Stydím se za své poslance

Včera poslanci hlasovali o tisku 594/4 vráceném Senátem. Senát do zákona doplnil jednoduché ustanovení, které se týká Karty sociálních systémů, tzv. sKarty, a to tohoto znění: „Všechny transakce spojené s sKartou jsou pro občany bezplatné“. Tímto ustanovením měl být eliminován tlak na prosazování sKarty ze strany MPSV ČR i České spořitelny a.s. a zároveň měl být eliminován tunel na občany, který vzniká ve spojení s sKartou.

Více »

Dvacet mrtvých a nikdo není odpovědný.

Česko prožívá jednu z největších katastrof a afér ve své krátké historii, ale nikdo se neptá, kdo za mrtvé může a samozřejmě, že se nikdo nehlásí k odpovědnosti za otrávené lidi. Všechna média téměř non stop informují o prováděných kontrolách, o šetření policie a o dalších krocích exekutivy. Nikdo se však neptá, jak je to možné, že situace na trhu s alkoholem se dostala do dnešní situace. Nikdo z novinářů nepoloží otázku, kdo inicioval zrušení pančování alkoholu jako trestný čin, nikdo se nezeptá, jaký mělo dopad neúměrné zvýšení daně z lihu od roku 2010? České přísloví praví – „I celá kráva do polívky je moc“. Zvýšení daní nad rozumnou mez vede vždy ke snaze je obcházet.
Unie dovozců a výrobců lihovin odhaduje, že nelegální trh lihovin dnes pokrývá asi 20 až 25 % spotřeby alkoholu u nás. Unie již několik let upozorňuje policii a celní správu na výrazné zvýšení nelegálního trhu s lihovinami.
Je zřejmé, že v této oblasti zcela selhaly orgány státu, které mají za úkol bojovat proti nelegální výrobě nejen alkoholu, ale i dalších výrobků. Jedná se o Celní správu, policii a hygienické stanice. To znamená, že selhaly orgány spadající pod ministra financí, ministra vnitra a ministra zdravotnictví. Celá aféra ukazuje na faktickou destrukci státní správy, o její neschopnosti reagovat včas na některé signály. Je příznačné, že ministr financí ani ministr vnitra se k této situaci vůbec nevyjádřili. Pravděpodobně si nikdo s členů vlády nepřipouští politickou odpovědnost za totální selhání státu.
Přitom řada ukazatelů signalizovala, že nelegální trh s lihovinami může výrazně růst. Od zvýšení spotřební daně na líh a zrušení ustanovení o pančování alkoholu jako trestného činu, výrazně poklesla spotřeba alkoholických nápojů a to téměř o 15 procent. To se samozřejmě muselo projevit ve výběru spotřební daně. Výpadek byl pokryt nelegální výrobou. Unie dovozců a výrobců lihovin dávala konkrétní podněty, na které měly orgány státu reagovat. Nic se však nedělo. Skoro mě napadá, zda to bylo záměrné. Zda nitky nevedou až do nejvyšších pater, protože každý peníz do stranické pokladny je dobrý?!
Nestačí však jenom brečet nad současnou situací. Je potřeba analyzovat příčiny současného stavu státní správy. Myslím si, že jsou dva základní faktory selhání státu. Především je to politizace státní správy. Prakticky až do úrovně vedoucího oddělení jsou na ministerstvech a jiných ústředních orgánech státu přijímáni lidé, kteří mají napojení na nějakou politickou stranu. To vede k tomu, že při změně vlády dochází k totální výměně úřednictva, což je u byrokracie špatně. Chybí zákon o úřednících. Druhým důvodem totální devastace státní správy spatřuji v její privatizaci. Byly zrušeny zdravotní ústavy, řada činností v oblasti hygienické kontroly (která jediná může kontrolovat potraviny přímo u prodejce) byla privatizována. Decimace kontrolních funkcí státu si vybírá krutou daň.
O neschopnosti státní exekutivy reagovat na současnou situaci spatřuji i ve velmi rozporuplném rozhodnutí o vyhlášení prohibice. Ta totiž nic neřeší. Všichni prodejci lihovin uklidili zboží do skladů a po ukončení prohibice je znovu vybalí a budou prodávat dál i to zboží, které je pančované a možná i s metanolem. Pokud by zákaz prodeje alkoholu měl být účinný, musel by stát být schopen zkontrolovat všechen uskladněný alkohol, nebo nařídit, že má být zlikvidován a k tomu ještě obsadit hranice a pokusit se zabránit pašování alkoholu z okolních zemí. Takže faktickým důsledkem prohibice bude rozvoj příhraničního dovozu alkoholu a tudíž i zvýšení daňových výnosů z lihu v okolních zemích, devastace našich dovozců a výrobců, snížení daňových výnosů. Prohibice spíše ukazuje na skutečnost, že státní orgány vůbec nevědí, jak daleko pančování alkoholu proniklo, a tímto opatřením chtějí zabránit dalším úmrtím.
Na závěr si nemohu než postesknout, že tisk se sám často pasuje na sedmou velmoc a hlídače demokracie. Měl by tak činit i v tomto případě a místo reportáží o stahování lihovin z pultů prodejen, o kontrolách jak je prohibice dodržována, by se měl důsledně ptát, kdo je politicky odpovědný za současnou situaci! Jak je možné, že situace došla tak daleko, co dělaly orgány státu, aby zabránily smrti desítek lidí?! Zodpovězení těchto otázek by mohlo napříště zabránit podobným tragédiím.

