Vláda neplní slib, že odstraní důsledky Drábkových reforem.

Současné vládní strany v předvolební kampani slibovaly, že pokud zvítězí, odstraní důsledky reforem ministra J. Drábka. Od voleb uplynuly téměř dva roky a ze slibů nezbylo téměř nic. Jedinými viditelnými činy jsou ukončení platnost pravidla o snížení valorizace důchodů a zrušení II. důchodového pilíře. Jeho zrušení se dalo předpokládat, protože nezískal důvěru občanů a nebyl životaschopný. Vláda nepřipravila žádný zákon, který by výrazně zlepšil situaci rodin s dětmi, i když to předem hlasitě deklarovala.
Zcela tristní je situace podpory osob se zdravotním postižením. Slib o odstranění důsledků Drábkových reforem se týkal právě této skupiny lidí. Boj těchto lidí proti zlodějské sKartě, na kterém mediálně participovaly některé současné vládní strany, jako by byl zapomenut a všechna restriktivní opatření vůči osobám se zdravotním postižením platí pořád a není naděje, že by došlo ke změně. Ostatně paní ministryně M. Marksová před časem prohlásila, že nehodlá zvýšit žádné dávky pro osoby se zdravotním postižením. Je to zarážející prohlášení, protože paní ministryně velmi dobře zná čísla, která dokumentují restrikci vůči této skupině osob.
Pokles výdajů veřejných rozpočtů na podporu osob se zdravotním postižením poklesl od roku 2007 do roku 2013 v absolutních číslech z 2.8 mld. Kč na 1.4 mld. Kč. V porovnání s HDP je tento pokles ještě výraznější. V roce 2007 činily dávky určené pouze pro osoby se zdravotním postižením 0,14 % HDP, v roce 2013 činil tento podíl už jen 0,04 %. Tato skupina lidí nemá žádný prospěch z růstu bohatství naší země.
Počátkem února letošního roku oslovila Národní rada osob se zdravotním postižením vládu se žádostí o jednorázové zvýšení příspěvku na péči o 10 %, s tím, že situace pečujících osob je velmi obtížná a příspěvek nebyl nikdy valorizován. Vzhledem k tomu, že valorizace příspěvku na péči vyžaduje novelu zákona o sociálních službách, uložil v únoru předseda vlády B Sobotka paní ministryni M. Marksové, aby připravila analýzu finančních dopadů a novelu zákona.
Od té doby se uskutečnilo několik jednání na různých úrovních. Poslední koncem července, a to za účasti B. Sobotky, A. Babiše a M. Marksové. Výsledek je tristní. Zákon určitě nebude platný od 1. 1. 2016, ale možná od 1. 7. 2016, místo deseti procent to bude asi jen pět. Argument, nejsou peníze.
Proč je důležité, aby došlo k navýšení příspěvku na péči? Maximální výše úhrad u služeb sociální péče, které mají stanoven zákonný limit úhrad za jednu hodinu (osobní asistence, pečovatelská služba, průvodcovské a předčitatelské služby, odlehčovací služby, centra denních služeb) se zvýšila z 85 Kč/hod na 130 Kč/hod, tj. o 53 %. Z těchto údajů je potřeba valorizace příspěvku na péči naprosto evidentní. Naléhavost valorizace příspěvku dále zdůrazňuje skutečnost, že v důsledku úprav dávek pro osoby se zdravotním postižením došlo k výrazné redukci dostupných pomůcek i bezbariérových úprav bytů, což má za následek zvýšení nároku na rozsah pomoci a tedy i sociálních služeb.
Samotné Ministerstvo práce a sociálních věcí dospělo ve své Analýze k závěru, že důvody pro zvýšení výše dávky jsou legitimní a podporují ho i obecné teorie, že dávky mají zachovávat svou reálnou hodnotu. „Za více než 9 let existence příspěvku na péči docházelo průběžně k poklesu jeho reálné hodnoty. Kompenzace této ztráty, resp. přiblížení příspěvku na péči hladině, na kterou se od roku 2007 dostaly mzdy nebo důchody, případně ceny sociálních služeb, by se pozitivně odrazila ve finanční situaci osob závislých na pomoci a jejich rodin a zlepšila by jejich život“.
Dle analýzy Fondu dalšího vzdělávání MPSV ČR a agentury Deiloitte vydávají vyspělé evropské státy podstatně mnohem více prostředků na péči o závislé osoby. Počet příjemců příspěvku na péči se zpravidla pohybuje mezi 5 % až téměř 10 % populace. V ČR pobírá příspěvek na péči 3,2 % české populace. Výdaje na tuto péči činí ve všech sledovaných zemí více než 2 % HDP, v ČR však výdaje na tuto oblast zdaleka nedosahují této úrovně a činí maximálně 1 %.
Většina populace se domnívá, že sociální služby jsou ústavy, stacionáře a podobná zařízení. Opak je pravdou. Více než 70 % péče je poskytováno v rodinách rodinnými příslušníky. Zpravidla je to tak, že v případě nutnosti péče zůstává velmi často jeden rodinný příslušník doma a poskytuje péči svým rodičům, kteří pro věk nezvládnou již základní sebeobsluhu, nebo poskytuje pomoc dítěti se zdravotním postižením. Příspěvek na péči je pak jediný příjem těchto osob a také se jim, podle jeho výše, vypočítává důchod.
Je zřejmé, že vláda nemá jako svojí prioritu pomáhat těm nejpotřebnějším, kteří si svojí situaci nezavinili nějakým neuváženým činem. Pečující osoby přijaly úkol pomoci svým blízkým. Málokdo si uvědomuje, že tato péče je mnohdy celodenní, bez jediného dne odpočinku a trvá často mnoho let. Za tuto péči žijí často ve velmi nuzných podmínkách.
Je mi velmi smutno z postoje elit v této zemi. Česká republika se podílí na financování mnoha programů v zahraničí, ale na svoje potřebné nemá prostředky. Přitom povinností každé vlády je především ochrana svých občanů a pomoc při zajištění jejich potřeb. Pokud se tak neděje, společnost se radikalizuje. Doufám, že to si naše vláda nepřeje.