V každé společnosti, žije poměrně početná skupina lidí, kteří vzhledem ke svému zdravotnímu postižení jsou odkázáni na pomoc společnosti a mohu pracovat jen za mimořádných podmínek. Jejich jediným příjmem je převážně pouze sociální dávka–důchod. Tito lidé žijí prakticky trvale na velmi skromné životní úrovni. Velká část z nich je ve věku, kdy ti „zdraví“ pracují a plní si svoje sny. Ani si možná neuvědomují, že jim práce nedává jenom slušnou životní úroveň, ale také rozvinuté sociální vazby a kontakty, které utvářejí jejich společenské postavení a vytváří jim bohatý a naplněný život.

Protože společnost si je vědoma důležitosti práce, vzhledem k její socializační úloze, snaží se vytvářet prostředí, aby i lidé, kteří mohou pracovat jen za mimořádných podmínek, se mohli alespoň částečně realizovat. Jednou z možností jak lidem se zdravotním postižením pomoci k pracovnímu uplatnění je podpora tzv. chráněných dílen. Stát je podporuje již mnoho let.
Od prvního ledna letošního roku došlo k určité restrikci této podpory, protože se ukázalo, že systém byl poměrně benevolentní a umožňoval jeho zneužívání. Současná podpora spočívá v tom, že chráněná dílna může obdržet příspěvek až 9 000,- Kč měsíčně, ale tyto prostředky musí být podloženy vyplacenými mzdovými prostředky minimálně ve výši tohoto příspěvku.

V poslední době se množí stížnosti pracovníků v chráněných dílnách na to, že jsou nuceni část své mzdy odevzdávat majitelům chráněných dílen. Děje se to různými způsoby. V některých případech je chráněná dílna zřizována občanským sdružením a na pracovnících je požadováno, aby platili členský příspěvek tomuto občanskému sdružení. Takový příspěvek může činit až 2.600,- Kč měsíčně. Jindy mají pracovníci ve smlouvách ustanovení, že budou ze své mzdy přispívat např. 2.000,- Kč měsíčně na charitu, přičemž se samozřejmě nikdy nedozví na jakou charitu přispívají. Zjistili jsme také, že někteří pracovníci jsou nuceni podepsat, že pobírají vyšší mzdu než je jim vyplácena.

Jsou také chráněné dílny, které zaměstnávají lidi se zdravotním postižením jen tzv. "na oko", tedy bez jakékoliv pracovní náplně či činnosti, případně s fiktivní náplní v domácím prostředí, kterou nikdo nepřebírá a nekontroluje. Tito lidé pak dostávají nižší mzdu, než která je vykázána úřadu práce, a to jen za podpis fiktivní pracovní smlouvy.

Je ostudné jak řada provozovatelů chráněných dílen se snaží zvýšit si své zisky a hledá cestu jak si ze státních příspěvků ponechat co nejvyšší částku. Je to hyenismus na lidech, kteří se snaží pracovat i za situace, kdy mají těžké zdravotní postižení a tato jejich snaha je zneužívána k podvodným praktikám. Jedná se o nešvar, který svědčí o hloubce morálního propadu společnosti.
Relevantní otázkou je proč lidé se zdravotním postižením akceptují podvodné praktiky a neodmítnout je. Těch důvodů je více. Především část z nich si ani příliš neuvědomuje, že jsou takto zneužíváni. Věří slovům svých zaměstnavatelům, že mají obrovské náklady s udržením jejich zaměstnání, a že tudíž potřebují jejich pomoc. Důležitým faktorem je také skutečnost, že lidé v těchto chráněných dílnách řeší velké dilema. Odmítnout tyto praktiky a připravit se o tři či čtyři tisíce a nebo přistoupit na podvodné podmínky, které jim přinesou částku činící téměř polovinu jejich důchodu a tím si významně zlepšit svoji situaci.

Mnoho z nás, kteří trvale pracujeme za slušný plat, by asi hrdě prohlásilo, že by se vydírat lumpy nenechalo. Nejsme však v situaci lidí, kteří deset, patnáct či dvacet let obrací každou korunu a nemohou si udělat žádnou radost. Najednou někdo přijde a řekne „dám ti práci, ale část mzdy mi odevzdáš“. Je těžké zachovat se hrdě.

Tento problém má ještě další důležitou dimenzi. Tito podvodníci současně ohrožují dobrou pověst slušných zaměstnavatelů a tím zhoršují jejich pozici na volném trhu práce i ve sféře podnikání. Dnes se často na chráněné dílny pohlíží tak, že tam jsou podivné praktiky a vytváří se nepříznivé společenské klima pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením. A tak se může stát, že místo hledání cest jak zatočit s lumpy a podvodníky dojde k další restrikci podpory zaměstnávání osob se zdravotním postižením.
Přičemž cesta k nápravě existuje. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR by mělo vytvořit speciální tým, identifikovat několik podvodníků a podat na ně trestní oznámení za zneužití státní dotace. To je nejlepší prevence proti ostatním podvodníkům.

Druhým krokem by mělo být systémové řešení zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Je zřejmé, že v chráněných dílnách jsou zneužívány osoby, jejichž produktivita práce je natolik nízká, že by spíše měli pracovat v terapeutických dílnách nebo v systému pracovní rehabilitace. Obě tyto formy zaměstnávání osob s nejtěžším zdravotním postižením jsou částečně upraveny v zákoně o sociálních službách. Terapeutické dílny a pracoviště pracovní rehabilitace musí fungovat na neziskovém charakteru, na rozdíl od chráněných dílen, které by měly vytvářet zisk na základě dostatečné produktivity pracovníků se zdravotním postižením a nikoli ze zneužívání státní dotace. Je odpovědností státu, aby v celém systému zavedl pořádek a nedovolil zneužívání veřejných prostředků.