Mrtví padají na hlavu státní správy.

Šestnáct mrtvých a tři desítky lidí s těžkými zdravotními komplikacemi jsou obrovskou tragédií, která postihla občany České republiky. Hledají se různé důvody, jak je možné, že se tolik lidí otrávilo metylalkoholem. Ministr zdravotnictví Leoš Heger připravil pro Vládu ČR krizový plán. V tomto krizovém plánu je dokonce návrh na okamžitý zákaz nalévání lihovin v celé republice. Taková hloupost může napadnout pouze nekompetentního člověka, protože tím podpoří jenom pokoutnou distribuci alkoholu.
Pan ministr se tváří odhodlaně jako člověk, který zachraňuje tuto zemi a vůbec si neuvědomuje, že se jedná o systémové selhání kontroly. Kdyby se vyskytly jeden, dva případy, tak by se dalo hovořit o lokálním problému. V této chvíli je nepochybné, že kontrola selhávala dlouhodobě, na což samozřejmě prodejci lihovin přišli a nefunkčnosti státní správy využili. Nikdo si vůbec neuvědomuje, že on a jeho předchůdce mají velký podíl na tom, co se nyní odehrává. Nikdo si nevzpomíná na protesty pracovníků okresních hygienických stanic, když se z vůle mocných konala jejich tzv. transformace, ve skutečnosti privatizace.
Privatizace řady činností okresních hygienických stanic, způsobily základní narušení dlouhodobě zaběhnutých mechanismů kontroly nejen v oblasti lihovin, ale i kontroly hygienických norem ve všech oblastech. Funkční systém je postupně demontován, státní správa nejen v této oblasti zcela selhává, a teprve když dojde ke katastrofě, tak páni ministři se tváří jako akční hrdinové. Podobné kauzy, naštěstí s méně dramatickými důsledky, naše země zažívá opakovaně. Současná tragédie je přímým důsledkem rozkladu státní správy a její nefunkčnosti. Privatizace jednotlivých povinností státu musí nutně vést k podobným tragédiím. Občan si platí daně a má právo za své daně požadovat, aby státní správa fungovala bezchybně. Je zřejmé, že desítky postižených a mnoho mrtvých nejsou ojedinělým excesem, ale jsou důsledkem dlouhodobého selhávání kontroly v této oblasti.
Osobně mám zkušenosti s nefunkčností státní správy v oblasti sociálního zabezpečení. Žádosti občanů o přiznání invalidního důchodu, příspěvku na péči, průkazu ZTP a dalších jsou vyřizovány za osm měsíců, ačkoliv správní řád stanoví maximální dobu projednávání u komplikovaných případů tři měsíce. Jsou známi případy, kdy lidé zemřeli, nežli se dočkali nějaké pomoci.
Ministr zdravotnictví by se neměl tvářit jako akční hrdina, ale měl by zpytovat svoje svědomí a pravděpodobně odstoupit ze své funkce. Hlavní hygienik ČR je již půl roku nefunkční pro podezření z trestného činu, což také svědčí o neschopnosti pana ministra řešit důsledně jednotlivé problémy.
Obávám se, že ani z této tragédie se nikdo nepoučí. Problém s metylalkoholem se svede na pašeráky, na nepřizpůsobivé lidi, na tajné výrobny lihu a podobně. To všechno však spadá pod kontrolní funkci státu. Jednou z povinností státu je zabezpečit bezpečnost občanů, a to nejen ze strany ohrožení cizí mocí, ale i bezpečnosti toho co jíme a co pijeme.
Domnívám se, že kdyby se podobný případ odehrál v jakékoliv civilizované zemi, první, kdo by rezignoval, by byl ministr zdravotnictví a po něm by následovali pravděpodobně další. U nás je však novináři pasován na akčního hrdinu. Právě tento fakt ukazuje na hloubku rozdílu mezi vyspělými demokratickými zeměmi a Českou republikou.