bojujeme o čas!

Václav Krása Přečteno 1251 krát

Ministr zdravotnictví Jan Blatný uvedl v nedělní Partii na TV Prima, „Kdybychom žádná opatření neměli, přišla by katastrofa. Situace není dobrá. Nejde o hledání viníka, ale o uvědomění si situace. Bylo by nesmírně užitečné, kdybychom se všichni spojili. Možná budeme muset opatření zpřísnit“.
Podle všech ukazatelů je epidemiologická situace opravdu špatná a koronavirus postupuje naší zemí, ať děláme, co děláme. Jsme skutečně jednou z nejvíce postižených zemí světa. Ve světě je ČR v přepočtu na druhém místě za Andorrou (12 964 nakažených na 100 000 obyvatel), podle počtu zemřelých na 100 000 obyvatel za celou dobu pandemie je ČR pátá (154 mrtvých na 100 000 obyvatel) za San Marinem (197), Belgií (182), Slovinskem (170) a Británií (159).
Těch příčin současné situace je určitě více, přílišné uvolnění v letních měsících, nedisciplinovanost občanů, nedůvěra některých politických subjektů v uzavírání jednotlivých oblastí do přísné karantény, předvolební boj politiků, ale především nedůvěra občanů, že je vláda schopná epidemii zastavit.
Nechci se přidat k zástupu kritiků vlády, ale její nedůslednost a neustálé změny v postupu svědčí o nedostatečném plánu, jak postupovat. Dnes je již jisté, že žádné zákazy ani opatření nemůžou zastavit postup epidemie a jediným řešením je co nejvíce se soustředit na rychlost očkování. Bohužel i v této oblasti panuje chaos. Čtvrtina očkovacích dávek, které byly dosud dovezeny, není použita a leží někde ve skladech. Kraje se snaží, aby očkovat mohli praktičtí lékaři, ale prý chybí metodika!? Jaká metodika? Lékaři očkují standardně, a pokud je potřeba nějaký speciální postup při očkování proti covid, tak stačí e-mail. O chaosu svědčí dva zážitky z minulého týdne. Dostal jsem dopis: „Mám mimo jiné CHOPN 2-3 s podílem astma a středně těžkou až těžkou ventilační poruchou a v této době se bojím podstoupit léčení. V naší zemi neexistuje možné dovolání k vakcinaci, i když mi letos bude 64 let. Svou nemoc jsem si nezpůsobila kouřením ani jiným zlozvykem, ale „plícemi jsem zaplatila svého mladšího syna“. Druhý případ se týká mého blízkého spolupracovníka a je zcela opačný. Kolega přednáší dvakrát do měsíce dvě hodiny ve škole o včelařství. Je mladý, zdravý, před nedávnem prodělal koronavirus. Při poslední přednášce mu ředitel školy nabídl očkování proti covid. On to odmítl, s tím, že očkovat mají někoho potřebnějšího. Po těchto zkušenostech se nikdo nemůže divit, že lidé nemají důvěru v systém.
Jedinou cestou, jak zastavit epidemii a otevřít společnost, je masivní a rychlé očkování. Zatím jsme svědky neustálého dohadování, které skupiny lidí upřednostnit, protože vakcín je nedostatek. Izrael, který již očkoval 80 % občanů, dnes otevírá všechno a začíná žít normálním životem. K podobnému kroku se chystá Velká Británie, velký pokles nových případů s koronavirem hlásí USA. Jsou to všechno státy, které si samy zajistily dostatečné množství vakcín.
My bojujeme o čas a tento boj jasně prohráváme. Chybí nám vakcíny, ale také dostatečná infrastruktura k jejich distribuci a aplikaci. Máme určeny prioritní skupiny občanů, které mají být očkovány přednostně, ale časový plán se hroutí. Teď se povede boj o to, zda napřed očkovat učitele, rizikové pacienty, pracovníky strategických subjektů apod.
Jak to, že jsme takto fatálně selhali? Jak to, že nejsme schopni, nebo snad nechceme si sami zajistit vakcíny? Hlavní argument pro spolehnutí se na EU byla cena vakcín. Neuvěřitelný argument. I kdybychom zaplatili dvojnásobnou cenu, tak se bude jednat o několik miliard korun. Jeden den lockdownu nás možná stojí víc, ale hlavně, nedostatek vakcín znamená stovky a tisíce zbytečně zmařených životů. Nejsem pro okamžité zrušení restriktivních opatření, ale chápu naštvanost tisíců lidí, protože vidí, že světlo v tunelu, které znamenalo očkování, se neustále vzdaluje. Z ideologických důvodů odmítáme vakcíny, které používají desítky zemí. O vakcínách odborníci nepochybují, ale my si přeci s těmi státy nezadáme. To, že nám dodávají roušky, jehly, palivové články do jaderných elektráren, plyn a další, nám nevadí. Jako další argument pro jejich odmítnutí je, že vakcíny neregistrovala agentura EU.

Zvláštní požadavek s přihlédnutím k tomu, že ČR získá 12 000 dávek léku firmy Regeneron. Ten se používá k léčbě covidu-19 a za tím není registrovaný. V březnu dorazí 4000 dávek, stejné množství v dubnu a květnu. SÚKL už používání léku doporučil, povolit ho musí ještě MZ.

Vakcíny registrovala řada států, my máme náš registrační úřad, tak proč nekonáme a nepostupujeme stejně, jako u léku firmy Regeneron? Na co čekáme? Kdo má zájem na tom, čím hůř, tím líp? Jsme jednou ze zemí s nejhorším průběhem epidemie, a proto vůbec nechápu tu liknavost. Bojujeme o čas, a boj prohráváme!

