V Poslanecké sněmovně se v příštím týdnu bude projednáván návrh zákona o konsolidaci veřejných, což je soubor změn více než šedesáti zákonů, které jsou zaměřeny na zvýšení daňové zátěže občanů a firem a restrikce veřejných výdajů.
Jedním z těchto návrhů je zrušení slevy na manžela/manželku u držitelů průkazu ZTP/P a hlavně zrušení slevy na poplatníka u osob, které pečují o osoby blízké s vyšším stupněm závislosti. Tento návrh přinese do státní pokladny asi jednu a půl miliardy korun, ale za cenu dalšího ožebračování těch nejpotřebnějších. Sleva na poplatníka znamená ročně téměř dvacet pět tisíc korun, což je pro tyto rodiny hodně. Je to zpravidla tak, že v těchto rodinách je pouze jeden příjem z ekonomické aktivity. To znamená, že tyto rodiny jsou ve většině na hranici chudoby. Opozice podá návrh na zachování slevy, ale ministr financí již sdělil, že tento návrh nepodpoří, takže Sněmovna jej neschválí, stát si malinko polepší, ale deseti tisíce rodin na to doplatí.
V souvislosti s výše uvedeným restriktivním opatřením je dobré se podívat na to, jak stát přistupuje k rodinám, které pečují o své příslušníky závislé na péči druhé osoby a vůbec k osobám se zdravotním postižením. Základním nástrojem pomoci je příspěvek na péči, který se vyplácí ve čtyřech stupních, podle míry závislosti. Příspěvek nebyl od roku 2018 nijak valorizován, a to s ohledem na obrovskou inflaci, velmi pociťují právě pečující rodiny. Vláda sice slibovala zvýšení příspěvku na péči, ale skutek utek. Proto Národní rada osob se zdravotním postižením navrhla, aby byly příspěvky jednorázově zvýšeny o deset procent ve všech stupních. Návrh to byl velmi skromný, ale i po jednání s ministrem financí, kdy si ověřil, že roční výdaje státu by byly zatíženy necelými čtyřmi miliardami korun, byl návrh zamítnut. Takže pečující rodiny se budou dále propadat do bídy.
Takto lze uvádět další příklady, kdy se na lidi se zdravotními problémy stále více a více zapomíná. Jsou to například doplatky za zdravotnické prostředky, kdy lidé, kteří potřebují zdravotnické prostředky platí stále více. Výše úhrad za zdravotnické prostředky z veřejného zdravotního pojištění byly stanoveny zákonem v roce 2019. Od té doby nebyly tyto úhrady nijak valorizovány, takže se neustále zvyšují doplatky lidí, kteří potřebují vozíky, kteří potřebují protézy, kteří potřebují ortézy a podobně. Tito lidé se stále více a více potýkají s tím, jak vůbec tyto věci uhradit. Je to bolestivá věc a ministerstvo zdravotnictví zatím vůbec neuvažuje o tom, že by tuto věc řešilo. Přitom je zřejmé že u cen zdravotnických prostředků, které jsou vyráběny z drahých surovin a které jsou poměrně pracné, se musí projevit vysoká míra inflace v posledních letech. To však nikoho nezajímá, a tak výrobci a distributoři zdravotnických prostředků postupně opouštějí náš trh, protože je pro ně malý a hlavně nezajímavý, protože občané hledají ty nejlevnější zdravotnické prostředky. Vede to pouze ke zhoršování kvality a dostupnosti zdravotnických prostředků.
Velmi bolestivé jsou případy českých občanů, kteří dlouhodobě pracovali na Slovensku. Zde platili zdravotní pojištění, a tudíž měli také nárok například na příspěvek na péči. Tito občané se na stáří přestěhovali do České republiky, a protože si Slovensko vymohlo na Evropském soudu, že nemusí příspěvek na péči posílat do cizích zemích, jsou naši občané zcela bez prostředků. Jedná se asi o 500 lidí, kteří nemají žádné prostředky na nákup pečovatelské služby, nebo na zaplacení pobytu v sociálním zařízení. Jedná se vesměs o seniory, kteří jsou již bezmocní a potřebují pomoc jiných osob. Snažili jsme se na úrovni prezidentů, ministerstev a dalších aktérů situaci těchto zapomenutých občanů vyřešit. Český stát však odmítá jim pomoci a poskytnou jim příspěvek na péči podle našich zákonů. Odůvodnění je, že tyto dávky má poskytovat Slovensko. Takže tito lidé přežívají a spoléhají na milosrdenství. Některé obce už vypsaly sbírky těmto naším občanům pomohly, jiní lidé jsou v domovech pro seniory na dluh. Je to zoufalá situace. Stydím za Český stát, že takto přistupuje ke svým občanům. Přitom výdaje pro tyto občany by činily asi osmdesát milionů korun ročně.
