(Slunečnice po druhé).

Známé přísloví, které je velmi přiléhavé k diskusi kolem hrubého zacházení se seniory v Domově pro seniory Slunečnice. Především však padne na slova lídra sociální demokracie v Moravskoslezském kraji Petra Kajnara. „Kolik je asi v Česku lidí, kteří budou s noblesou Ladislava Špačka, srdcem matky Terezy a za minimální mzdu utírat pokálené, dementní starce a stařeny, které jejich děti odložily do starobince, protože si musí užít života?“ ptal se na Facebooku v reakci na informace Seznam Zpráv, které upozornily na nelidské zacházení se seniory.

Pan Petr Kajnar potvrdil rozhovoru se Seznamem https://www.seznamzpravy.cz/clanek/kdo-by-se-s-noblesou-staral-o-dementni-stareny-kajnar-o-svem-komentari-ke-slunecnici-83738?dop-ab-variant=100&seq-no=1&source=hp&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=z-boxiku&utm_campaign=null
že vůbec nepochopil, o co jde. Vůbec nepochopil, že ti lidé, kteří jsou v Domě pro seniory Slunečnice, mu vybudovali svět, ve kterém si on dnes může hrát na důležitého člověka a ve své bohorovnosti je ponižovat. Tito lidé byli také mladí, měli svoje lásky, sny, tužby, možná byli ve své době důležití, možná těžce pracovali. Žili v těžké době a místo úcty se jim dostává hrubost a pohrdání.

Pan „kandidát“ Petr Kajnar si vůbec nepřipouští, že za několik let se může dostat do podobné situace, protože nikdo nejsme uchráněni stárnutí, ztráty všech možných kompetencí, závislosti na péči jiných osob. Pane Kajnare, nepřeji Vám, abyste se dostal do podobné situace. Musí to být strašné, když člověk vše vnímá a zažívá tu bezmoc a nemůže se bránit hrubosti a ponižování.

Petr Kajnar měl především říci, že se jedná o systémové selhání, ale také o selhání vedení Slunečnice a měl žádat, aby ředitel tohoto zařízení byl okamžitě odvolán. Nedovedu si představit, že nevěděl co se děje v zařízení, kterému šéfuje.

Pracoval jsem v domově důchodců 22 let a z toho jsem jej asi osm let vedl. Neměl jsem však tu správnou legitimaci, tak jsem byl dlouho pouze zastupující ředitel. Nikdo nesměl v tomto zařízení říkat klientům babi, dědo. Pracovníci museli jednotlivé lidi oslovovat pane x, paní y. To je první předpoklad udržení důstojnosti lidí. Každý týden jsem osobně obešel, a to bez doprovodu dalších pracovníků, všechny obyvatele domova a s každým jsem promluvil, ptal jsem se jich na jejich problémy, ptal jsem se jich, co se jim nelíbí apod. Tito lidé mi říkali svoje životní příběhy, které byly mnohdy velmi pohnuté. Nejvíc je vždy trápilo, že nevědí, co dělají jejich děti, jak prospívají jejich vnoučata, apod. Samozřejmě, že v domově byli i lidé, kteří již příliš nevnímali, ale i za těmi jsem zašel a snažil jsem se navázat nějaký kontakt. Tato obchůzka mi zabrala vždy půl dne a někdy jsem byl z toho hodně vyčerpán, ale považoval jsem ji za nezbytnou.

Důležitým signálem, jaká je úroveň péče v zařízeních pro seniory, je ovzduší. Pokud je cítit moč, je to jasný signál, že je něco s péčí špatně. Je vidět, že současný ředitel se příliš lidem ve Slunečnici nevěnoval, že jim nevěnoval svojí pozornost a tím se mohla péče zaměstnanců propadnout do úrovně, kterou zaznamenaly Zprávy Seznamu. Mělo by to být pro nás všechny mementem a všichni bychom si měli občas připomenout, když na ulici potkáme shrbenou starou paní, že „Co jste nyní vy, byli jsme i my, co jsme nyní my, budete i vy“.

Václav Krása
Předseda odborné komise pro
Práci a sociální věci Hnutí Trikolóra