10. 02.

Ať žije demokracie! Ale ta naše.

Václav Krása Přečteno 1208 krát

K tomuto článku mě inspirovaly neustále vysílány záběry soudního jednání s Alexejem Navalnym, ruským právníkem a politickým opozičním aktivistou. Soudní spor a demonstrace můžeme sledovat téměř v přímém přenosu, a to, i když se soudní proces odehrává v totalitní zemi s cenzurou, kde tvrdě vládne Vladimír Putin.
Podle našich médií právě tato kauza ukazuje rozdíl mezi naší svobodnou společností a totalitním režimem v Rusku. Jsme natolik rozhořčeni, že náš skvělý ministr zahraničí Tomáš Petříček si předvolal ruského velvyslance a řádně mu vyčinil. Byl zřejmě jediný z EU, ale určitě připravil Vladimíru Putinovi nejednu bezesnou noc. Někteří naši opravdoví demokraté jsou natolik rozzlobeni, že odmítají i očkovací látku proti koronaviru, o kterou má mimochodem zájem celý svět, ale my, potomci husitů, se přece nebudeme hrbit před despotou. Co na tom, že je pravděpodobné, že zbytečně zemřou stovky lidí, kteří s politikou nemají nic společného a mohli by ještě řadu žít svůj život. Princip je princip a s despotou se nejedná. Ještě by „Putinovské Rusko“ mohlo chtít za vakcínu podíl na dostavbě Dukovan. V žádném případě! Ohrozili bychom svoji bezpečnost! Je však podivné, že těmto principiálním politikům nevadí, že dlouhá léta kupujeme z Ruska palivové tyče do našich jaderných elektráren, protože tak kvalitní nikdo nevyrobí, jsme prakticky závislí na dodávkách plynu atd.
Podívejme se na naši skvělou euroatlantickou demokracii, která je vzorem celému světu a je nepochopitelné, že řada států to nechápe a dokonce ji odmítá.
Koncem druhého desetiletí 21. století jsme mohli sledovat další kolo boje Katalánska za samostatnost na Španělsku. Tato snaha katalánských občanů je velmi dlouhá. V „nelegálním referendu“ (dle španělské vlády) vyhlášeném katalánským parlamentem v roce 2017 se 90,09 % z 2,26 miliónu hlasujících vyslovilo pro nezávislost. Katalánské strany usilující o samostatnost uspořádaly desítky demonstrací za účasti stovek tisíc občanů. Španělské policejní síly použily na jejich rozehnání obušky, vodní děla, slzný plyn a gumové projektily. Zatkly přední politiky stran usilujících o samostatnost, i když byli zvoleni v řádných volbách do ústavních funkcí. Nakonec je v politickém procesu odsoudila španělská justice celkem ke sto letům vězení. Soud odsoudil ke třinácti letům bývalého vicepremiéra regionální vlády Oriola Junquerase Dvanáct let vězení dostali katalánští exministři Raül Romeva, Jordi Turull a Dolors Bassaová, kteří spolu s Junquerasem byli odsouzeni i za „zneužití veřejných fondů na uspořádání referenda“. To je barbarství. Bývalá předsedkyně katalánského parlamentu Carme Forcadellová dostala 11 let a šest měsíců vězení. Odsouzena byla mimo jiné za to, že v roce 2017 postoupila k projednání v katalánském parlamentu několik zákonů souvisejících s referendem o nezávislosti. „Svobodná parlamentní debata není zločin... Demokracie dnes zažila černý den,“ komentovala rozsudek Forcadellová, která na verdikt čekala stejně jako osm jejích kolegů ve vazbě. Nikdo z politiků ani z médií si nevzpomene, že ve Španělsku jsou političtí vězni, kteří jsou vězněni za svůj názor a legitimní politický souboj. Ostudné je, že po celou dobu soudního jednání byli ve vazbě, jako nejhorší zločinci.
Většina z nás si asi už nevzpomene na policejní brutalitu při protestech tzv. „žlutých vest“ ve Francii. Právě brutalita policejních zásahů vedla k radikalizaci protestujících. Protesty začaly 17. listopadu 2018 a zúčastnilo se jich více než 300 000 lidí. Do 21. listopadu bylo zraněno 585 civilistů (z toho 16 vážně) a 115 policistů (3 vážně).
Během 24. listopadu uspořádalo Hnutí žlutých vest více než 1 600 akcí, kterých se zúčastnilo okolo 106 000 demonstrantů. Největší akce se konaly v Paříži. Zde protesty přešly v násilnosti – protestující zapalovali ohně na ulici, strhávali značky, stavěli barikády, vytrhávali dlažební kostky a policie musela použít slzný plyn a vodní děla, aby je rozehnala. Většina z nás byla šokována brutalitou policie.
Asi nejhorší ukázkou pojetí euroatlantické demokracie byly události 6. ledna letošního roku ve Washingtonu před Kapitolem. Střelba do vlastních lidí je skutečně to poslední co by se mělo stát. Je prokázaný minimálně jeden případ, kdy policejní agent zastřelil ženu, kterou byla 35letá Ashli Babbittová, veteránka Letectva Spojených států. Poté, byl tehdy ještě prezidentu Trumpovi dočasně zablokován účet na Facebooku, Twitteru, Instagramu a Snapchatu, dne 9. ledna 2021 mu Twitter zrušil osobní účet s 88,7 miliony sledujících trvale. Facebook začal odstraňovat příspěvky s textem "stop the steal", tedy s odkazem na podvody při prezidentských volbách. Také YouTube přistoupil k blokacím, když smazal dva kanály Stevea Bannona, bývalého poradce prezidenta Trumpa.

