V blízkém okolí našeho bydliště je několik míst s barevnými zvony na tříděný odpad. Zvony jsou špinavé, rády si k nim zaběhnou krysy najít si něco dobrého na zub. Předem prohlašuji, že moje rodina odpad úzkostlivě třídí.

Nejčastěji ho vyhazuji když jdu ráno na autobus na stanici U Měchurky na Jinonické ulici v Praze 5. Tam je mám všechny, pěkně kydnuté v blátě, těsně na okraji silnice, kde po česku jezdí auta tak asi stovkou (ti slušní, ostatní rychleji). Jsem zvědav kdy tam dojde k neštěstí.

Třídění odpadu ale stejně považuji za dočasnou záležitost. Budoucnost patří velkokapacitnímu třídění a zejména plastům degradovatelným na neškodnou vodu a oxid uhličitý. Takové hmoty existují. Produkují je za určitých podmínek některé druhy mikroorganizmů. Jejich výroba by zatím byla drahá, ale když bude dost peněz na výzkum, jsem si jist, že se jednou podaří je připravit v dobré kvalitě i nízké ceně. Pak snad nebude hrozit to co se už prý v některých státech zavádí: ekopolicie, která otevírá popelnice a pokutuje lidi za špatné třídění odpadu.

Odborná poznámka: Na Ústavu molekulární genetiky Akademie věd jsme přečetli dědičnou informaci bakterie Rhodobacter capsulatus a našli jsme tam geny pro syntézu těchto látek. Jsou to tzv. polyhydroxyalkanoáty a jsou syntetizovány přerostlou kulturou bakterií. Slouží jako zásobník energie. Velkoprodukce polyhydroxyalkanoátů bakteriemi by ovšem byla drahá a tak se zatím PET lahve vyrábějí z ropy. Ale kdyby se podařilo posílit činnost příslušných genů a upravit nároky bakterie na živiny, tak bychom cenu této ekologicky čisté hnoty přece jen trochu snížili.