Události posledních dní by nás měly vést k velké ostražitosti vůči krokům a vyjádřením EU, reprezentované Evropskou komisí. Asi není reálné hned vystoupit z EU, ale měli bychom mít odvahu některé záležitosti si řešit sami, jako to dělají jiní. Při pevné a vytrvalé snaze a odvaze politiků, toho můžeme dosáhnout. Na několika příkladech lze ukázat zcela zřejmý rozpor mezi slovy a činy představitelů EU, které bohužel přebírá i část naší politické reprezentace.
Policie v neděli v Amsterodamu brutálně rozehnala demonstraci proti covid opatřením. Viděl jsem nejtvrdší rány obuškem do hlavy ženy, která jen stála a nebyla agresívní, viděl jsem sražení demonstranta tvrdými ranami obuškem k zemi, viděl jsem policejního psa vláčejícího demonstranta po ulici…. Při pohledu na brutální zásah jsou všechna vyjádření o ochraně lidských práv zcela nevěrohodná. Účelové kecy o nesvobodě v Číně, Rusku a jinde výrazně zhoršují naše hospodářské vztahy s těmito zeměmi. Jsme příliš orientováni na státy EU a Německo, ale měli bychom mít širší portfolio našich hospodářských vztahů. Politika musí sloužit ekonomice a nikoliv naopak, jak to dnes aplikují některé země EU, včetně nás. Tato politika ekonomicky ničí Evropu a s ní i nás.
O upřednostňování politiky a ideologie před ekonomikou svědčí i poslední události kolem uznání jádra a plynu za „zelené zdroje“. Konkrétní podmínky Evropské komise mají být tak přísné, že by na nich Česko nemohlo svou energetiku postavit. V souhrnu Komise říká, stavte si, co chcete, ale plyn bude uznáván, jako „zelený zdroj“, do roku 2030 a jádro do roku 2045. To v praxi hatí český plán postavit na nich přechod od uhelné energetiky k bezemisní výrobě elektřiny a tepla, protože všechny dosavadní české vládní či oficiální energetické strategie a koncepce počítaly s tím, že uhlí v teplárenství a výrobě elektřiny z větší části nahradí plyn a jádro. Náhrada v podobě obnovitelných zdrojů je v českých podmínkách při současném stavu technologií nereálná.
Vyjádření Generálního ředitele společnosti ČEZ Daniel Beneš, je velmi kritické, „Pokud by byl akt přijat v tomto znění, přinesl by zásadní komplikace z hlediska transformace české energetiky a zejména teplárenství. Znamenalo by to například, že chystaný nový blok v Dukovanech by mohl být posledním domácím novým jaderným zdrojem. Stavět by se podle Beneše nedaly nejen velké reaktory, ale ani malé modulární bloky. A navíc by nebyly možné ani investice do prodloužení životnosti Dukovan a Temelína na 60 let, jak s tím dnes počítají české energetické strategie“.
Obdobně návrh Komise kritizuje Teplárenské sdružení, podle něhož mají být nové plynové zdroje schopné spalovat 30 procent nízkoemisního plynu do roku 2030 (od roku 2030 se limit zvedá na 55 procent, od roku 2036 mají zdroje plně přejít na nízkoemisní palivo). „Požadavek je zcela nerealizovatelný a dalece překračuje ambice plynárenského balíčku, který Komise předložila v prosinci loňského roku.“ Zelený vodík ze sezonních přebytků solární či větrné elektřiny se v Česku nevyrábí, stejně jako jeho nízkoemisní varianty využívající zachycování a ukládání CO2 z fosilního plynu. Výrobna biometanu je v Česku jedna a vyrábí pro export, vodík je naprosté sci-fi.
Teplárenské sdružení ve svém vyjádření upozorňuje, „Plynové projekty zásadně limituje požadavek, aby kapacita plynového zařízení nepřesahovala kapacitu původního zařízení na uhlí a aby úspora emisí skleníkových plynů dosáhla 55 procent.“ Další podmínkou je, aby se členský stát zavázal k odchodu od uhlí, což je ale zcela mimo taxonomii,“ říká ředitel Martin Hájek. Taxonomie, tedy soubor opatření k usnadnění financování projektů, se totiž týká investorů. „Provozovatel zařízení ji nemůže nijak ovlivnit a je z pohledu snížení emisí v daném zařízení irelevantní. Jedná se o zneužití delegovaného aktu Evropskou komisí k tlaku na členské státy, aby datum odchodu od uhlí stanovily,“ upozorňuje Martin Hájek.
Z výše uvedeného je zřejmé, že Evropská komise nedodržuje žádné dohody. Na oko jedná, ale jakmile zjistí, že má šanci prosadit svůj návrh, okamžitě jej prosazuje, bez ohledu na ty členské státy, které na takový návrh doplatí. Dnes je jisté, že rozhodující vliv na energickou politiku EU má Německo, které se stává, svojí nesmyslnou zelenou politikou opět nebezpečím pro velkou část Evropy. Jejich podléhání nebezpečným ideologiím je nepochopitelné a Evropa už na to nejednou doplatila.
Je třeba si připomenout, že Energetická burza v Lipsku se stala nástrojem ke zvyšování cen energií pro země, které jsou ve výrobě el. energie soběstačné. Česká republika vyrábí asi o jednu třetinu el. energie více než potřebuje. To znamená, vůbec nepotřebujeme Evropskou burzu. Tím, že jsme se zavázali, že el. energii budeme obchodovat přes burzu v Lipsku, jsme si ji sami, pro naše občany, zdražili. Je to nepochopitelné. Německo, které není dnes soběstačné ve výrobě el. energie, na naší hlouposti vydělává, protože pokud by muselo kupovat energii na volném trhu, bylo by to pro něj mnohem dražší. My se tím připravujeme o vyšší příjmy. Němci si likvidují svoje jaderné elektrárny a budou, jako nejsilnější stát, určovat ceny naší energie na burze. To je z naší strany neuvěřitelná hloupost.
Další stupidní případ postupu EK je obchodování s emisními povolenkami. Burza emisních povolenek není nikde na světě, protože vede k růstu inflace, spekulacím a EU tomu dokonce pomáhá snižováním jejich počtu, takže ceny povolenek letí do závratných výšek a zcela pokřivují trh s energiemi. Je nelogické a proti zdravému rozumu. Jediný smysl těchto kroků spatřuji v tom, že máme být růstem cen energií a tím celkovou inflací donuceni přijmout nesmyslný Green Deal.
Je až úsměvné, když politici ubezpečují občany, že budou hájit naše zájmy v jádru a plynu. Je to vědomá lež. Kolem energií je vše dohodnuto. My taháme za kratší konec, protože rozhodování o energetice patří do tzv. většinového hlasování, to znamená, že zde neplatí právo veta. K odmítnutí návrhu Evropské komise bychom museli v Radě EU získat 55 % členských států, kteří zastupují 65 % občanů EU, což nikdy neseženeme. Jen Německo, Rakousko, Nizozemí, Belgie a severské země mají více než 30 % obyvatel EU.
Pokud se nechceme stát pouze vazalem, a to Německa, potažmo EU, který jen montuje a dodává, musíme se proti některým věcem postavit a hájit náš zájem. Je to především burza energií, emisní povolenky, ale také slibovat, kdy ukončíme využívání uhlí v energetice, či nechat si povídat do stavby jaderných bloků. Jediná rozumná cesta je v rozvolňování našich vztahy s EU a trvat na tom, že o některých věcech si budeme rozhodovat sami!