To je skutečná ukázka svobodné společnosti, která dbá na dodržování lidských práv. Dovolím si připojit ještě odkaz článku historika doc. PhDr. et Dr. phil. Ivo Cerman, Ph.D., který popisuje, jak se chce administrativa Joea Bidena důsledně vypořádat s konzervativními republikány, https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Vyhodit-Zakazat-Zbavit-titulu-USA-za-Bidena-Cesky-docent-zdesen-653220. Vypadá to, že s nimi zatočí po bolševicku. Měli bychom důsledně sledovat dění v této mocnosti, abychom nebyli zaskočeni. Je jisté, že v USA došlo k významnému posunu, který nás může velmi překvapit.

Tak ať žije demokracie, ale skutečná vláda lidu založená na svobodné soutěži politických stran a nikoli ta, kdy se určité mocenské sily snaží pod lživými hesly a ohlupováním lidí, ovládnout společnost. Posuzujme vše zdravým rozumem. Všichni máme v sobě zakódován kompas, který nám umí napovědět co je správné. Jen je potřeba mu naslouchat.

26. 01.

Lidé, začněte křičet!

Václav Krása Přečteno 2160 krát

V neděli 10. ledna se na Staroměstském náměstí v Praze konala demonstrace pod heslem „Otevřené Česko“, zaměřená proti neustálému zavírání obchodů, služeb, škol a kulturních a sportovních zařízení. Účastníci požadovali ukončení zákazů, které nás všechny zatěžují a neumožňují nám normální život. Viníka vidí v politicích, protože COVID-19 je podle jedněch nesmysl, podle druhých neškodná chřipka a podle dalších stačí ochránit ohrožené skupiny a ostatní mohou bez zákazů v klidu žít.
Také mne štvou všechny ty zákazy a příkazy. Štvou mne především proto, že nevidím světlo na konci tunelu. Nouzový stav a zákazy všeho možného se jen dále a dále prodlužují. Na rozdíl od demonstrantů nevidím řešení ve zrušení zákazů a ponechání populace tzv. promořit. Ono totiž nejde chránit jen část obyvatelstva, protože potencionálně ohrožené skupiny není možné zcela oddělit od ostatních občanů. To prostě nejde. A potom je třeba mít na paměti, že každá velká epidemie si nejprve vybírá oběti mezi těmi nejslabšími, ale každý vir mutuje a je možné, že za nějaký čas si bude vybírat oběti i mezi lidmi, kteří se teď cítí bezpečně.
Jediné řešení je ochránit všechny občany, abychom byli všichni vůči koronaviru odolní. Jedinou cestou je očkování. A tady je potřeba křičet a případně i demonstrovat. Jak je možné, že nemáme dostatek vakcín a fungující systém očkování? Demonstranti ze Staroměstského náměstí by měli porozumět tomu, že je nutné pandemii porazit, protože se může stát nebezpečná všem. Vývoj viru ve Velké Británii, v Jihoafrické republice nebo v Brazílii jasně ukazuje, že epidemie není u konce a racionálně uvažující člověk nemůže věřit nesmyslným konspiračním teoriím, že koronavirus je výmysl mocných k ovládnutí lidstva.
Je však nepochopitelné a trestuhodné, že nejsme schopni si zajistit dostatek vakcín, abychom uchránili vlastní občany. Místo skutečného soustředění se na boj s COVID-19 se politikaří. Státy EU se rozhodly postupovat společně při nákupu vakcín a tento model selhal. Podezírám evropské politiky, že zvolený model nebyl veden myšlenkou ochrany občanů EU před koronavirem, ale měl deklarovat, že bez EU nejsme schopni si zajistit vakcíny. Oč jsou na tom lépe Britové, Izraelci, Rusové, ale dnes i Maďaři, kteří nemusí čekat, až jim někdo povolí nějaké množství očkovacích látek.
Ministr zahraničí pan Petříček se stará o nějakého pana Navalného a mainstreamová média mu přitakávají, místo toho, aby se snažil sehnat očkovací látky pro naše občany. Pro mne je v tuto chvíli pan Navalný druhořadým tématem, mne teď nejvíce zajímá, protože patřím do ohrožené skupiny občanů, kdy budu očkován. A za to bych šel i demonstrovat. Jsme pořád bombardováni zprávami, že někdo někoho „nespravedlivě“ zavřeli. Nikoho však nezajímá, že denně v naší zemi umírají desítky a stovky lidí zbytečně, protože přece z principu nemůžeme koupit vakcínu třeba od Ruska, Číny a dalších. Jejich plyn nám už tak nevadí. Chce se mi křičet, přestaňte politikařit a udělejte maximum pro záchranu svých občanů!
Obrázek o uvažování v Bruselu si je možné udělat z reportáže v poledních zprávách na ČT 26. 1. 2021. Pan redaktor Lukáš Dolanský informoval, jak má EU možná nějaké nástroje na Pfizer, že nedodává dostatek vakcín. Stojí za to si poslechnout jeho slova, že několik politiků mu polohlasem sdělilo, že Izrael nakoupil vakcíny mnohem dráže. Mělo to vyznít tak, že jsme pašáci, že EU nakoupila levněji. Viz: https://www.ceskatelevize.cz/porady/10253066674-zpravy-ve-12/221411012000126/ Jenže Izrael vakcíny má, my je nemáme! Je potřeba pochválit izraelské politiky, že si uvědomují, že jejich nejdůležitější úlohou je chránit svůj lid. Oni dobře vědí, že ekonomicky se jim to nakonec vyplatí a politicky také. My se budeme holedbat úsporností a možná prohrajeme mnohem víc. Lidé, křičte, chceme vakcíny proti COVID-19!

