Dovolil jsem si použít tento reklamní slogan od prezidenta Karlovarského festivalu Jiřího Bartošky ke komentáři první části zdravotnické reformy, kterou tento týden schválila Poslanecká sněmovna.
Jsme pořád lživě politiky a medii masírováni, že bez reformy nebudeme mít ani na základní zdravotní péči a nedostatek financí způsobí rozvrat celého systému.
Podle RNDr. Jiřího Němce jednoho z tvůrců našeho veřejného zdravotního pojištění, dnes konzultanta projektů EU a Světové banky, jde v navrhované reformě hlavně o to, jak donutit pacienta, aby v ordinaci vytáhl peněženku. Je zcela nepravdivé tvrzení, že u nás není definován rozsah zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Je definován stejně jako všude na světě. Běžně se to děje negativním způsobem, tak jako u nás. Znamená to, že se určuje, co hrazeno není. Pan Jiří Němec uvádí: „to svádí k tvrzení, že není definovaná hrazená zdravotní péče. Ona je však popsaná velmi dobře uvnitř systému, u nás ve formě seznamu výkonů. Bez něho by doktoři nemohli pojišťovnám vyúčtovat jedinou korunu.“
Je neuvěřitelné, jakým hrubým způsobem jsme dnes a denně obelháváni. Jak je možné, že novináři, kteří si sami říkají „hlídací psi demokracie“ si občas nepřečtou něco jiného a pořád omílají lži politiků. Jak je možné, že mezi 115 koaličními poslanci se nenajde ani sedm statečných, aby řekli, to přece není pravda, co tvrdíme občanům.
Zatím nikdo si neuvědomuje, že zavedení standardů může vést také k tomu, že pacienti, kteří si nezvolí nadstandard, budou ve zdravotnických zařízeních diskriminovaní v přístupu ke zdravotní péči. Jakmile se tu rozšíří atmosféra, že hrazená péče je omezovaná, může se stát, že bude požadovaná platba i za péči hrazenou. Právní vědomí je obecně velmi nízké, a když máme vážný zdravotní problém, příliš nám na penězích nezáleží. To nutně povede ke zneužívání systému.
V Německu mají Institut pro kvalitu a hospodárnost ve zdravotnictví, nezávislou instituci, která vydává dobrozdání, jak pacientům efektivně zajistit co nejkvalitnější péči. Ovšem ne s cílem, aby si pacienti připláceli. Tamní ministerstvo zdravotnictví tam garantuje, že lékařská péče na aktuálním stupni vývoje medicíny je dostupná pro všechny. Naše ministerstvo zdravotnictví vůbec o ničem podobném neuvažuje. Budeme vydáni napospas standardům, nebo spíše tomu jak si je to které zdravotnické zařízení vysvětlí.
Dovolím si ještě jednou citovat pana doktora Němce: „to co se tady chystá je krok zpět, směrem k zemím, jako je třeba Gruzie, kde je tak chudá ekonomika, že je nutné určit alespoň velmi omezený rozsah hrazené péče. Dostupné statistické údaje o financování zdravotní péče u nás o tom nesvědčí. Náš rozsah zdravotního pojištění je velmi smysluplný. Ani stárnutí populace, při podrobnější analýze, nepředstavuje tak významný faktor růstu výdajů na zdravotní péči, jak se obvykle traduje. Záměr omezit hrazenou zdravotní péči se zachováním výše pojistného by asi jinde jen tak vládě neprošel bez skutečně přesvědčivé argumentace, nezaložené jen na dojmech. Opouštíme základní princip, respektovaný ve vyspělých evropských státech, že se lidem dostává kvalitní zdravotní péče bez ohledu na jejich příjem.“
Co k tomu dodat?! Pokud si uvědomíme, že se současně likviduje velmi dobrý systém očkování obyvatel, že se zvyšuje denní platba při pobytu ve zdravotnickém zařízení na 100,- Kč a v léčebnách dlouhodobé péče na 300,- Kč denně, takže se stává sociálně neúnosná, je potřeba se začít bránit. To si z nás nedělá někdo jenom p…., ale chce na nás parazitovat. Nejsme ovce, neměli bychom si to nechat líbit. Je třeba využít všech struktur, které jsou schopné vytvořit velký tlak a zabránit takto pojaté zdravotnické reformě.
Nejsem právník, a tak se nebudu přít o to, zda rozhodnutí Městského soudu v Praze je či není v souladu s naší legislativou. Je zcela zřejmé, že pondělní stávka neměla být stávkou na ochranu sociálních a hospodářských práv v rámci kolektivního vyjednávání.
Není sporu o tom, že chystaná stávka byla politická a měla vyjádřit odpor mnoha občanů proti většině chystaných tzv. reformních zákonů. Těm, kteří chtějí tvrdit, že odbory nemají právo na takovou stávku, si dovoluji připomenout, že v roce 1989 právě generální stávka rozhodla o definitivním vítězství „sametové revoluce“. Když Petr Miller, jako odborář, napochodoval se svými kováky na Václavské náměstí, nebylo co řešit a komunisté to mohli zabalit.
Vláda udělala hrubou chybu tím, že se obrátila na soud o vydání předběžného opatření. Ještě větší chybu však udělala způsobem předání rozhodnutí soudu. Svolat mimořádné jednání vlády a pozvat odborové předáky, nutně ve všech zainteresovaných muselo vyvolat dojem, že vláda chce ještě jednat. Místo toho se představitelé odborů dočkali ponižujícího aktu a žádné jednání se nekonalo. Je to nepochybně arogance moci a snaha vyprovokovat odbory k protiprávním krokům.
Musím se přiznat, že postupu vlády vůbec nerozumím. Vláda je velmi nestabilní, nemá důvěru občanů, veřejnost odmítá reformy, potýká se s korupcí. Je velká pochybnost o tom, že by jednotlivé reformní kroky měly prospět této zemi, ale spíše úzké skupině finančníků – například důchodová reforma. Mediální vystoupení některých členů vlády běží na Youtube a jejich nekompetentností se baví celý národ.
V této situaci se vláda rozhodla, svým siláckým krokem, na dlouhou dobu porušit sociální smír a vyvolat společenskou nestabilitu. Myslím si, že jednotliví členové vlády nemají dostatek sociální inteligence, protože jinak by museli cítit, že její postavení ve společnosti je velmi oslabené. Přiléváním oleje do ohně nemůže vláda uspíšit prosazení svých záměrů, ale může vyvolat podstatně větší odpor, a to nejen ze strany odborů.
Nedávno jsem diskutoval s významným politologem o současné špatné politické situaci a chybných krocích vlády. Jeho slova si dovoluji připomenout. „Já jsem optimista, ve společnosti se zvedá mohutná síla, která přivodí změnu“. Myslím si, že vláda to bohužel netuší a dále si kope hrob…