Sedím o víkendu chvíli u FB, doputuje ke mně stejně jako k mnoha dalším odkaz na Martu Issovou a Jirku Mádla a tak si ho pustím. Jo, to je dobrý, řeknu si. Víc to neřeším a rozhodně nemám v úmyslu ten klip intelektuálně rozebírat.

S odstupem času koukám na pohoršené reakce kolegů blogerů, s úžasem si čtu některé reakce pod jejich texty a díky tomu o tom klipu začínám přemýšlet víc. Jo, jsou v tom klipu momenty, které by se daly označit za nevkusné. Můj celkový dobrý dojem to ale neovlivnilo.

Tak čím to teda je, že mě to tolik nepohoršuje… Jsem příliš mladá? Neberu život vážně? Nemám úctu ke stáří? Ničeho si nevážím? Jsem neoliberálka dle definice pana Šterna?! To bych neřekla, spíš naopak.

A nebo jinak, co bylo cílem toho klipu? Soudím, že kromě toho, upozornit mladší lidi na to, že mají především svojí vlastní volbou šanci zpravidla jednou za 4 roky ovlivnit politiku země, ve které žijí, chtěl klip možná svojí přehnaností nadzvednout lidi ze židlí a vyvolat diskusi. A to nejen na téma levice a pravice. No a to se mu co? No podařilo!

Přesně to je možné sledovat. Zatímco na FB roste počet fanoušků, v serióznějších akademicky laděných komentářích se bije na poplach.

To, že se nejen mě klip líbí, neznamená, že vidím/e život zjednodušeně či čermobíle, že nemám/e úctu ke stáří, nebo nedokážu/eme rozlišit odstíny levice. Víme to všichni, že ČSSD není rudá, ale oranžová.

A hádanka na konec: v jakém filmu zaznělo:
„nežereš maso, nerozumíš vtipu“

A vy maso jíte? :-)