17. 01.

Problémy očkování proti COVID-19.

Václav Krása Přečteno 1530 krát

Konečně jsme se dočkali, že na konci koronavirového tunelu bliká světlo. Jenže to vypadá, že může také zhasnout, nebo bude blikat strašně dlouho. Současné problémy kolem registračního systému nepovažuji za závažné. To určitě IT specialisté vyřeší. Problém spatřuji v dodávkách vakcín. Opakuje se to samé, co bylo na začátku koronavirové epidemie. Někteří si možná hned nevzpomenou, ale byl to kritický nedostatek roušek. Naštěstí lidová tvořivost a samostatné zajištění nákupu roušek z Číny a dalších zemí nás zachránily. Tehdy jsme slyšeli řadu slibů o společném zajištění roušek EU, jak to dopadlo, všichni dobře víme.
Obdobnou situaci zažíváme opět, ale s mnohem nebezpečnějšími následky. EU slíbila, že vyjedná pro členské země dostatek vakcín proti COVID-19. Společný postup bude pro všechny členy výhodný, protože bude dostatek vakcíny a ještě k tomu za skvělé ceny. Jaká je skutečnost. Firma Pfizer v pátek oznámila, že sníží o 40 % dodávky, protože musí přestavět výrobní kapacity. Opožďují se dodávky vakcíny Moderna a registrace dalších vakcín se neustále prodlužuje. Máme sice registrováno více než sto tisíc zájemců o očkování, ale chybí nám vakcíny. Jenže tady už nepomůže lidová tvořivost ani nejsou okamžité dodávky očkovacích látek z jiných zemí. A to je průšvih, protože jde o životy lidí.
Statisíce lidí v registru budou čekat a mohou onemocnět. Bylo zásadní chybou spolehnout se na jednání EU o dodávkách vakcíny. Měli jsme již podstatně dříve jednat samostatně, oslovit výrobce vakcín, provést jejich registraci a začít domlouvat velikost dodávek a jejich cenu. K čemu vlastně máme Státní ústav pro kontrolu léků, když všechny léky musí registrovat EU? Vždyť stačí registrace léku jen v Evropské komisi, aby mohl být jakýkoliv lék distribuován ve všech členských zemích. Jedním z hlavních argumentů pro nákup vakcín prostřednictvím EU byla jejich cena. Nedávno prohlásil izraelský premiér, že je podstatně lepší koupit dražší vakcínu a za to dříve otevřít hospodářství a společnost. To by se mělo tesat. Je přeci jasné, že jde o čas, a to si uvědomuje řada států. Čím dříve bude větší část populace proočkovaná, tím jich méně zemře a zároveň přestanou všechna omezení, která dusí hospodářství postižených zemí. Takže nejde ani tak o cenu, ale o rychlost, a v té zaostáváme.
Podívejme se, jak daleko jsou některé vyspělé státy, které se na nikoho nespoléhaly. Izrael má dostatek vakcín od firem Pfizer a Moderna, obdržel půldruhého miliónu kusů ruské vakcíny Sputnik 5 a ještě objednává vakcíny Astrazeneca. Má očkováno čtvrtinu populace, ale stále vyvíjí vlastní vakcínu. Cíl je zřejmý, zabezpečit zemi a obyvatele proti případnému vydírání. Tyto informace mám ze spolehlivého zdroje. Očkovací látky se stávají strategickým zbožím. Velká Británie si objednala vakcínu Astrazeneca, provedla registraci a dnes má očkováno několik milionů občanů.
Maďarsko, jediný stát EU, který má odvahu, nakoupilo 6000 vakcín Sputník 5, nemohlo však látku použit pro tlak z EU. Maďaři považují za skandální prodlevy ve společném evropském nákupu a distribuci vakcíny proti koronaviru. Rozhodli se proto jednat na vlastní pěst a předběžně vyjednali nákup čínské očkovací látky Sinopharm. „Prakticky jsme uzavřeli dohodu s čínskou společností Sinopharm o nákupu jejich vakcín. První zásilka by měla obsahovat až jeden milion dávek,“ uvedl šéf maďarského úřadu vlády Gergely Gulyás.“ Použití čínské vakcíny musí ještě povolit maďarské zdravotnické orgány. Viz. Novinky 16. 1. 2021. Ruská vakcína Sputnik 5 směřuje nejen do Maďarska a Izraele, ale také třeba do Spojených arabských emirátů či do Saúdské Arábie.
Ještě jednu poznámku v souvislosti s nákupem vakcín. EU dohodla s firmou Pfizer a pravděpodobně také s firmou Moderna, neuvěřitelnou věc. Firmy nebudou odpovídat za následky v souvislosti s podáním vakcíny. Všechny náhrady za újmy na zdraví přebírají státy EU. Je to bezprecedentní a nebezpečný krok. Je to bianco šek pro farmaceutické firmy. Toto budou postupně požadovat i další firmy, a to nejen farmaceutické. Za svoje výrobky musí odpovídat výrobci. Bylo by zajímavé vědět, čí to byl nápad. Bylo by dobré také vědět, zda podobné úlitby výrobcům vakcín učinily i státy, které si domlouvají dodávky samostatně.

30. 12.

Otázky kolem očkování proti COVID-19.

Václav Krása Přečteno 2006 krát

Sledujeme-li dění kolem očkování na COVID-19, je z veřejných zdrojů jisté, že do Česka v sobotu 26. 12. dorazilo prvních 9750 dávek vakcíny. V prosinci 2020 a v lednu 2021 by jich, podle předsedy vlády pana A. Babiše mělo být dohromady 355.000 dávek. Očkovat jsme začali 27. prosince letošního roku a jak se zdá, zatím jsme nevyužili ani těch necelých deset tisíc dávek. Některým věcem moc nerozumím a nějak se nemohu dopočítat.

