Senát porušil ústavní rozdělení moci.
Ústava ČR ve svých jednotlivých článcích stanoví způsob rozdělení tří mocí, a to moci zákonodárné, moci výkonné a moci soudní. Zároveň upravuje způsob spolupráce těchto mocí tak, aby nedošlo k narušení jejich rovnováhy.
Senát, svojí návštěvou Tchaj-wanu, která byla pojata jako oficiální státní návštěva, i když Tchaj-wan za stát uznává pouze patnáct nevýznamných států, porušil rovnováhu jednotlivých mocí stanovené Ústavou. Senát, i přes nesouhlas všech orgánů výkonné moci, to je přes nesouhlas prezidenta republiky, předsedy vlády a ministra zahraničních věcí, svojí návštěvou, která měla punc mezistátní návštěvy a má dopad na zahraniční politiku ČR, de facto převzal úlohu výkonné moci.
Je nutné si připomenout, že delegace Senátu netvořil jenom předseda horní komory, ale na Tchaj-wan s Vystrčilem odcestoval například pražský primátor Zdeněk Hřib, sedm senátorů včetně prvního místopředsedy horní komory Parlamentu Jiřího Růžičky, nebo předsedy senátního zahraničního výboru Pavla Fischera. České podnikatele reprezentovalo 36 zástupců firem. Vědeckou a univerzitní sféru zastupovalo několik akademiků, například místopředseda Akademie věd Zdeněk Havlas, rektor VŠCHT Pavel Matějka, prorektor ČVUT Radek Holý či Petr Bareš z České vesmírné aliance.
To znamená, že se nejednalo o standardní Parlamentní delegaci, které zpravidla navštěvují svoje parlamentní kolegy v cizích zemích, aby získávaly informace a zkušenosti z různých oblastí, aby poslanci či senátoři mohli lépe posuzovat návrhy zákonů.
Jednalo se o velkou „mezistátní“ návštěvu, kterou vykonává vždy premiér či hlava státu. Nikdy se však takto pojaté delegace nekonají do států, které nejsou většinově uznávány jako samostatné. Předseda Senátu tím porušil standardní fungování demokratických institucí v demokratických zemích. Naše Ústava ponechává Senátu skutečně pouze kontrolní funkci v legislativním procesu. Senát ani neschvaluje rozpočet, což zvýrazňuje, že nemá žádné výkonně pravomoci a ani kontrolní funkci vůči vládě. Předseda Senátu přebírá některé výkonné pravomoci pouze v případě, kdy není prezident. Tyto pravomoci však nepřebírá Senát, jako celek.
Vytrucovaná cesta Miloše Vystrčila na Tchaj-wan navíc jasně ukázala, že ČR nemá něco jako jednotnou zahraniční politiku, ale také ukázala, že ČR nemá vládu v pravém smyslu toho slova, která se stará o její zájmy a zájmy občanů. Návštěva dokumentovala, že vrcholní představitelé naší země, nejsou schopni se domluvit alespoň na základních obrysech zahraniční politiky. To je smutné zjištění.
Senát, svojí návštěvou Tchaj-wanu, která byla pojata jako oficiální státní návštěva, i když Tchaj-wan za stát uznává pouze patnáct nevýznamných států, porušil rovnováhu jednotlivých mocí stanovené Ústavou. Senát, i přes nesouhlas všech orgánů výkonné moci, to je přes nesouhlas prezidenta republiky, předsedy vlády a ministra zahraničních věcí, svojí návštěvou, která měla punc mezistátní návštěvy a má dopad na zahraniční politiku ČR, de facto převzal úlohu výkonné moci.
Je nutné si připomenout, že delegace Senátu netvořil jenom předseda horní komory, ale na Tchaj-wan s Vystrčilem odcestoval například pražský primátor Zdeněk Hřib, sedm senátorů včetně prvního místopředsedy horní komory Parlamentu Jiřího Růžičky, nebo předsedy senátního zahraničního výboru Pavla Fischera. České podnikatele reprezentovalo 36 zástupců firem. Vědeckou a univerzitní sféru zastupovalo několik akademiků, například místopředseda Akademie věd Zdeněk Havlas, rektor VŠCHT Pavel Matějka, prorektor ČVUT Radek Holý či Petr Bareš z České vesmírné aliance.
To znamená, že se nejednalo o standardní Parlamentní delegaci, které zpravidla navštěvují svoje parlamentní kolegy v cizích zemích, aby získávaly informace a zkušenosti z různých oblastí, aby poslanci či senátoři mohli lépe posuzovat návrhy zákonů.
Jednalo se o velkou „mezistátní“ návštěvu, kterou vykonává vždy premiér či hlava státu. Nikdy se však takto pojaté delegace nekonají do států, které nejsou většinově uznávány jako samostatné. Předseda Senátu tím porušil standardní fungování demokratických institucí v demokratických zemích. Naše Ústava ponechává Senátu skutečně pouze kontrolní funkci v legislativním procesu. Senát ani neschvaluje rozpočet, což zvýrazňuje, že nemá žádné výkonně pravomoci a ani kontrolní funkci vůči vládě. Předseda Senátu přebírá některé výkonné pravomoci pouze v případě, kdy není prezident. Tyto pravomoci však nepřebírá Senát, jako celek.
Vytrucovaná cesta Miloše Vystrčila na Tchaj-wan navíc jasně ukázala, že ČR nemá něco jako jednotnou zahraniční politiku, ale také ukázala, že ČR nemá vládu v pravém smyslu toho slova, která se stará o její zájmy a zájmy občanů. Návštěva dokumentovala, že vrcholní představitelé naší země, nejsou schopni se domluvit alespoň na základních obrysech zahraniční politiky. To je smutné zjištění.