Neviditelná ruka trhu prý všechno zařídí. Kdo ale hýbe tou neviditelnou rukou? Zdá se, že jsou to hlavně velké podniky, které zejména hájí své právo na zvyšování zisků. Ale společnost jako celek je přece také součástí trhu a měla by mít právo hájit své zájmy. Zdá se, že to alespoň naše společnost, dělá dost chabě.

Jezdívám občas plzeňskou dálnicí a na 128 kilometru odbočuji na Bor u Tachova. Naposled jsem tam už raději nejel a odbočil jsem z dálnice o jeden výjezd dřív. Pohled na tamní neviditelnou ruku trhu mně totiž vždycky zkazí náladu na celý den. Nevím komu ta oblast okolo dálničního výjezdu 128 patří, ale tak necitlivý a arogantní zásah do krajiny jsem nikde jinde ve světě neviděl. Obrovské sklady, zabírající krajinu kam až oko dohlédne, nemohou sloužit zájmům nás všech. Nedovedu si představit, že by se něco podobného stavělo třeba v Německu. Možná, že to je důvod proč se sklady staví u nás. To je asi ta liberálními ekonomy opěvovaná komparativní výhoda.

Utěšoval jsem se tím, že sklady jsou vlastně nízké lehké stavby, které se jednou rozmontují a odvezou. Ale dozvěděl jsem se, že tyto stavby stojí na hlubokých betonových základech, aby se tam mohly skladovat například těžké stroje. Ten beton už nikdy nikdo neodstraní.

Stejné sklady se staví i podle dálnice D1. Tedy pokud se tam vejdou pro množství benzínových pump, které také má stěží někde obdobu.

Máme přece právo hájit své zájmy. Od toho máme své zastupitele. Ti mají přijímat zákony a na místní úrovni vyhlášky, které nám mají zajistit, abychom také my mohli strčit svou neviditelnou ruku do trhu.