Hosty nedělních „Otázek“ Václava Moravce byli ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD), senátor a bývalý policejní prezident Martin Červíček a místopředseda SPD Radim Fiala. Diskuse započala útokem Moravce na nepřítomného premiéra Andreje Babiše. Uvedl, že ministr vnitra Jan Hamáček už na počátku března navrhoval uvést v život Ústřední krizový štáb a řešit problémy s pandemií z jednoho centra. Andrej Babiš tehdy Hamáčkův návrh odmítl a tím jsme podle Moravce ztratili 10 dní.
Nejsem volič ANO, ale jsem přesvědčen, že celá mantra kolem krizového štábu je uměle prefabrikovaný problém, který má sloužit k rozdělení vládního týmu, což by v této době byla zásadní chyba, která by měla obrovské dopady, především na nás občany. Vážně jsme nevytvořením Ústředního krizového štábu ztratili cenný čas? Pojďme se podívat do zákona, co jsme opravdu zmeškali.
Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení v § 4 stanoví:
„(1) Vláda při zajišťování připravenosti České republiky na krizové situace, při jejich řešení nebo k ochraně kritické infrastruktury
a) ukládá úkoly ostatním orgánům krizového řízení, řídí a kontroluje jejich činnost,
b) určuje ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad pro koordinaci přípravy na řešení konkrétní krizové situace v případě, kdy příslušnost ke koordinující funkci nevyplývá z působností stanovených ve zvláštním právním předpisu,7)
c) zřizuje Ústřední krizový štáb jako svůj pracovní orgán k řešení krizových situací,
d) stanoví průřezová a odvětvová kritéria pro určení prvku kritické infrastruktury,
e) rozhoduje na základě seznamu předloženého Ministerstvem vnitra o prvcích kritické infrastruktury a prvcích evropské kritické infrastruktury, jejichž provozovatelem je organizační složka státu.
(2) Vláda při přípravě na krizové situace a při jejich řešení projednává s Českou národní bankou opatření, která se týkají působnosti této banky.“
Světe div se, zákon neříká, že předsedou Ústředního krizového štábu je ministr vnitra, nýbrž je stanoveno, že všechna rozhodnutí vydává vláda a ÚKŠ je pracovním orgánem, který realizuje jednotlivá opatření. Vláda hned od začátku března intenzivně řešila koronavirovou krizi a opatření hned realizovala. Možná právě proto jsme na tom, ve srovnání s většinou evropských zemí, podstatně lépe. Skutečnost, že v té době byl nejvíce vidět předseda vlády je pravda. A to je zřejmě počátek celého problému. Žárlivost a snaha ČSSD přiživit se na tématu udělala své. Zde je však třeba dodat, že je to pan premiér kdo nese za případný neúspěch největší politickou odpovědnost.
Ministr vnitra Jan Hamáček měl nejsilnější chvilku někdy v polovině minulého týdne, kdy na tiskové konferenci vlády obyčejnými a pravdivými slovy vyzýval občany, aby skutečně dodržovaly jednotlivá opatření, protože jde především o jejich blízké, kteří mohou být postižení koronavirem.
Nemohu si pomoci, ale nedělní vyjádření pana ministra k dodávkám ochranných prostředků z Číny, již byly vlastně „skokem na špek“ Václava Moravce, který Jana Hamáčka vychvaloval za jejich zajištění. Pan ministr si užíval své chvíle slávy a heroicky popisoval, jak vzal dodávky na sebe a „šel do toho“. Svůj proslov zakončil následujícími větami: „Pokud někdo ví, kdo mi jednou týdně dodá (velkokapacitní dopravní letoun) Ruslan plný ochranných obleků, tak sem s ním. Ale ta Čína je jedinou zemí, která to dodává v takovýchto objemech. Já jsem přesvědčen, že Česká republika, jak na tom byla špatně na začátku, tak nakonec bude patřit k nejlépe vybaveným zemím v Evropě,“
Zkrátka nový hrdina, který se v krizové situaci pustil do kolegy ve vládě ve věci špatné distribuce ochranných prostředků. Myslím si, že moderátor celé promyšlené akce dosáhl toho, co chtěl. Vrazit další klínek mezi členy vlády, a to v době, kdy je to nejméně vhodné.
Pan ministr Hamáček mu na to trapně skočil, byl neloajální k vládě, ale především, dle mého názoru, nebyl dovoz prostředků z Číny tak úplně jeho zásluhou. Vzhledem k významnému zhoršení vztahů s Čínou, kterou způsobili „experti“ na naši zahraniční politiku primátor Zdeněk Hřib a starosta Pavel Novotný, musely cestu urovnat zcela jiné síly než je pan ministr. Dovedu si představit, že se na věci podílel pan prezident, pan Jaroslav Tvrdík, možná ministr zahraničí, či Petr Kellner. Pan ministr Hamáček se potom k tomu dostal třeba tak, že byl určen k přihlášení se k dodávce.
Velmi mě překvapilo, že v době, kdy řešíme skutečně velmi vážnou krizi, kterou ani moje generace nezažila, i když rok 1968 byl také šok, se snaží některé síly využít krizi ke změně politických vah. Je to možná tím, že dílem vlády a možná i určité „kliky“, jsme na tom ještě relativně slušně a někteří aktéři jsou přesvědčeni, že se jich problém netýká. Boží mlýny……