Václav Pačes

15. 04.

DNA, viry, opice a lidi

Václav Pačes Přečteno 21950 krát

Dnes si každý může najit ve veřejně přístupných databázích úplnou dědičnou informaci několika konkrétních lidí. A když to umí, může v ní hledat co ho napadne. A také může na počítači pracovat s dědičnou informací dalších organizmů, mezi nimi i s DNA našeho nejbližšího příbuzného – šimpanze. Dnes se už ví, že lidská a šimpanzí DNA jsou si velmi podobné, v mnoha úsecích totožné. Mnoho genů máme stejných. A přece se lišíme. Tato odlišnost musí být v DNA zapsána, protože jinak by se lidem nerodily děti a šimpanzům šímpanzátka.
Srovnávání DNA člověka a šimpanze je důležité z několika důvodů. Tak především se ukazuje, že mnohé choroby, které mají stejnou příčinu u člověka i šimpanze, mají u obou organizmů zásadně jiný průběh. Například infekce virem imunodeficience málokdy vede u šimpanze k AIDS, zatímco u člověka velmi často. Proč? A takových rozdílů je víc.
Zásadní důležitost, alespoň pro mne, má hledání takových rozdílů v dědičné informaci člověka a lidoopů, které by vysvětlily podstatu našeho „lidství“. Říká se, že odlišnost člověka od ostatních živočichů je podmíněna naší schopností abstrakce. Ale co to přesně schopnost abstrakce je a jak je zapsána v naší DNA – to nikdo neví.
Některé rozdíly v lidských a lidoopích genech, i když podle mého názoru nejsou přímo podstatou „lidství“, jsou při nejmenším pro nás lidi důležité. Jeden takový rozdíl je v genu FOXP2, který je zapojen do schopnosti artikulovat, chápat řeč, její strukturu a gramatiku. Existují pacienti, u kterých je tento gen změněn, a kteří v důsledku toho velmi špatně mluví. A šimpanzí gen se od normálního lidského genu FOXP2 také liší. Jsou genetici, kteří soudí, že je to právě naše schopnost řeči, schopnost sdělovat si myšlenky, která nás polidštila.
Jiným genem, který se liší u člověka a šimpanze, je gen zodpovědný za sval omezující u šimpanze růst lebečnice. U člověka tento gen mutoval, lebečnice se zvětšila a tím vznikl prostor pro zvětšení mozku. Zajímavé je, že k této změně v genu došlo právě v době, do které archeologické nálezy umístily vznik druhu Homo sapiens, tedy asi před 2,5 milióny lety.
Tyto nálezy však podle mého názoru nevysvětlují vznik myslících bytostí – lidí. Proces humanizace bude asi složitější a při jeho hledání se spíše než na změnu několika genů budeme pravděpodobně muset soustředit na různost interakcí mezi četnými geny a jejich produkty. Ale i ty interakce musí být v dědičné informaci nějak zapsány.
Naši bioinformatici vytvořili databázi genů v lidské DNA, které jsou virového původu. Zajímavé je, že těchto genů, které nám vlastně nepatří, je čtyřikrát víc než našich vlastních genů, které potřebujeme k vývoji od embrya do dospělé bytosti a k našemu životu. Geny virového původu lze nalézt i v DNA šimpanze. Některé máme společné, k infekci a zabudování virového genu došlo u našeho společného předka. Tyto geny se ale obtížně rozpoznávají, protože se za dlouhou dobu existence v naší i šimpanzí DNA hodně změnily. Jiné geny virového původu máme unikátní – k infekci a zabudování genů došlo až po oddělení člověka a šimpanze ze společného předka. Řeklo by se, že tyto geny virového původu jsou jakýmisi molekulárními parazity. Většinou to tak je, ale ne vždycky. Známe příklady genů virového původu, které se náhodně změnily a začaly nám být užitečné. Kódují funkce nám prospěšné. Nepodílely se některé virové geny na vzniku a vývoji myšlení? Ale to už by byla jiná historka.

07. 04.

Dvě patra ve Veletržním paláci, která stojí za to

Václav Pačes Přečteno 11737 krát

Milan Knížák rád provokuje. Sám jsem to zažil, když jsme jednou spolu vedli rozhovor v televizi. Někomu to vadí, někomu ne. Já jsem se docela dobře bavil. Ale jedno nelze Milanu Knížákovi upřít. Stará se skvěle o Národní galerii. I když jsou občas i od znalců slyšet slova kritiky, tak expozice Národní galerie mluví samy za sebe.
Včera jsem byl přítomen otevření dvou pater Veletržního paláce. Je tam stálá expozice českého kubizmu a českého umění druhé poloviny 19. století a první třetiny 20. století. Tedy česká moderna. Expozice jsou jedním slovem skvělé. Mají prostor, jsou velkoryse uspořádány s citlivým a nápaditým propojením malby, plastik a industriálních artefaktů.
Míval jsem pocit, že Veletržní palác není vhodným místem pro umělecká díla a chodíval jsem odtamtud s pocitem jakési nepatřičnosti. Ale po včerejšku už ne. Nemohu vám radit abyste se tam šli podívat a vzali s sebou děti a vnoučata. Mohu vám ale radit abyste tam chodili a brali s sebou děti a vnoučata. Protože na to bohatství nelze jen jednou jít a vidět je při zběžné prohlídce. Na to je třeba chodit. Já jsem odcházel s pocitem hrdosti na to, že jsem Čech. V dnešní době ne tak častý pocit.
Dneska je oficiální vernisáž a od zítřka - hurá do Veletržního paláce!

Archiv článků: duben 2009

DNA, viry, opice a lidi

Dvě patra ve Veletržním paláci, která stojí za to

Blogeři abecedně