V pondělí 15. března jsme si velmi skromně připomenuli 82. výročí okupace německou brannou mocí. Je třeba však připomenout, že na likvidaci Československa se nepodíleli jenom Němci, ale také Poláci, kteří okupovali Těšínsko, Slováci, kteří se udělali sami pro sebe a také Maďaři, a to okupací Podkarpatské Rusi. Část jižního Slovenska vlastně vzali nově vzniklému Slovenskému štátu. Jednalo se o totální likvidaci naší státnosti s velmi nebezpečnou budoucností. Nebýt vítězství mocností ve II. světové válce možná bychom dnes neexistovali jako národ, nebo by existovaly enklávy lidí, kteří ještě, navzdory útlaku, používají v soukromí svůj mateřský jazyk. 15. březen 1939 lze směle přirovnat k Bílé hoře. Náš národ se ocitl ve smrtelném nebezpečí!
Proč tak dramatický úvod? Sledoval jsem média, jak a v jaké míře si vzpomenou na toto velmi smutné výročí a můj předpoklad, že většina médií se výročí dotkne jen okrajově, se naplnil. Zpravidla se jednalo o stručnou zprávu, nebo nějaký příběh. Nezklamala mě Česká televize, která v neděli v hlavních událostech měla krátkou reportáž, která se po věcné informaci soustředila na parašutistické výsadky na naše území v období okupace, organizované z Anglie. O výsadcích organizovaných Ruskem ani muk. Pomohla mi „stará, dobrá“ Wikipedia. https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_v%C3%BDsadk%C5%AF_do_Protektor%C3%A1tu_%C4%8Cechy_a_Morava. Počet výsadků praktický stejný, úspěšnost srovnatelná. Zkrátka, stačí jen některé informace nesdělit a tak ovlivňovat veřejné mínění.
ČT se vyznamenala ještě v pondělí 15. března, kdy vzpomínku na okupaci zařadila v hlavní zpravodajské relaci jako předposlední. A po ní poslední zpráva o předávání cen Grammy 2021, byla podstatně delší. Aspoň víme co je podstatné.
Pietu za mrtvé v době okupace jsem nezaznamenal žádnou, ale to se u nás už dlouho nenosí. (Vždyť nás okupovali nacisti a ti už nikde přece nežijí). Přesto se několik politiků k výročí okupace vyjádřilo. Příznačně úderná byla vzpomínka paní předsedkyně Pekarové Adamové. „Před 82 let začali nacisté (zvýraznil autor) s okupací Čech, Moravy a Slezska a byl zřízen autonomní Protektorát Čechy a Morava. Temná stránka našich dějin, která zničila život mnoha občanů,“ uvedla šéfka TOP 09. I tuto historickou událost ale dokázala vztáhnout k současnému politickému dění. „Zatímco za tuto okupaci proběhla omluva a pokání, jiní okupanti i dnes otevřeně vyhrožují. Nezapomeňme,“ vyzvala paní Pekarová Adamová své čtenáře, v narážce na ruský tlak, který, dle ní, eskaloval zejména v době kauzy odstranění sochy maršála Koněva v Praze.
Pamatuji více než paní předsedkyně a vím, že pan prezident Michail Gorbačov se nám za okupaci v roce 1968 už dávno omluvil. Ze slov paní předsedkyně Pekarové Adamové není zřejmé, zda se nám omluvili nacisté, nebo Němci. Co však zřejmé je, že skutečný průběh dějinných událostí je neustále otáčen a relativizován. V dnešní době již pomalu nemůžeme říci, že za II. světovou válku mohou Němci a že nás neokupovali nacisti, ale Němci a jejich Wermacht.
Relativizování našich dějin již probíhá dlouho. Často slyšíme o selhání prvorepublikové demokracie a zejména prezidenta Edvarda Beneše. Na různých televizních stanicích se prakticky denně prezentují kroky Adolfa Hitlera a jeho „soukmenovců“ při dobývání Evropy. Naši filmoví tvůrci točí jeden film za druhým o utrpení Němců při poválečném odsunu. O utrpení Čechů v době okupace, které bylo sto krát větší, se skoro nezmiňujeme. Jeden z vítězů nad Hitlerem, sir Winston Churchill je hanoben jako rasista a téměř nikdo nezvedne hlas, aby vyvrátil tyto nesmysly. Tři sta šedesát tisíc obětí německé okupace, by si zasloužilo nejen naší vzpomínku. Desetitisíce neznámých „obyčejných“ lidských osudů, zbytečně zmařených, by nám neměly být lhostejné.