Dlouhodobá ekonomická, politická, ale i morální krize se významně projevuje v předvolební kampani. Řada nově vzniklých, či nově recyklovaných volebních uskupení, se snaží získat voliče populistickými předvolebními sliby. Je s podivem, že nejen občané, ale ani novináři či politologové se, k těmto někdy nebezpečným slibům, nevyjadřují a hlavně se nesnaží vysvětlit občanům, že úspěch některých stran a jejich populistických slibů, může pro nás všechny znamenat do budoucna velký problém.
Přiznám se, že vůbec nerozumím tomu, že by někdo mohl volit politické hnutí, které vzniklo v květnu letošního roku. Nemá praktická žádnou strukturu, a už vůbec nemůže mít definovaný program, jaká opatření je třeba prosazovat v jednotlivých oblastech. Deklarovaným cílem hnutí je, mimo jiné, prosazení zákona o referendu o odvolatelnosti politiků, a dále referendum, které by umožnilo iniciovat či zablokovat zákon, a nastavení rozpočtu dle švýcarského vzoru. To je zásadní změna systému, který nám není vlastní a ani nejde v našich podmínkách aplikovat. Přirovnávat se ke Švýcarsku je populistický nesmysl. Švýcaři používají referendum řadu století, my s ním nemáme žádné zkušenosti. Odvolávat politiky na základě referenda znamená vyvolání permanentní politické krize. Kdejaký nespokojený subjekt s rozhodnutím politiků, bude okamžitě sahat k tomuto nástroji a neúspěšná politická uskupení budou neustále vyvolávat jedno referendum za druhým. V zemi, kde pořád ještě platí, že kdo neokrádá erár, okrádá rodinu, bychom se měli inspirovat Německem nebo Rakouskem, kde jsou funkční demokratické systémy, které jsou nám velmi blízké.
Za ještě problematičtější považuji heslo, že stát se má řídit jako podnik. Je zřejmé, že hlasatel této myšlenky spoléhá na to, že mnoho občanů je nespokojeno se současnou podobou naší demokracie, a že dají přednost pevně řízené struktuře. Vůbec si neuvědomují, že tato pevná ruka může také ničit naší demokracii. Stát není podnik, nemá zaměstnance, ale má občany, kteří si sami řídí svůj život. Podnik je direktivně řízená struktura, stát tak nesmí vystupovat, jinak se jedná o diktaturu. Z podniku můžou zaměstnance propustit, stát se nemůže zbavovat svých občanů. Základními tezemi hnutí, které chce řídit stát jako podnik, jsou mimo jiné, aby stát začali řídit zkušení, slušní a odpovědní lidé, kteří prokázali své schopnosti, a dále, aby skončilo systémové rozkrádání státu pod dohledem stávajících politických stran. Pěkné sliby, proti kterým nemůže nikdo nic namítat. Je tu však jedno zásadní ale! Hlasatelem těchto myšlenek je zcela nedůvěryhodná osoba, která mnohokrát selhala, a to jak v době komunismu, tak i v dnešní době, kdy se podivným způsobem dostala k obrovskému majetku, a to právě prostřednictvím kontaktů na některé významné politiky.
Je třeba ještě připomenout, že ve všech nových hnutích nedošlo k výběru kandidátů tzv. „ze zdola“, ale byli direktivně nasazeni. Často jsou spolu na kandidátkách lidé, kteří prokazovali svým dosavadním životem a prací zcela rozdílné vidění „světa“. Nedovedu si dost dobře představit, jak dlouhodobě spolupracují v Poslanecké sněmovně. Svoje názory a přesvědčení nemůže žádný politik dlouhodobě potlačovat. Proto asi ještě dnes můžeme sledovat různé boje uvnitř těchto subjektů. Takovýto způsob sestavení kandidátních listin je velmi rizikovým faktorem pro případnou činnost v Poslanecké sněmovně. Máme velmi čerstvou historickou zkušenost s Věcmi veřejnými a jen hlupák udělá stejnou chybu i podruhé.
Věřím, že jsme národem, který je zdravě skeptický a nedá se zcela zmanipulovat, a že bude volit uměřenost a nikoliv podivné dobrodružství od hlasatelů jediné pravdy.