Bylo řečeno, že nejprve budou očkováni zdravotníci, to je asi 100 000 sester a 40 000 lékařů, dále by měli být očkováni hasiči a policisté, nepochybně řidiči sanitních vozů a další obslužný personál, což je přibližně dalších 50 000 osob. Dále bylo deklarováno, že v prvním cyklu očkování budou také lidé z nejvíce ohrožené skupiny, přičemž se nejčastěji uvádějí klienti pobytových sociálních služeb, kterých je kolem 60 000. Vzhledem k tomu, že očkovací látka se musí podat dvakrát, vychází mi, že do konce ledna 2021 se na mnoho lidí z výše uvedených skupin očkovací látka nedostane, a to ani při šesti odběrech z lahvičky očkovací látky, jak kreativně rozhodli předseda vlády a ministr zdravotnictví.

Ještě se zastavím u klientů pobytových sociálních služeb, kteří budou očkováni, a vlastně se s tím už začalo, přímo ve svých zařízeních. Je to správné a je to dobře. Jen nevím, proč se do nejvíce ohrožené skupiny nepočítají lidé v těžkém zdravotním stavu, o které pečují rodiny a tito lidé se nebudou schopni dostavit do očkovacích center? Těchto lidí je podstatně více než lidí v pobytových zařízeních. Jsou to lidé trvale odkázáni na dýchací přístroje, lidé se vzácnými chorobami, těžcí kardiaci a mnoho a mnoho dalších. Prakticky od začátku prosince bombarduji ministerstvo zdravotnictví, MPSV ČR, Pacientskou radu a další instituce. Navrhl jsem, aby se praktičtí lékaři dotázali svých těžce postižených pacientů, zda chtějí být očkovány a poté vytvořili seznamy, které by byly pro mobilní očkovací týmy očkující přímo v domácnostech. Dosud jsem se nedočkal žádné smysluplné reakce. Zatím se zdá, že tito lidé nepatří do ohrožených skupin. Dnešní informace v médiích uvádějí, že právě ve Velké Británii, v souvislosti se schválením vakcíny společnosti AstraZeneca, se budují mobilní týmy k očkování v domácnostech lidí, kteří se nemohou dostavit do očkovacích center. Zajímalo by mě, zda se snažíme tuto vakcínu nakoupit, nebo zase budeme čekat?

V souvislosti s očkováním mě napadají další otázky. Jak to, že ve Velké Británii již očkovali statisíce lidí, dnes už možná milion lidí? Kde vzala Británie tolik očkovací látky? Tamní politici asi již dávno vyjednávali o dodávkách a nespoléhali se na to, že vakcíny za ně zajistí jiní. Jak je možné, že před Štědrým dnem začali očkovat v Srbsku a v Maďarsku, nemají třeba látku z Ruska? Jak to vypadá s očkováním v Rusku, které už očkuje mnoho týdnů? V médiích jsme neustále slyšeli, že ruská vakcína není řádně vyzkoušena a tudíž špatná. Teď je kolem očkování v Rusku klid. Jaké jsou reakce na tamní očkování? Mám ověřené informace, že odborná veřejnost nemá výhrady k ruské očkovací látce. Ostatně kdyby měla, tak to uslyšíme ve všech mediích. Takže se jedná jen o politiku?

Proč jsme si nemohli sami vyjednat vakcínu? Opravdu se musíme spolehnout na EU? Hlavní argument pro EU byla cena. O kolik bychom zaplatili více? Očkovací látky pro první cyklus potřebujeme podstatně více. Nemůžeme jí ještě někde nakoupit? Není očkovací látka další mocenský nástroj a ukázka, že bez EU nemůžeme být? Spousta otázek, ale zatím žádná odpověď.

13. 12.

Návrh reformy důchodů není reálný.

Václav Krása Přečteno 1263 krát

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová představila návrh penzijní reformy z dílny Komise pro spravedlivé důchody.

