Nadstranický prezident je intelektuální iluze
Miloš Zeman před volbou hlavy státu slíbil, že bude nadstranický prezident. Byla to samozřejmě pouze vábnička na voliče, kteří moc nepřemýšlejí. Jak dnes vidíme, naprostý opak je pravdou. Mnoha českými intelektuály, novináři a politology pěstovaná představa, že nejvyšší představitel státu má být zásadně nadstranický, je naprostá iluze. Ostatně žádný takový prezident tady nikdy nebyl.
Někteří obdivovatelé Václava Havla tvrdí, že nadstranický byl právě on. Je to nesmysl, na takového si pouze hrál. Havel měl zcela jasné politické preference a postupně podporoval pohrobky Občanského fóra, Unii svobody či zelené. Jeho největším soupeřem pak byl Václav Klaus a jeho ODS. To, že nebyl žádným nadšencem klasických stran, se nerovná nadstranickosti. Bylo to jen jeho vnitřní přesvědčení, že státu se dá vládnout i jinak. Jenže podobné názory nebyly jeho sílou, ale spíše slabostí.
Nadstranicky se snažil tvářit i tatíček Tomáš Garrigue Masaryk, jenže ten ohýbal politikou a politiky podle svých potřeb a neštítil se jakýchkoli zákulisních tahů, které by dnes státní zástupce Ištvan označil za korupci.
Kam nakonec vedla nadstranickost například u Edvarda Beneše v roce 1948, už bohužel víme (i když k jeho jednání přispělo tehdy oslabené zdraví). Beneš nebyl schopen vzdorovat nátlaku komunistů a demokratické strany byly mimo jeho kontrolu. Vyústěním byl únorový puč, který zmasakroval celou politickou scénu a postupně i ekonomiku bývalého Československa. Beneš pak jen se smutkem v srpnu 1948 konstatoval: „Dlouho jsem věřil, že alespoň Gottwald mi nelže, ale nyní vidím, že lžou všichni bez výjimky, kdo je komunista, je lhář - je to společný rys všech komunistů.“
Miloš Zeman nedodržel, co před volbami slíbil. Je prezidentem zcela stranickým a podle toho i postupuje. Navíc Zemanovi se podařilo něco, o čem se například Václavu Klausovi za deset let ve funkci ani nesnilo. Současná hlava státu zastupuje dokonce celou levicovou část politického spektra, nejenom svoji Stranu Práv Občanů Zemanovci. Dalo se to ovšem čekat, vzdychání není na místě, nemůžeme dělat překvapené. Zeman postupuje přesně v intencích toho, co dělal v politice posledních 23 let. Pokud se někdo naivně domníval, že to bude na Pražském hradě jinak, nerozumí reálné politice.
Někteří obdivovatelé Václava Havla tvrdí, že nadstranický byl právě on. Je to nesmysl, na takového si pouze hrál. Havel měl zcela jasné politické preference a postupně podporoval pohrobky Občanského fóra, Unii svobody či zelené. Jeho největším soupeřem pak byl Václav Klaus a jeho ODS. To, že nebyl žádným nadšencem klasických stran, se nerovná nadstranickosti. Bylo to jen jeho vnitřní přesvědčení, že státu se dá vládnout i jinak. Jenže podobné názory nebyly jeho sílou, ale spíše slabostí.
Nadstranicky se snažil tvářit i tatíček Tomáš Garrigue Masaryk, jenže ten ohýbal politikou a politiky podle svých potřeb a neštítil se jakýchkoli zákulisních tahů, které by dnes státní zástupce Ištvan označil za korupci.
Kam nakonec vedla nadstranickost například u Edvarda Beneše v roce 1948, už bohužel víme (i když k jeho jednání přispělo tehdy oslabené zdraví). Beneš nebyl schopen vzdorovat nátlaku komunistů a demokratické strany byly mimo jeho kontrolu. Vyústěním byl únorový puč, který zmasakroval celou politickou scénu a postupně i ekonomiku bývalého Československa. Beneš pak jen se smutkem v srpnu 1948 konstatoval: „Dlouho jsem věřil, že alespoň Gottwald mi nelže, ale nyní vidím, že lžou všichni bez výjimky, kdo je komunista, je lhář - je to společný rys všech komunistů.“
Miloš Zeman nedodržel, co před volbami slíbil. Je prezidentem zcela stranickým a podle toho i postupuje. Navíc Zemanovi se podařilo něco, o čem se například Václavu Klausovi za deset let ve funkci ani nesnilo. Současná hlava státu zastupuje dokonce celou levicovou část politického spektra, nejenom svoji Stranu Práv Občanů Zemanovci. Dalo se to ovšem čekat, vzdychání není na místě, nemůžeme dělat překvapené. Zeman postupuje přesně v intencích toho, co dělal v politice posledních 23 let. Pokud se někdo naivně domníval, že to bude na Pražském hradě jinak, nerozumí reálné politice.