Před několika dny Poslanecká sněmovna schválila definitivně novelu zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách. Novelizovaná podoba zákona posiluje odvodovou povinnost loterijních společností na veřejně prospěšné účely. Každá loterijní společnost bude od 1. 1. 2012 povinna odvádět na veřejně prospěšný účel 20% z hrubého zisku. Je to jistě krok správným směrem, i když k tomuto „a“ je potřeba také dodělat „b“, aby část prostředků nekončila například v automobilovém sportu, ale skutečně pomáhala neziskovému sektoru.
Bohužel ministerstvo financí, pravděpodobně pod tlakem koaliční smlouvy a strany Věci veřejné, udělalo kotrmelec, a zásadním způsobem mění dosavadní filozofii v přístupu k výnosům z loterijních her. V zákonu o jednotném inkasním místě navrhuje zatížit loterijní společnosti 20% daní z příjmů. Snaha je zřejmá, naplnit příjmovou stránku státního rozpočtu, neboť pokles výkonnosti ekonomiky může způsobit nižší příjmy do státní kasy, než jak jsou v návrhu státního rozpočtu odhadovány.
Je s podivem, že politici ponechávají zcela stranou otázku, co bude s neziskovými organizacemi, kterým loterijní průmysl odvádí více než tři mld. Kč. Přitom si vůbec neuvědomují, že neziskové organizace zaměstnávají tisíce pracovníků, že je zde vysoký podíl dobrovolné práce, a že neziskový sektor vytváří značné procento hrubého domácího produktu. Zdaněním loterijních společností skončí odvody pro neziskové organizace a ty nebudou schopny tento propad příjmů nahradit a ukončí tak svojí činnost.
Vím, že současný systém není ideální. Viděl jsem také reportáže, které ukazovaly ne zrovna ideální využití peněz na veřejně prospěšný účel. Na druhé straně jsou příkladné projekty podporované loterijními společnostmi, které média neuvedou. Zaráží mě však argumentace některých politiků, kteří odůvodňují zrušení odvodů pro neziskový sektor a obhajují zdanění hazardních her. „Dochází k podvodům, tak to zarazíme tím, že odvody zrušíme“. Jak jednoduché. S touto argumentací lze zrušit všechny prospěšné věci, protože bohužel část občanů má sklony k různým podvodům.
Předejít podvodům v této oblasti je velmi jednoduché. Stačí, aby stát, prostřednictvím např. ministerstva financí stanovil kritéria, kterým organizacím je možné poskytnout odvod z loterijních her na veřejně prospěšný účel a důsledně prováděl kontrolu. Pokud projde návrh na zdanění loterijních her, budeme opět evropskou raritou. Loterijní hry jsou ve slušných zemích povolovány jen proto, že jejich výnos je určen na humanitární a dobročinné účely. My budeme povolovat hazard, aby si stát naplnil státní kasu.
Představa, že by stát z těchto peněz vypisoval dotační řízení je mimo realitu. Předně, co stát jednou vezme, těžko pustí. Dále, takové dotační řízení je další pro-korupční prostředí a z evropských fondů víme, že správa takového dotačního titulu by stála nejméně jednu třetinu získaných peněz. Pokud návrh na zdanění loterií projde, stane se český stát největším gamblerem.
Česká televize se ve svém pořadu „Reportéři“, vysílaném v pondělí 12. září, zabývala způsobem privatizace nemocnice v Brandýse nad Labem. Tak jak je v Čechách obvyklé, byla privatizace výhodná především pro nové majitele, méně už pro město a pacienty. Vlastníci koupili nemocnici za necelých osm milionů, přitom pozemky v okolí špitálu následně prodali městu za třicet osm milionů. Město však pozemky kupovalo oproti slibu, že noví majitelé peníze použijí na oddlužení nemocnice. Samozřejmě, že se tak nestalo.
Jedním z protagonistů reportáže je bývalý vysoký státní úředník pan Tomáš Cikrt, který se stal jedním z vrcholných manažerů vedení společnosti, která koupila nemocnici v Brandýse nad Labem. Společnost PP Hospitals s.r.o. koupila nemocnici i s pozemky za více než 8 mil. Kč s tím, že převzala také dluhy ve výši 40 mil. Kč. Postupně tunelovala majetek proplácením neexistujících činností a omezovala činnost zdravotnického zařízení. Posléze nabídla PP Hospitals s.r.o. městu Brandýs nad Labem, že mu prodá pozemky za 38 mil. Kč, které město potřebuje k dalšímu rozvoji, se slibem oddlužení nemocnice.
V reportáži je dojemné sledovat, jak pan Cikrt, jménem společnosti, přesvědčoval zastupitele města, že pokud koupí pozemky, dojde k oddlužení nemocnice a ta bude moci poskytovat komplementární zdravotní péči obyvatelům Brandýsa nad Labem a jeho spádové oblasti. Zastupitelé města se nechali výmluvností pana Cikrta přesvědčit, ale jak se dalo očekávat, společnost dluhy neuhradila a peníze inkasoval majitel nemocnice.
Na tomto příběhu by nebylo nic překvapivého, protože podobných kauz se stává v naší zemi mnoho. Zarážející je, že jedním z hlavních protagonistů této tunelovací akce je člověk, který ještě nedávno, společně s panem ministrem Julínkem, přesvědčoval národ, že jejich reforma je to nejlepší co naše zdravotnictví a občané potřebují. Pan Cikrt byl tváří reformy.
Je evidentní, že pan Cikrt musel vědět o tom, že nemocnice je tunelována, neboť se velmi dobře vyzná v managementu zdravotnických zařízení. Musel vědět, že peníze za pozemky nepůjdou na oddlužení nemocnice, protože vedení společnosti se systematicky snažilo vyždímat maximum prostředků pro sebe. To znamená, že vědomě zastupitelům města lhal.
Dnes nás noví pani na ministerstvu zdravotnictví znova přesvědčují o tom, že když budeme platit více, tak budeme mít lepší zdravotní péči. Je to stejný koncept, který občanům vnucovali pan ministr Julínek a pan Cikrt. Pan Cikrt však panu ministrovi Hegerovi udělal, svým angažmá v Brandýské nemocnici, medvědí službu. Kdo jedno lže, lže pokaždé. Naštěstí v tomto případě se ukázalo, že lež má krátké nohy, ale uvěřit zdravotnickým reformám může dnes málokdo.