Nevím na co, ale letos mě zase dohnala. Z ničeho nic jsem se dnes ráno nadechla čerstvého vzduchu a kdyby to šlo, od toho momentu by bylo nejlepší, omotat si nos a možná i celou hlavu tunou kapesníků a vůbec nic nedělat.

Jenže to nešlo a tak jsem fungovala, ale za neustálého kýchání a komentářů okolí jako například: „chcípni potvoro“ a chápavých dotazů synáčka: „mámo ty brečíš?“ a trpělivého odpovídání: „ne broučku, jen mám na něco alergii“.

Občas jsem nic neviděla, občas nic neslyšela, jen bezmocně kýchala a kýchala.

Zmohlo mě to neuvěřitelně, skoro bych řekla, že se mi možná příroda pomstila za to, že na ni nemám čas. Bylo by dobré vypátrat původce toho dnešního mučení. Mám silné podezření na bez! Zrádce jeden, takhle mě vytrestat. Mám dvakrát tak velký nos, patřičně zrudlý a odřený a oči jak angorský králík.

Nemám alergii ráda a dneska mi došlo, jak je trefné, když řeknu, že mám a něco, či někoho alergii. Nebudu jmenovat, jen by to zbytečně třaskalo.

A proč to všechno píšu? No jednak tímto zdravím každého, kdo ví, o čem je řeč. Venku se zcela jistě poznáme.

No a taky bych tím chtěla udělat radost všem, kdo si třeba myslí, že mám ve všem jen a jen štěstí! :)

A že jde o text, který nikomu nerozšíří žádné, natož intelektuální obzory? No ano, to je pravda. A proto není co řešit! :)

Krásné léto, blogová komunito!