Církevní restituce a sKarty.

Dalo se očekávat, že v povolebním vyjednávání se téma církevních restitucí nutně musí stát tématem jednání. Sociální demokracie měla restituce jako jedno z velkých témat, a tudíž ani nemůže toto téma pominout. Předseda ČSSD v situaci, kdy ve straně má velkou opoziční skupinu, nemůže udělat ani vstřícné gesto v této věci, byť si myslím, že by ho byl schopen.
Hnutí ANO se v této otázce chová zcela pragmaticky. Církevní restituce nebyly jejich předvolebním tématem. Protože však cítí, že společnost pořád vnímá téma restitucí jako velmi citlivé, a protože vědí, že mohou zvednutím církevních restitucí přitlačit na KDU-ČSL, zcela pragmaticky přizvukují sociální demokracii, i když pana Babiše velký majetek pro církve určitě neuráží.
V poněkud složitější situaci jsou lidovci. Zákon o církevních restitucích byl dojednán a schválen bez jejich účasti a při vyjednávání o vládě jsou v nepříjemné situaci. Mezi jejich voliči je nepochybně velká skupina lidí, kteří vnímají církevní restituce jako správný krok a očekávají, že KDU-ČSL bude restituce hájit. Je otázkou, nakolik je to správný krok pro budoucnost strany. Její voličská základna je poměrně úzká, a pokud chce strana být významným hybatelem v české politice, musí se ještě více otevřít než dosud. Velmi správným krokem od vedení KDU-ČSL bylo konstatování, že v této otázce je nutné, aby ČSSD jednala s církvemi, protože jednou uzavřené smlouvy nelze změnit bez jejich souhlas.
Teď je „míč“ na straně církví, a to především církve katolické. Katolická církev se dostala do nepříjemné situace. Chce-li katolická církev působit ve společnosti, musí vnímat její nálady a reflektovat je ve svojí činnosti. Tudíž, očekával bych ze strany kardinála Duky vstřícný postoj vůči jednání, které se asi v nejbližších dnech uskuteční. Je možné, že právní bitvu o majetek by katolická církev vyhrála, ale zcela by ztratila kredit ve společnosti. Církev bez věřících je mrtvou církví. Tím netvrdím, že by církve měly ustoupit od principu co bylo ukradeno, musí být vráceno. Mám na mysli jednání o formě finančního vyrovnání. Tímto vstřícným krokem by také církce pomohly především KDU-ČSL v úspěšném vyjednávání o sestavení nové vlády. Pan kardinál, jako nepochybně hlavní osoba, by si měl dobře spočítat, že krach v jednáních o nové vládě může vyvolat nové volby, kde mohou uspět politické síly, které budou ještě méně vstřícné vůči majetku církví, než ty současné.
Církevní restituce provází řada pochybností a nejsou to jenom plané pochybnosti. Skutečnost, že není veřejně známý rozsah předávaného majetku, je určitý problém. Církve také velmi dobře vědí, že za uplynulé desítky let ztatily infrastrukturu, která by dokázala spravovat jejich majetek a zhodnotit jej pro svojí pastorační a charitativní činnost. To je vážný problém, který je především v odlehlých oblastech, může církve velmi poškodit. Pokud se ukáže, že majetek je spravován podivnými agenturami a není používán k účelu, pro který jej využívají církve na celém světě, ztratí církve v naší zemi již tak slabé postavení, které v současnosti mají.
V této souvislosti vůbec nechápu požadavek Řádu německých rytířů na vrácení hradu Bouzov a dalších majetků. Tento požadavek řád vznesl již několikrát a vždy neúspěšně. Je zřejmé, že představitelům řádu chybí jakákoliv reflexe stavu společnosti. Jsou pravděpodobně odtrženi od naší reality a nemohou mít dostatek sociální inteligence, když v tento okamžik vznášejí požadavek na majetek, který evidentně ke svojí službě nepotřebuji. Vážím si činnosti prostých řádových bratří, kteří konají službu ve prospěch potřebných. Požadavek jejich představených je však netaktní a škodlivý. Pan kardinál Duka by měl dát jasný signál, že není s tímto požadavkem srozuměn.
Obdobně netakticky a chybně se chovají i ryze světské subjekty, jako například Česká spořitelna a. s., když nyní vznesla požadavek na téměř 204 mil. Kč jako náhradu za ukončení projektu sKarty. Česká spořitelna od prvopočátku věděla, že zavádění výplaty dávek prostřednictvím sKaret je velmi riziková záležitost, proti které se staví nejen řada politiků, ale především sami příjemci jednotlivých dávek. V červenci 2011 jsem za NRZP ČR České spořitelně jasně sdělili naše důvody, proč nemůžeme souhlasit s tímto systémem, a že uděláme vše proto, aby projekt sKarty nebyl realizován. Česká spořitelna nerespektovala naše výhrady a celý projekt byl realizován z pohledu uživatelů diskriminujícím a nátlakovým způsobem. Spořitelna šla do rizikového projektu, a tudíž nemá právo požadovat po daňových poplatnících náhradu za ukončený projekt. V ekonomickém vyjadřování lze nazvat účast České spořitelny a její náklady na realizaci projektu za podnikatelské riziko. Je možné, že Česká spořitelna se svým požadavkem u soudu uspěje. Ztratí však svůj kredit. Stát by se měl zachovat pragmaticky a začít rušit všechny účty u této banky, aby dal najevo, že s jejím postupem nesouhlasí a banka by mohla na svém „vítězství“ ještě prodělat.
Církevní restituce a projekt sKarty spojuje společná věc. Je to nepochopitelná ignorance jejich představitelů nálad a cítění ve společnosti a jejich názoru na uvedené skutečnosti. Netvrdím, že se mají chovat populisticky, ale je nezbytné vždy pečlivě vážit, zda okamžitý prospěch nebude příčinou dlouhodobého úpadku a ztráty postavení. Sociální inteligence je něco co se nedá zcela naučit. Je to umění vnímat souvislosti jednotlivých jevů a správně na ně reagovat. Obávám se, že jak představitelům církví, tak i představitelům České spořitelny v této oblasti hodně chybí. Elity by měly mít cit pro to co je správné a únosné a co již je za určitou jemnou hranou únosnosti. Tím také působí na veřejnost a svým způsobem jí vychovávají. Pokud však elity uplatňují pouze svůj zájem, nemohou se divit, že většina veřejnosti se k nim chová negativně.