Přijde synek ze školy a povídá: „Mami, představ si, že nám ve škole kecaj.“ Ptám se: „Jak je to možný“? A synek odpoví: „Tak poslouchej mami,“ a dal se do vyprávění krátkého příběhu.

Budu stručná. Na Hradě se objevili kominíci a pověsili velké rudé trenýrky. Směju se, protože to je přesně to, co trefně vystihuje politiku hradního pána a jeho „melody boys“, ale taky jeho osobnost a prorusky orientovanou mysl. Jako vždy, kluci ze Ztohoven trefili hřebíček na hlavičku. A tak ten večer naše malá rodinka doma debatuje o tom, jak je osvěžující, když je humor chytrý, odvážný a má ještě další přidanou hodnotu. Jak je vtipný, že ty trenky věšeli kominíci a jak trapné jsou reakce hradní party. S touhle výbavou odešel synek do školy.

Po návratu ze ZŠ je interpretace pro žáky následující: Vůbec to nebylo nic vtipného, pan prezident je autorita, které si musíme vážit a nešlo o žádný vtip, ale o to dokázat, jak málo je zabezpečený Hrad a tudíž by mohl být prezident v ohrožení. Ptala jsem se synka, zda na to nějak reagoval a diskutoval o tom. Řekl nám, že ano, že řekl paní učitelce, že prezident je především komunista a proto ty rudý trenky. A taky dodal, že že paní učitelka říkala „stohoven“ a přitom je to Ztohoven… , což je prej dost velkej rozdíl.

Tak jsme se s mužem na sebe podívali, usmáli se a trochu se nám ulevilo, že snad nebudeme muset jít do školy na „kobereček“ něco vysvětlovat. Možná si to synek trochu přibarvil, nebyla jsem u toho, ale když jsem pak o tom přemýšlela, tak mě vlastně trochu zamrazilo.

Nejsem paní učitelka, ale kdybych byla, dětem bych řekla, že to byl prostě vtip, který se někomu může a nemusí líbit a že ohledně bezpečnosti to asi na Hradě není žádná sláva a proto je fajn, že se nad sebou ochranka zamyslí.

Aby bylo jasno – nesoudím, je na každém, co si myslí a jak věci vidí. Jen je celkem běžné, když se lidé názorově neshodnou, ale je dobré říkat celou pravdu, ne jen její část. Právě to nás totiž vede do háje....

Vzpomněla jsem si na svoje roky v ZŠ – kdy byla většina informací zbarvená do ruda, interpretace minulosti měla záměrně velké výpadky a když jsem do školy na hudebku přinesla Beatles a Matušku, byl z toho průser.

Zase tak moc jsme se za to čtvrtstoletí neposunuli. Ale jak často říkám: „Nějak bude“. S trenclema i bez nich.

2. 10. 2015 v 0:45 vkládám pro zklidnění jednu fotku...

2. 10. 2015 vkládám ještě jednu fotku. Je o ní psáno v komentářích. Mám takovou jednu blbou vlastnost - říkám pravdu. Ale protože to možná mají jiní lidé nastaveno jinak, člověk jim, pokud chce, může předložit důkaz. Tak tady je: