„Neslyšeli jste o onom pomateném člověku, jenž za jasného dopoledne rozžal svítilnu, běžel na tržiště a bez ustání vykřikoval: Hledám Boha! Hledám Boha! – Protože tam právě stálo mnoho z těch, kdo v Boha nevěřili, vzbudil velké veselí: Snad se neztratil? pravil jeden. Což se zaběhl jak dítě? řekl druhý. Nebo se schoval?“ Tato slavná scéna z Radostné vědy Friedricha Nietzscheho mimoděk tane na mysli v souvislosti s iniciativou „Hledáme prezidenta – Kroměřížská výzva“ a reakcí části české společnosti na ni. Nelze se zbavit dojmu, že mnohým našim novinářům a spoluobčanům se iniciátoři Kroměřížské výzvy jeví tak trochu jako pomatenci, kteří za jasného dopoledne se svítilnou v ruce hledají budoucího prezidenta.

Kroměřížská výzva deklaruje jako svůj cíl vybrat kandidáta pro příští prezidentskou volbu, který bude věrohodně ztělesňovat a hájit základní demokratické principy a hodnoty. Tato iniciativa na první pohled nežádá nic zvláštního: Chce jen slušného prezidenta, který bude skutečně oddán hodnotám zakotveným v Ústavě včetně Listiny základních práv a svobod. Prezidenta, který bude skutečně ctít a hájit základní hodnoty a principy, na nichž bylo založeno samostatné demokratické Československo v roce 1918 i naše znovuobnovená demokracie v roce 1989. Prezidenta, který v souladu s těmito hodnotami bude utvářet naši zahraniční politiku a bude usilovat o to, aby naše země zůstala součástí rodiny demokratických a civilizovaných států.

Ačkoli je tento požadavek vlastně minimalistický, dnes bohužel není nijak samozřejmý. Kroměřížská výzva vzešla právě z pocitu a poznání, že žijeme v době, kdy základní demokratické hodnoty u nás snad nejsou ještě zcela mrtvé, jako je podle Nietzschova „pomatence“ mrtev Bůh, ale jsou rozhodně smrtelně ohrožené; že možná žijeme v přelomové a kritické době, kdy je v sázce demokratický vývoj v naší zemi i naše zahraničněpolitická orientace, v době, kdy je namístě volat spolu s oním „pomatencem“: „Kam se pohybujeme my? Což neustále nepadáme?“ A jak dobře víme, prezident může tento pohyb výrazně akcelerovat či ovlivnit jeho směr.

Přitom vážně hrozí, že v příští prezidentské volbě opět uspěje kandidát, který ústavním a demokratickým hodnotám skutečně oddán není a který ani není přesvědčeným zastáncem našich přátelských a spojeneckých svazků s demokratickými zeměmi. Jakým směrem se za jeho vedení bude naše země pohybovat a jaké to může mít následky, již tušíme.

Navíc lze očekávat, že některým z těchto kandidátů se dostane vydatné podpory od finančních skupin na ně napojených či od autoritářských režimů, jako je Rusko či Čína, které se dlouhodobě snaží ovlivňovat vývoj v naší zemi i v Evropské unii a prosazovat skrze naše politické představitele své zájmy, jak před tím ostatně varuje i poslední zpráva BIS. Tomuto miliardovému kapitálu samozřejmě nemohou běžní občané konkurovat. Proti finančnímu kapitálu však chce Kroměřížská výzva postavit sociální kapitál: rozvětvenou síť občanské společnosti.

Proto bylo a je hlavním úkolem této iniciativy vytvořit celorepublikovou síť aktivních občanů, kteří se budou nejen podílet na výběru jednoho společného kandidáta, ale nakonec ho také při prezidentské volbě podpoří. Kroměřížská výzva, to je zejména síť těchto občanů z celé země, kteří chtějí ve svém vlastním zájmu vzít příští prezidentskou volbu do svých rukou a zasadit se o zvolení slušného, prodemokraticky a prozápadně orientovaného prezidenta.

Kroměřížská výzva nechce, aby kandidáta pro příští prezidentskou volbu určovala nějaká úzká skupina lidí, ale aby si ho vybrala sama občanská společnost. Výběr kandidáta je přitom zcela demokratickým procesem, který lze přirovnat k jakýmsi „primárkám občanské společnosti“. Každý signatář svým podpisem této výzvy získá možnost přímého zapojení do samotného výběru kandidáta a svým opakovaným hlasováním spolurozhoduje o tom, který kandidát nakonec uspěje.

Jedním z cílů Kroměřížské výzvy je, aby prodemokratičtí a prozápadní kandidáti již v prvním kole prezidentské volby netříštili síly. Jde jí o to, aby se dostalo co nejširší podpory jednomu kandidátovi, který bude mít nejlepší šanci postoupit do druhého kola prezidentské volby. Na základě zkušenosti z minulé prezidentské volby chce předejít tomu, aby si tito kandidáti navzájem ubírali hlasy a v důsledku nakonec dopomohli k cestě na Hrad kandidátům, kteří zpochybňují či ohrožují demokratické a prozápadní směřování naší země. Proto také bude apelovat na kandidáty, u nichž se ukáže, že nemají reálnou šanci na úspěch v prvním kole prezidentské volby, aby se kandidatury vzdali ve prospěch nejnadějnějšího kandidáta a podpořili ho.

Cíl Kroměřížské výzvy je ovšem obecnější a ambicióznější: Chce vyvolat a vést celospolečenskou veřejnou debatu o úřadu prezidenta a hodnotách, které by měl ztělesňovat. V rámci této diskuse chce pozitivně ovlivnit společenskou atmosféru v naší zemi, pozvednout opět do společného povědomí hodnoty demokracie, svobody a právního státu, a to již v době před krajskými a parlamentními volbami.

Jakkoli se mnohým toto počínání může jevit pošetilé a nezvyklé, je otázkou, zda tito podivíni hledající prezidenta – stejně jako onen „pomatenec“ z Radostné vědy – nedohlížejí dál než ostatní a nemohli by spolu s ním zvolat: „Neochladilo se? Nepřichází neustále noc, stále více noci? Nemusíme zapalovat svítilny již dopoledne?“