Předkládaný návrh obsahuje následující změny:
• výchovné za péči o dítě - hlavní pečující rodič by získal k důchodu 500 korun, maximálně však 1 500 korun
• zaměstnanci v náročných profesích by za každých odpracovaných deset let odcházeli do penze o rok dříve
• zkrácení povinné doby pojištění z 35 na 25 let
• základní důchod pro každého 10 000 korun hrazený z nultého pilíře
• podpora pracujících důchodců v podobě nižších daní
• vytvoření důchodové kalkulačky, na níž si každý bude moci kdykoli spočítat, jaký je jeho nárok
• zavedení vícezdrojového financování penzí
Návrh obsahuje rozdělit současný průběžný systém na dva pilíře. Z nultého by se vyplácel základní důchod 10 000 korun, z první zásluhové části by se počítal důchod za odpracované roky a za počet vychovaných děti. Práce v důchodu by se měla ocenit nižší daní z příjmu.
Návrh počítá také s dřívějším odchodem do důchodu u lidí, kteří pracují v tzv. náročných profesích. Za každých deset let práce v takovém prostředí by mohli jít do důchodu o rok dříve. Týkalo by se to pracovníků v takzvané třetí a čtvrté kategorii, kde se překračují hygienické limity, kteří musí nosit ochranné pomůcky či je vysoké riziko poškození zdraví. Jednalo by se asi o 400.000 lidí. Jejich zaměstnavatel by za ně platil o pět procentních bodů vyšší odvody do sociálního pojištění. To by přineslo od roku 2022 do roku 2026 dodatečné příjmy ve výši 71,7 miliardy Kč.
Předpokládá se, že základní důchod by se měl začít postupně z větší části financovat ze státního rozpočtu. Dodatečné výdaje by činily 96,7 miliardy korun. Zvýšení výdajů obsahuje stanovení minimálního důchodu ve výši 10 000 Kč, výchovné za péči o dítě a dřívějších důchodů u náročných profesí. Pokrýt je tak nutné 25 miliard. Podle paní ministryně Maláčové by se daly využít peníze z EU z plánu obnovy.
Nejprve je třeba se zamyslet nad tím, zda předložený návrh lze nazvat reformou penzijního systému a zda je vůbec vhodný termín na předkládání takového návrhu? Návrh paní ministryně obsahuje značné změny v důchodovém systému, ale jedná se většinou o širší parametrické změny. Politici často hovoří o reformně penzijního systému, ale obávám se, že vůbec nemají ujasněno, jak by měla reforma vypadat. Nedávno v televizní diskusi prohlásil guvernér ČNB Jiří Rusnok, že představa nějaké radikální reformy důchodového systému, je fikce. Lze provádět parametrické změny, ale představa, že ušetříme na penzijním systému, bez snížení důchodů, je nesmyslná. Já v této věci s panem guvernérem souhlasím. Nejen z těchto důvodů nelze návrh paní ministryně nazvat reformou.
Hned po představení návrhu prohlásila řada odborníků a politiků, že paní ministryně J. Maláčová si vybrala ten nejhorší čas a nelze k tomu nic jiného dodat. Především, návrh nemá podporu koaličního partnera. Paní ministryně financí hned po představení reformy prohlásila: „Já jsem zaznamenala, že snad paní ministryně (Maláčová) představí nějaké návrhy, které nejsou probrány na úrovni vlády. Řeknu otevřeně a řekla jsem to mockrát: Tato vláda prostě už nepřipraví komplexní důchodovou reformu“.
V současné době, kdy do voleb zbývá prakticky deset měsíců a celá společnost řeší koronavirovou epidemii, je představení „penzijní reformy“ pouze předvolebním tahem, že ministři ČSSD plní vládní prohlášení, protože je jasné, že se nikdo vážně tímto tématem nebude zabývat.
Pokud se zamyslíme nad jednotlivými návrhy změn, je zřejmé, že by byly těžko realizovatelné a vycházejí z nepřesných premis. Návrh neřeší to hlavní, tedy dlouhodobou finanční udržitelnost systému. Všechny návrhy vedou ke zvýšení podílu výdajů na důchody k HDP, aniž by bylo zřejmé, z čeho budou zvýšené výdaje pokryty. Návrh předpokládá, že prvotní náklady by byly hrazeny z fondů EU, ale co potom? Ostatně mě se vůbec nelíbí, abychom takové výdaje hradili prostřednictvím peněz z EU. Vytváříme tím dojem závislosti na EU, ale ve skutečnosti se jedná především o naše finanční prostředky, které odvádíme do rozpočtu EU.
Několik konkrétních poznámek k jednotlivým návrhům předkládaného návrhu.
• Výchovné za péči o dítě - hlavní pečující rodič by získal k důchodu 500 korun za každé vychované dítě, maximálně však 1 500 korun. Návrh je nepochybně motivován správnou myšlenkou, a to podporou rodin s více dětmi. Přesto se mi zdá stanovení pevné částky za chybné a není zřejmé, proč je podpora limitována třemi dětmi. Zdá se mi lepší vyjádřit zvýšení penzí procentuální částkou za každé vychované dítě. Více by se projevila pracovní aktivita a výše výdělku v produktivním věku. Předložený návrh je výhodný pouze pro skupinu lidí s nižšími příjmy.
• Zaměstnanci v náročných profesích by za každých odpracovaných deset let odcházeli do penze o rok dříve. S tímto návrhem nelze souhlasit. Vraceli bychom se do dob před více než 30 let nazpět. Důchodové kategorie byly zrušeny novým důchodovým pojištěním, které bylo schváleno v roce 1995 a je nesmyslné je znovu zavádět. Volba povolání je dobrovolná, nejsou žádné umístěnky. Obtížná zaměstnání jsou zpravidla lépe ohodnocena, což se projeví také na výši důchodů.
• Zkrácení povinné doby pojištění z 35 na 25 let. Zásadně nesouhlasím. Je to jasný demotivující prvek, který povede k tomu, že část populace bude motivována k odpracování pouze oněch 25 let. Dnes, kdy se podařilo prosadit povinnost odpracovat 35 let, není důvod tento parametr měnit. Argumentace v návrhu paní ministryně Jany Maláčová je alibistická a nesprávná.
• Základní důchod pro každého 10 000 korun hrazený z nultého pilíře. Další demotivující prvek, který je do systému vnášen. Navrhovanou výši základního důchodu považuji za zcela nesmyslnou. Bude demotivovat k ekonomické aktivitě. Je jisté, že bude tlak na valorizaci této základní části důchodů podle růstu cen nebo mezd. Skutečnost, že část penzí bude postupně hrazena z daní, je asi reálná, ale neznamená to, že musíme takto rychle navýšit základní výši důchodu, která, dle předkladatelů návrhu, bude hrazena z daní.
• Podpora pracujících důchodců v podobě nižších daní. Dnešní stav je takový, že pracující důchodce může po roce nepřerušeného zaměstnání požádat o zvýšení důchodu, a to o 0,4 %. Považuji současnou výši valorizace důchodu, kdy pracující důchodce nesmí za celý rok být ani den v pracovní neschopnosti, za nespravedlivý a nemotivující. Pracující důchodci odvádějí z ekonomické aktivity stejné důchodové pojištění jako ostatní poplatníci. Sleva na dani je vlastně skrytý podvod, protože až důchodci přestanou pracovat, budou mít svůj původní důchod. Proto je spravedlivější navýšit procento zvýšení důchodů za každý odpracovaný rok, např. o jedno procento. Po skončení ekonomické aktivity budou mít trvale vyšší důchod.
• Odmítání zvyšování věku odchodu do důchodu. Paní ministryně Jana Maláčová zásadně odmítá zvyšování věku odchodu do starobního důchodu. Tuto tezi považuji za neudržitelnou. Věk ekonomické činnosti se postupně prodlužuje a je nezbytné tomu přizpůsobit také věk odchodu do důchodu. V loňském roce pracovalo přes 340 000 důchodců. Je to o 100 000 více než v roce 2010. Je to jasný argument, že je možné postupně zvyšovat věk odchodu do starobního důchodu.
Předložený návrh by měl obsahovat např.
• Vyjmutí invalidních důchodů pro invaliditu z mládí. Jedná se přiznané důchody u lidí, kteří neměli žádnou ekonomickou aktivitu, a tudíž nepřispěli do systému důchodového pojištění. Domnívám se, že tito lidé by měli pobírat státní dávku v takové výši, aby jim zabezpečila jejich nezbytné potřeby. Odhaduji, že jejich počet může být až 100 000 lidí.

• Příspěvek rodičům nebo prarodičům ke starobnímu nebo invalidnímu důchodu. Možnost přispívat svým rodičům, nebo prarodičům na jejich důchod určitou částkou. Tuto částku příspěvku by si mohl poplatník odečíst od daně z příjmů. Jedná se formou daňové asignace – přesměrování části příjmu poplatníka daně z příjmů na jiný účel. Daňová asignace dává smysl jen vůči rodičům, nebo prarodičů pobírající starobní nebo invalidní důchod. Návrh zákona zcela nenásilně a pro občany velmi přijatelně, zapojuje daně do důchodového systému. Samozřejmě, že výše příspěvku by musela být limitována, např. jedno procento ze mzdy. Návrh toho zákona předložila před rokem Trikolóra, bohužel Poslanecká sněmovna jej zatím nezařadila k projednání.

Výše uvedené poznámky k předloženému návrhu penzijní reformy jen upozorňují na některé aspekty návrhu, který je nereálný a již dnes je jisté, že nebude ani vážně projednáván. Chybí vážná diskuse, zda pořád dokola vymýšlet nové a nové návrhy reformy důchodového systému, přičemž je jisté, že politická reprezentace se na žádné neshodne. Současný penzijní systém má dostatek parametrů, jejichž změnou je možné zajistit jeho udržitelnost na poměrně dlouhou dobu. Představa, že vymyslíme reformu, která bude platná padesát a více let, je nerealistická. V životě každé společnosti je tolik proměnných, že plánovat politická rozhodnutí na dlouhá desetiletí mi připadají až směšná. Stačí si uvědomit, nakolik se náš život změnil za posledních třicet let.

07. 12.

Jak jednoduše lze veřejnost oklamat.

