Dívám se z klidu domova na zprávy o demonstraci k novele pandemického zákona. K PANDĚ, jak se mu teď začalo říkat. Zajímá mě, jak o ní referují média, jak reagují poslanci a poslankyně, jak reaguje moje sociální bublina, do které jsem si myslela, že asi tak nějak patřím. Jaký rozdíl je mezi demonstracemi, na které jsem chodila já a které probíhají dnes? A mají něco společného?

Demonstrace za demisi premiéra Babiše

Je 11. 7. 2018, od rána od sedmi hodin až do dalšího rána do cca 2 hodin stojím u Sněmovny. Ta jedná o důvěře menšinové vládě ANO a ČSSD s podporou komunistů. Takovou vládu si nepřeju a nejsem sama. Z Malostranského náměstí kolem sedmé večer odcházíme do Sněmovní, kde se demonstrovat nesmí. Demonstrace pokračuje a před zhruba desátou večer premiér Babiš vychází ven, podívat se na nás. Nevidím ho, je daleko. Ale píská se, něco se děje. Během té krátké chvíle se stane to, že na AB letí poloprázdná malá plastová lahev s vodou. Zpráva se rozletí do světa a z nás jsou v zápětí gauneři a agresoři. FB se hemží odsudky a vytaženým obočím, co si to dovolujeme: Babiš vyšel mezi demonstranty, ti na něj házeli láhve s vodou


Kolem druhé ranní vláda získá důvěru… a my odcházíme k autům, abychom tam dali transparenty připomínající oběti komunismu. Kamarádovi hrozí pokuta za rušení nočního klidu (držel megafon). Uklidňujeme ho, že se na pokutu když tak složíme a peníze seženeme. Na rohu stojí poslanec ANO Růžička a je z toho kauza o placených demonstrantech, proti čemuž se pak soudně brání za nás za všechny Jana Filipová, soud nejprve vyhraje:
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/andrej-babis-zaloba-pomluva-soud-demonstrace-ano-2011-okresni-soud-praha-zapad_1909062043_nkr

A pak prohraje: https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/3185586-babis-se-nemusi-omlouvat-za-vyrok-o-placenych-demonstrantech

Od té doby se běžně říká a stane se tak nějak automatické, že nedemonstrujeme zadarmo, ale že nás za to někdo platí… Totální absurdita… představte si, že by někdo nějak platil všem lidem, kteří dvakrát zaplnili Letnou, několikrát Václavák, Staromák, Hradčanské náměstí a opakovaně náměstí ve městech a obcích po celé zemi. Netušila jsem tehdy, že těch demonstrací přede mnou bude tolik… a že premiér stejně neodstoupí, že zvolí strategii ignorace a vyhnívání. Povedlo se ale zvednout veřejný zájem a v podzimních volbách dostala šanci demokratická opozice. Všechny demonstrace na kterých jsem byla (bylo jich fakt hodně, budu to muset spočítat), byly sice protestní, ale zároveň plné sounáležitosti, pospolitosti, odvahy, naděje a víry v demokracii a její silné stránky. Všechny demonstrace také nabízely nějaké řešení.

Demonstrace proti „Pandě“ a za právo a svobodu

Společnost je rozdělena, nic se nezměnilo. Snad jen v tom, že jsou společenské příkopy ještě větší. Přišel vir a hodil vidle do všeho, do čeho jen mohl. Mnoho lidí, kteří dnes protestují, covid popírá… pro některé ta nemoc opravdu neexistuje a všichni zemřelí na následky covidu jsou vymyšlení. Třeba můj taťka, který o svůj život bojoval 5 týdnů… nebo jsem si to vymyslela já, když jsem ležela na covid oddělení na kapačkách a kyslíku...a hlavou mi běželo: co když to nedám, co moje děti… Setkání se smrtí a bezmoc, když jsem pak už propuštěná z nemocnice nemohla navštívit mýho umírajícícho tátu, byla to naprostá hrůza.

