V předvečer okupace 20. 8. 2018 jsme uspořádali shromáždění před ruskou ambasádou. S odstupem času se ukazuje, jak důležité setkání to bylo. Za rok se tam nejspíš sejdeme znovu, protože to bude výročí, kdy už do občanů Československa stříleli jiní občané naší země – milicionáři ve zbrani. Sousedé stříleli do svých sousedů. Uvidíme, co přinese další rok a roky příští. Včera se zatýkalo na Rudém náměstí. U nás se zatím nezatýká, ale řada lidí by nám to nejspíš přála, soudě podle reakcí zejména na sociálních sítích. Chci ale tímto textem poděkovat:


1) Přátelům se kterými se událost podařilo zorganizovat.
2) Vzácným hostům, že přijali pozvání vystoupit mezi řečníky.
3) Lidem, kteří přišli uctít památku obětem a protestovat proti trvající ruské agresi a zbraním, které jsou dnes používány v hybridní válce a bohužel nejsou tak jasně viditelné, jako v roce 21. 8. 1968 tanky.

Vše, co bylo před ruskou ambasádou řečeno, jsou pravdivá slova. Je to apel na nás všechny, že cesta agrese je špatná volba a že se musíme poučit z vlastních chyb a chyb, které se staly v jiných zemích. Byla bych ráda, kdyby si každý uvědomil, jaká byla Sýrie před válkou a co z ní zbylo dnes. A podobnost se situací u nás není čistě náhodná.

Vytvořili jsme u ruské ambasády žalující chodník siuet 137 obětí ruské okupace. Na siuety příchozí lidé psali jména mrtvých. Zveřejnili jsme dopis obyvatelům Ruska padesát let po invazi do Československa, který můžete symbolicky podepsat. A vytvořili jsme grafiku, která nese jasné sdělení.



Včera proběhla na Václavském náměstí tichá vzpomínka na 8 statečných, kteří se v roce 1968 na Rudém náměstí v Moskvě nebáli vystoupit proti vniku okupačních vojsk Varšavské smlouvy na území tehdejšího Československa - 25. 8. 1968 - 2018. V té době se na Rudém náměstí zatýkalo. Proto část lidí šla včera znovu k ruské ambasádě… manévry před dní byly velkolepé….

Nikdy zkrátka nesmíme zapomínat. Tvářit se při koncertě na Václavském náměstí, že se jen tak jako zavzpomíná a bude se dělat, že je všechno v pořádku. Že minulost s dneškem nesouvisí. Normalizačních estrád si naše země za totáče užila dost. A vypadalo to dost podobně, jako koncert hvězd… Hlavní cíl byl splněn – podařilo se zablokovat Václavské náměstí. Velmi správně byl zpočátku vidět transparent: INVAZE JE TEĎ! A velmi správně lidé pískali u Českého Rozhlasu, když mluvil estébák a tvářil se, jako by se nic nestalo… Rozhodně neříkám, že byl koncert hvězd celý špatný, byla to profesionálně zvládnutá událost a já budu vždycky bránit média veřejné služby (viz naše petice, která je nyní v Senátu), vystoupili umělci, kterých si vážím. A pískání? Pískalo se jen, když mluvili dva lidé, kteří sice mají vysoké funkce, ale to je tak všechno, co v politice mají. K výročí okupace by měli mlčet, protože právě díky nim se vláda opřela o hlasy komunistů. A komunisté se nezměnili. Jsou pořád stejní... Je na nás, abychom se naučili rozlišovat, kdy pískat prostě musíme… Sorry jako, že to občas někomu bude vadit. Mnoho jiného nám nezbývá. A komunisté a premiér to samozřejmě velmi dobře vědí… Jenže občané se nevzdají. Náš mandát není časově omezen…


Zdroj: Osm statečných