Naučili jsme naše dítě zdravit. Díky tomu u nás probíhá zajímavý sociologický průzkum. V čem spočívá?

Ať jsme, kde jsme, synátor radostně a nahlas zdraví. Známé, ale především neznámé. A tak jdeme cestou necestou – třeba jako nedávno k Nebáku a máme pořád co řešit a analyzovat. Kromě toho nádherného jarního pučení především odezvy protijdoucích obyvatel na naše pozdravy + naše úsměvy.

Výsledky průzkumu jsou poměrně šokující – tak 1/4 lidí nám na pozdrav neodpoví vůbec, jsme asi vzduch, voda a vítr… Jsme neviditelní. Všichni ostatní jsou sice dost často překvapeni, ale odpoví a sem tam se i usmějí…:-)

I když jsem z toho často dost demotivovaná, rozhodla jsem se, že v tom synátora nenechám, podpořím ho a to zdravení nevzdáme. Jenom ještě musíme trochu doladit naše reakce na „nereakce“. Zatím bučíme. Ano, já jsem v té chvíli kráva a syn tele. Přesně tak si totiž připadáme, ačkoliv jako tuři by si měli připadat ti němí protijdoucí… No jo, nejsou oni ti všichni lidé hluchoněmí?

Nene, spíš jsou to takoví dospělí nevychovanci….Nebo ne?

Tak nebuďme „tuří“ stádo a komunikujme. Takový milý pozdrav a úsměv je totiž úúúúplně zadarmo. :-) 