Dezinformační weby chrlí jednu státaninu za druhou. Někdy je však něco, co je označeno jako dezifo, čistá pravda. Kdo se v tom má vyznat, když se dodnes kritickému myšlení ve školství věnuje minimum pozornosti (taková je moje zkušenost, třeba se to lepší, nevím). Dezinformace jsou rakovinou společnosti s vzájemná nedůvěra ji rozežírá zevnitř. Nenápadně, ale vytrvale.

Zůstala nám spálená zem… to je dobré si přiznat. Je to dědictví po minulé vládě. Přes čtvrt milionu pozůstalým v minulých dvou letech někdo náhle a nečekaně odešel. Tisíce lidí žijí od výplaty k výplatě, je tu mnoho zmařeného podnikání. Společnost je plná traumat, která se však neřeší, ale kumulují. Hodně lidí je unavených, smutných, vzteklých, bez energie… nevíme co platí a co ne. Odehrává se mnoho nekalostí, pro někoho právo platí a jde sedět za 5 ukradených housek v nouzovém stavu a pro druhého neplatí nic…

Na náměstích už zase probíhají demonstrace. Stejně jako v nedávné minulosti v Praze na Václaváku, Malostranském náměstí, ale i v jiných městech. Zvedá se vlna vlasteneckých akcí za právo a svobodu. Jsou dobře zorganizované a lidé zase spojili síly. Ale jakou má ta svoboda a právo podobu v očích těch, kteří dnes demonstrují? Shodli by se s tou mojí, za kterou jsem demonstrovala já? Nevím…, těžko říct.

Dnes se na jedné z nich objevila na všech fotkách oprátka, kterou na Malostranské náměstí někdo přinesl. Pohoršení je velké, skoro však stejné, jako když na AB letěla poloprázdná petka. Je pozoruhodné, jak mediální obraz (hozená petka, oprátka) zarámuje určitý pohled, názor a následně tvaruje nebo rovnou blokuje další diskusi. "To jsou ti s petkama..." Jsem jednoznačně ráda, že se lidé ozývají, že jim není lhostejné politické dění a dopady rozhodnutí na každého jednoho z nás. Forma protestu je vždycky na zvážení… ale jak bylo vidět v minulých letech, můžete se třeba stavět na hlavu a odstrkovat ušima, plnit opakovaně náměstí lidmi, zaplnit 2x Letnou a dát to vědět celému světu, že chcete demisi, ale s premiérem to stejně nehnulo.

Ono totiž platí:
"Přirozenou nevýhodou demokracie je, že těm, kdo to s ní myslí poctivě, nesmírně svazuje ruce, zatímco těm, kteří ji neberou vážně, umožňuje téměř vše." Václav Havel

Protože jsem se za poslední rok ocitla někde v meziprostoru, rozumím tak trochu všem. Je to ale nejnevděčnější pozice, protože si vlastně s každým rozumím jen tak trochu… Je zvláštní sledovat, jak jsme se na těch náměstích prohodili. V minulosti ti, kteří dnes protestují, nechápali, o co nám vlastně s tím Babišem, Čapákem, Benešovou a vším dalším jde. Říkali: Můžete se scházet, pořvávat, pískat a beztak vás někdo platí… Proč demonstrujete za demokracii a svobodu, když ji máte. Národ si zvolil Babiše a Zemana, tak sice můžete protestovat, ale to je tak asi všechno, co s tím můžete dělat…

Mnoho lidí, kteří nás nechápali, je teď v ulicích, chodí na demonstrace a snaží se protestovat proti něčemu, co se jim nelíbí. Většina z těch, se kterými jsem se potkávala na našich demonstracích, však na tyto nové nechodí. “Liberální bublina” ve své naditosti a povýšenosti považuje demonstrující už od jejich první demonstrace na Staroměstském náměstí v říjnu 2020 za antivaxery, lidi, kteří naletěli na dezinformace a hlupce, kteří jen dělají binec a ničemu nerozumí. Nebere je vážně a neumí s nimi diskutovat. Nechce, protože je to vysilující… Jenže mezi těmi agresivními a uřvanými lidmi je spousta obyčejně zoufalých a nešťastných lidí, kterým se třeba rozpadl život. Jsou naštvaní, nepochopení, nerozumí tomu co se děje, vnímají nespravedlnost a není nikdo, kdo by se jich z politiků doopravdy zastal… já osobně jsem ráda, že je tu konečně rozumný premiér a věřím, že se snad vládě podaří dát zemi alespoň trochu do pořádku. To si ale protestující většinou nemyslí, protože je to skupina, kterou současná vláda nezastupuje. Slovo tak dostávají populisté a demagogové, kteří v pokračující krizi vidí svoji další politickou šanci.

Podle mě však rozhodně šibenice na demonstraci nepatří. A ani petky se po nikom házet nemají. Nedivím se však ale tomu, že roste agresivita mezi lidmi, protože jsme opravdu malá země, ve které však bohužel stoupá nervozita a obavy z toho co přijde. Dnes proti sobě stojí dva silné tábory – jeden je pro očkování všech a všude, nejlépe povinně a druhý je pro svobodu volby a zastavení restrikcí pro ty, kteří se očkovat nechtějí. Nevím, jak velké oba tábory jsou. Jisté však je, že já sama jsem se ocitla někde mezi, tedy asi zastupuji ten třetí a v zásadě mlčící. Přitom patřím mezi lidi, kteří by jen rádi věděli jak probíhá proces aktivního sledování vedlejších účinků vakcín, kdo ta data sbírá a kde je publikuje. Nejsem žádná antivaxerka, myslím si však, že by mělo být očkování dobrovolné a restrikce pro neočkované by měly skončit, zaměřit bychom se znovu měli na primární péči, prevenci a ochranu ohrožených skupin. Protože to, že má někdo covid pas neznamená, že není pro okolí hrozbou, nebo že okolí není hrozbou pro něho…

Tlak vždycky generuje protitlak, restrikce negenerují poslušnost, ale logicky hledání cest, jak se nesmyslnostem vyhnout. Sama jsem brala na podzim 2020 covid dost na lehkou váhu. O Vánocích jsme se na Štědrý den všichni po nesmyslném a populistickém vládním rozvolnění nakazili. Přišla jsem pak za 5 týdnů o tátu, řešení pohřbu v nouzovém stavu mě dorazilo… Všechno co se dělo bylo absurdní a řekla bych, že mnoho lidí zemřelo nejen na covid, ale taky na žal a stesk a v osamocení…

Zapojila jsem se pak do Minuty ticha za oběti pandemie. Premiér nikdy neřekl, že mu je to líto…ani se neomluvil. V mých očích je to člověk bez odvahy a empatie. Zapojila jsem se do Neschopnost zabíjí , abych pomohla připomenout to, že to bývalý premiér opravdu pohnojil.

Co dělat dál? Měli bychom se vrátit k pokoře k životu a ohleduplnosti k sobě a okolí. Když mi není dobře, tak prostě mezi lidi nelezu. Respirátory jsou dobré pro každého, kdo se chce chránit, případně chránit své okolí. Čím složitější řešení budeme vymýšlet, tím méně funkčními budou, což jsme si všichni zažili a zažíváme dál. Za neočkovaného je dnes považován i ten, kdo covid prodělal, má protilátky nebo má jen jednu dávku očkování.

Pokud chceme posílit imunitu, musíme se starat o sebe, pečovat o tělo i duši, sportovat a řešit to, co nás traumatizuje. Pojmenovat to, co se děje, co cítíme, nelhat sobě ani okolí, že je to všechno dobrý. Musíme se mít alespoň trochu rádi, protože pokud to nedokážeme, prohrajeme všichni.

„Na konci vždy vše dobře dopadne. A jestli to dobře nedopadlo, tak to potom ještě není konec.“ John Lennon