Filmy v Karlových Varech mi po dlouhé devítileté pauze dodaly tolik potřebnou energii nutnou k důstojnému žití (někdy trochu k přežití). Všechny filmy, které jsme měli možnost vidět, měly svůj půvab i vnitřní sílu.

Byly to filmy velmi rozdílné, často náročné, protože právě takové filmy mám ráda. Díky Řecko – německém filmu Září si člověk může uvědomit, že je, nebo naopak není sám. Děj dokazuje, jak silné pouto může mít člověk ke svému zvířeti a jak zoufale se může cítit, když o něho definitivně přijde. Konec filmu je laskavý, přesto tíživý dopad samoty vstoupil přímo až do mé duše. Více o filmu: http://www.kviff.com/cz/filmy/detail-filmu/4140-zari/

To naopak film 11.6 je jiné kafe. 11,6 je milionů eur, které se ztratily a z větší části našly po francouzské loupeži auta převážející hotovost v roce 2009. Jak se děj posouval, hlavní hrdina si získával moje sympatie. U každého člověka je rozdílná míra toho, co je schopen unést, kolik křivd a nepravostí dokáže trpět, než mu jednoho dne rupnou nervy. Máte-li rádi filmy, kde jde víc o povahy lidí a důvody jejich konání, film se vám bude líbit. A možná si u něho i trošku odpočinete. Více o filmu: http://www.kviff.com/cz/filmy/detail-filmu/4104-116/

Popisovat oblak je složité. Zkoušeli jsme to zrovna včera. Z filmu Jak popsat oblak je zřejmé, jak těžké je opustit městský život v Tchaj-peji a vrátit se na smutný venkov kde je však to nejcennější, co hrdinka filmu má. Atmosféra filmu vás zastaví v čase. Budete se chtít ale zase vrátit – domů. Více o filmu: http://www.kviff.com/cz/filmy/detail-filmu/4134-jak-popsat-oblak/

Americký film Po škole byl pro mne tím nejtěžším, co jsem na MFF KV shlédla. Skrytá agrese, sobectví, bezohlednost jednotlivců, nezodpovědnost dospělých, otevřený přístup dětí k drogám a volně dostupných videí, střet mezi virtualitou a realitou, ztracenost. Zamrazilo mne z toho filmu mnohokrát. Je to film, na který už bych čistě z osobních důvodů znovu nešla. Více o filmu: http://www.kviff.com/cz/filmy/detail-filmu/3857-po-skole/

Velmi těžké téma, ale s nadějnějším vyústěním děje byl japonský film Jaký otec, takový syn. Silnějším byl podle mne zejména pro ty, kdož mají děti. Tady mi chyběl kapesník…protože některé situace, které hlavní hrdinové prožívali, byly z hlediska emocí dost tísnivé. Psala jsem jeden blog na téma „nevymazlenost českých mužů“ (http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/veronika-vendlova.php?itemid=19625) a mohu dnes konstatovat, že nevymazlené jsou celé generace po celém světě a dokonce i ženy. Studenost vztahů matek a otců k dětem je klíčová a promítá se pak do dalších vztahů a generací. Přitom často stačí tak málo – pouhopouhé objetí… Více o filmu: http://www.kviff.com/cz/filmy/detail-filmu/4159-jaky-otec-takovy-syn/

Adria blues je vlastně komedie, ačkoliv poměrně hořká. Byla to jedna z projekcí, kdy svůj film uváděl pan režisér Miroslav Mandić. Stejně tak byl připraven diskutovat po projekci. Film se věnuje osudům lidí, kterým válka vzala chuť do života. Která zničila ambice velikého množství lidí, protože svůj život tak nějak vzdali. Mě osobně připadalo, že pan režisér natočil ten film vlastně sám o sobě. Nedokážu si představit hrůzy války, ale s řadou chorvatů jsem o té válce mluvila. Kéž by na takové filmy chodilo hodně lidí. Je sondou nejen do duší hrdinů, ale i do duší nás samotných. Více o filmu: http://www.kviff.com/cz/filmy/detail-filmu/4009-adria-blues/

Ať žije svoboda – pro mne pomyslná třešnička na dortu. Pan režisér Roberto Andó před projekcí zmínil důvod, který jej vedl k natočení takového filmu. Situace v italské politice je naprosto frustrující. Lidé se o politiku nezajímají, je jim jedno. Přesto on sám věří, že existují cesty, o kterých možná nevíme, ale které mohou naznačit, kudy z té deprese ven. Klíčový je hned první rozhovor předsedy strany s novinářem. Zatím co nikdo v Itálii neví, že politik, jehož popularita roste, je někdo jiný, než si všichni myslí, divák si tu proměnu osobnosti dokonale užívá. Na první pohled je vidět rozdíl mezi svobodnou myšlenek a politicky stranickou myslí. Všimla jsem si, že na projekci byli přítomni například Václav Klaus, manželé Bobošíkovi a například Leila Abassová s Michaelem Kocábem. Můj kamarád mi hned po té, co jsme opustili sál poměrně naštvaně (chápu ho úplně) řekl, cituji: „tenhle film by měli povinně vidět všichni ti tvoji pit… v parlamentu.“ Jo, to není špatný nápad, tak třeba se mi to podaří…Po projekci sklidil pan režisér poměrně bouřlivý potlesk, kdy řada diváků povstala. Budete-li mít možnost, udělejte si čas a na film jděte. Zjistíte minimálně to, že v Itálii je to možná ještě horší, než u nás. A taky to, že by možná stačilo komunikovat upřímně. Více k filmu: http://www.kviff.com/cz/filmy/detail-filmu/4105-at-zije-svoboda/

Poměrně trefnou recenzi si můžete přečíst pod názvem: Skvělá komedie Ať žije svoboda si bere na mušku politiku a to zde:
http://www.novinky.cz/mff-kv-2013/letem-filmem/306534-recenze-skvela-komedie-at-zije-svoboda-si-bere-na-musku-politiku.html

Ať žije svoboda!