Toto mi napsala jedna osmdesátiletá paní, která je ve výše popsané situaci.
Dobrý den pane magistře, tak jste měl pravdu, že na příspěvek na péči mi nepomůže ani svěcená voda u pana ministra financí. Pracovala jsem od svých 14 let, protože dědeček byl legionář a byl vyhlášen za kulaka. Já totiž musela jít na dva roky do výroby a teprve potom mi bylo umožněno vzdělávání na večerní škole. Takové jsem měla mládí. A jaké mládí tak také stáří. Po absolvování 6 let na průmyslové škole strojnické a maturitě jsem nastoupila do oddělení technologie ve 22 letech a 8 letech práce za plat 860 Kč hrubého. To se dnešní generaci za takový plat nevyplatí ani vylézt z postele. A na nás důchodce vykřikují, že jsme darmožráči. Já po 25 letech pobírání důchodu mám SK důchod 400 EUR. Dokážete si představit ten život. Jsem důchodkyně samoživitelka, protože manžel je nevyléčitelně nemocný a žije v DD na Dobříši. Já jsem také nemocná chodím o francouzských holích, každý měsíc dám za léky 4 tisíce, za byt 5500 Kč. a to ještě si musím ušetřit nějakou korunu, abych mohla alespoň jednou za měsíc zajet za manželem. Na pobyt v DD mi nezbývá. Protože měsíčně mi chybí doplatit k důchodu cca 5 tisíc a zaplatit léky další 4 tisíce. Je začátek září pojišťovna do dnešního dne nevyúčtovala první půlrok a když mi peníze přijdou tak vyplatím dluhy za léky a zase nic nemám. Žiji na vesnici, kde jen prodejna COOP, takže kdybych měla peníze ani je nemám kde utratit. Ještě, že to máme od obce zařízené tak, že se můžeme stravovat ve školní jídelně. Já, protože nemohu dobře chodit mám pečovatelku, která mi obědy přinese. Beru si týdně 3 obědy, a tak si to rozdělím, abych měla co jíst i o víkend. Obec se o nás staré dobře stará nemůžeme si stěžovat. Syn, pokud se nic nezmění, nás chce odvést na Slovensko, protože, jak to vypadá, bychom museli být Ukrajinci, aby se nad tím, jak žijí starci po celoživotní práci někdo zamyslel. Mně byl uznán důchod za 37 odpracovaných let. Vám chci poděkovat, že jste se naší situací zabýval.
Mohl bych pokračovat dalšími oblastmi, kdy dochází k restrikci zdrojů pro osoby se zdravotním postižením. V oblasti podpory zaměstnávání osob se zdravotním postižením navrhuje MPSV ČR snížit zdroje o více než šest set milionů korun. Stále více dochází k odebírání či snižování stupňů invalidních důchodů a příspěvků na péči.
V této souvislosti nelze jen tak pominout, že na jedné straně se stát snaží ušetřit na těch nejpotřebnějších občanech České republiky, na druhé straně, pod heslem solidarity vyplácí obrovské prostředky cizím občanům, aniž by zjišťoval jejich sociální potřebnost. Ze statistiky MPSV ČR vyplývá, že v loňském roce vyplatila Česká republika jen na dávkách pro občany Ukrajiny více než čtrnáct miliard korun, k tomu je třeba připočítat zdravotní a lázeňskou péči, zdravotnické prostředky, kompenzační prostředky, bezplatnou dopravu, a další. Chápu, že máme pomáhat lidem, kteří se dostali do těžké životní situace, ale měli bychom vědět komu pomáháme a zda to skutečně konkrétní osoba potřebuje. Letos naše podpora pokračuje i když v poněkud menší míře. Občané by měli vědět, že vláda rozhoduje o prostředcích z jejich daní tak, že našim občanům vůbec nezohledňuje vysokou míru inflace, odmítá jim ulehčit v jejich tíživé situaci a na druhé straně plošně vyplácí podporu občanům cizího státu. Zkrátka, cizí jsou vládě bližší než vlastní.