Míč a vláda
Jedna holčička brečí volá druhou o pomoc, chvíli se snaží míč dohnat, ale marně. Volají mámu a tátu. Ti se taky snaží a běží podél břehu, ale už to prostě nejde… Koukáme s mužem na sebe a já se ptám: „Hele myslíš, že když si vezmu ploutve, že mám šanci ho ještě chytit?" Můj muž usoudí, že asi jo. Tak beru ploutve, skáču a plavu.
Ten mrcha míč je ale fakt rychlej, nemůžu ho dohnat. Vždycky mám dojem, že už to dám, ale pak zase foukne vítr… váhám, už jsem fakt hodně daleko od břehu a na hloubce, který se bojím. Nemám se vrátit? Kus ode mne vidím kajak, tak na něj mávám. Připlouvají dva chlapi a já jim říkám, jestli by mi mohli pomoct a ukazuju na míč. Chytám se kajaku a jedeme dál. Míč nakonec odlovíme. Kluci mi říkají, že plují na druhou stranu. To se mi moc nehodí, tak je prosím, aby se přiblížili směrem ke břehu, odkud jsem vyrazila. Souhlasí.
Pouštím se kajaku a plavu ke břehu. Tam už čeká šťastná holčička s maminkou a děkují za záchranu míče. Nemůžu moc mluvit, plíce trochu nestíhají. Říkám jim, že se rádo stalo a že jsem Češka, že nemusíme mluvit anglicky. Lidé na pláži se vrací k lelkování, záchranná akce je u konce. Ještě čekám na boty, už se mi moc plavat nechce.
Cestou k našemu ležení si s mužem říkáme, že to je úplně přesný popis toho, co se často děje. Když je ještě možné míč (nebo cokoliv jiného) odchytit (vyřešit) včas a v relativním klidu, tak váháme a nejsme si jisti, zda už nastala ta správná doba. Když se nakonec rozhoupeme a rozhodneme, je záchrana buď dost komplikovaná, a nebo je už dokonce pozdě. A abychom uspěli, musíme spolupracovat často i s těmi, kterým na „první dobrou nerozumíme“, protože mluví jazykem jiného kmene.
Už ve středu 11. 7. uvidíme, jak daleko je míč od břehu a za jakých okolností je možné jej ještě zachránit. Přijďte taky. Neztrácíme naději.
EDIT: respektuji výsledek voleb, ale nesouhlasím s vládou opřenou o komunisty a trestně stíhaným premiérem... Malá/velká spravedlnost....