Václav Krása Přečteno 4674 krát

Kdo sleduje zpravodajství a veřejné dění, musí časem zjistit, že média nás často manipulují. Nejedná se však o lhaní či uvádění nepravdivých informací. Jsou podstatně jednoduší možnosti, které jsou zároveň těžko postižitelné. Stačí některé události vůbec nezmínit, nebo je možné říci pouze část informace, případně je možné událost uvést v takovém kontextu, aby její vnímání bylo opačné, než je skutečnost.
Takovou klasickou ukázkou neinformování, nebo částečného informování je mimořádný úspěch čínské kosmonautiky – přistání dvou modulů na Měsíci, odebrání vzorků zeminy a odlet z Měsíce. Jedná se nepochybně o největší událost kosmonautiky za uplynulé desetiletí. Informace jsou velmi střídmé. V úspornosti vyniká Česká televize, která o celé operaci vysílala pouze jednu krátkou reportáž v úterý 1. prosince. Za to jsme byli několikrát informování o zatčení nějakého aktivisty v Hongkongu. Tento nepoměr zvláště vynikne v četnosti informování o dopravy kosmonautů americkou raketou na mezinárodní vesmírnou stanici. Cíl je jasný. Ukázat Čínu jako zaostalou totalitní zemi. Čína určitě není demokratickou zemí, ale určitě není zaostalou zemí. Je to až dětinská snaha některých medií nezveřejňovat některé informace s nadějí, že většina občanů je pohodlná a přijme názor hlavních médií.
Do skupiny „zatajovaných“ informací patří nepochybně skutečnost, že Rusko nám již přes deset let dodává palivové články do obou jaderných elektráren. Média, BIS a řada politiků, vytváří ve společnosti atmosféru, že Rusko musí být předem vyřazeno ze soutěže o výstavbu nového bloku elektrárny Dukovany, protože by nás mohlo později vydírat. Přitom nikomu, ani BIS, nevadí, že naše jaderné elektrárny jsou zcela závislé na palivu z Ruska. Všechny tyto informace se dají snadno dohledat, ale většina médií dělá dojem, že o tom neví. Připadá mi až nepochopitelné, že média mohou veřejnost takovým způsobem manipulovat. Rusko má k vydírání mnoho jiných možností, přesto to nedělá. Celá konstrukce vydírání je nesmyslná. Rusko je životně závislé na prodeji nerostných surovin a velmi dobře si uvědomuje, že jakékoliv vydírání by jej velmi poškodilo. Proto také tak usilovně buduje plynovod Nord Stream 2. Chce se vyhnout Polsku a Ukrajině, aby mohlo bez překážek dodávat plyn do Německa a dalších západních zemí.
Do skupiny informací, jejichž smysl byl, za pomoci médií a řady politiků zcela obrácen, patří žádost pana prezidenta na BIS, o činnosti ruské rozvědky na našem území a údajné žádosti na jména ruských agentů. Stačí si přečíst vyjádření bývalého náčelníka Vojenské zpravodajské služby pana Andora Šándora, nebo někdejší pracovníka BIS, Jana Schneidera. Oba pánové shodně uvádějí, že žádost pana prezidenta byla reakcí na veřejnou zprávu BIS, kde se uvádí, že největší nebezpečí zpravodajských agentů hrozí z Ruska a Číny. Pan Schneider komentuje celou kauzu takto: „Je to tragédie svědčící o „kvalitě“ mediálního obrazu naší zpravodajské komunity, že všichni (včetně bývalých zpravodajců!) reagují na novinový článek, jako by to byl přesně ocitovaný onen úkol z Hradu. Je zbytečné se rozčilovat, když nikdo neví, zda vůbec prezident zpravodajce zaúkoloval, a jestli ano, jak přesně. Mohu pouze vyslovit domněnku, že pokud by se prezident zpravodajců ptal v rámci médii naznačených témat, mohla to být reakce na výroční zprávu BIS, k níž by mohl chtít získat dodatečné informace, aby se přesvědčil, zda tvrzení BIS spočívají na pevném základě.“ Čili nikdo přesně neví, co přesně pan prezident žádal, ale vymyšlená kauza je na světě.
Cílem všech výše uvedených mediálních způsobů klamání, je nasměrovat občany na pokřivené nahlížení skutečností, které má umožnit akceptaci kroků mocenských skupin, bez jakékoliv reakce veřejnosti, nebo odporu pouze její minoritní části. Velká média spoléhají na pohodlnost veřejnosti, neochotu vyhledávat si další informace a utváření si vlastního názoru. Různé nesmyslné konspirační teorie nás zajímají mnohem více, než přemýšlet o událostech, které mohou mít obrovský vliv na náš život v budoucnosti. Šikovní manipulátoři nám o nich vytvářejí falešný obraz, který z vlastní pohodlnosti akceptujeme, a to je velké nebezpečí do budoucna.

17. 11.

Můj sedmnáctý listopad.

Václav Krása Přečteno 1156 krát

Na podzim 1989 bylo všem vnímavým lidem, kteří se trochu zajímali o dění ve společnosti zřejmé, že kolem výročí Dne studenstva se stane něco, co by mohlo vést k pádu režimu. Tehdy jsem byl se svými přáteli pravidelným hostem klubu mládeže Amfora na Praze 4., kde mělo domovskou scénu sdružení Krychle – scénky písničky a velká legrace.
Po představeních jsme zůstávali dlouho do noci a samozřejmě se mluvilo i o politice. Asi tam byli nějací donašeči, ale nebyli jsme významní, aby nás někdo popotahoval. Tehdy na začátku listopadu se začalo mluvit o chystaných akcích k 17. listopadu. Samozřejmě, že jsme věděli o přípravě oficiální akce na Albertově, ale zároveň se připravovala neoficiální část, která spočívala v pochodu Prahou. Mohl jsem se pochodu účastnit, ale nakonec většina usoudila, že to není zrovna vhodné, účastnit se pochodu na vozíku. Prozíravé rozhodnutí.
Tak se stalo, že onen pátek 17. listopadu 1989 někteří z nás strávili v mém vesnickém bytě za poslechu Hlasu Ameriky. Přes sobotu a neděli jsme sháněli informace a hned v pondělí jsem sdělil svým spolupracovníků v Domově důchodců, kde jsem šéfoval, co se vše děje a odjel do Prahy, abych byl účastníkem převratných událostí.
Byl to opojný týden až do generální stávky. Byl jsem všude, kde se něco dělo. Podlehl jsem zcela atmosféře….teď se budou mít lidi rádi, budeme všichni svobodní a……nikdo jsme vlastně nevěděli, co bude dál. Byli jsme jen plni očekávání.
Hned od počátku jsem se zapojil do vzniku OF v Benešově, byl jsem kooptován do tehdejšího Okresního národního výboru, odvolával jsem tehdejšího předsedu ONV a zdálo se, že na cestě svobody a prosperity nám v cestě nic nestojí. Byli jsme strašně naivní a jen někteří upozorňovali, že přijdou obtíže a krize. Dnes se za tehdejší naivitu trochu stydím. Bylo to však asi zákonité. Celý život za nás a o nás v zásadě rozhodovali jiní. Takže představy, jaké to je rozhodovat nejen o svém životě, ale přijímat rozhodnutí i za jiné, byly velmi mlhavé.
Přesto jsem moc rád, že jsem všechny ty převratné události mohl prožít a být jich účasten. Nakonec mě přivedly do tzv. „velké politiky“, naučily mě dělat rozhodnutí a brát na sebe odpovědnost za ně. Dnes vím, že je potřeba stále brát na sebe odpovědnost za další vývoj v naší zemi, proto pořád v politice zůstávám. Vývoj po třiceti letech nás dovedl do stavu „podivného nebytí“, jak by možná řekl Václav Havel, ale je možné, že každý bychom měli na mysli něco jiného. A to je možná ten problém. Každý se vykládáme různě stejné pojmy. Neumíme se domluvit.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mittner Jiří · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Táborský Adam · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy