Krev není voda, takže jsem samozřejmě rád, že Jeruzalém byl uznán USA a řadou dalších států jako hlavní město Izraele, které tam také - ve střednědobé perspektivě – chtějí přesunout svá velvyslanectví. Co mi kalí radost je velký počet mrtvých a zraněných, na němž mají svůj podíl viny obě strany. Naopak s povděkem kvituji, že se nenaplnila katastrofická předpověď některých politiků a ajatolláhů o jimi očekávaném „velkém výbuchu lidového hněvu v arabském světě“ a o „destabilizaci celého Středního východu“ v souvislosti se stěhováním ambasády USA do Jeruzaléma. Nikde nedošlo k „povstání mas“, které by se vydaly na cestu džihádu a mučednictví s cílem zničit USA a Izrael, jinými slovy Velkého a Malého ďábla.
Nikdo soudný si nemůže myslet, že Izrael dovolí Íránu vybudovat podél svých hranic vojenské základny, umožňující mu ohrožovat jeho území raketami země-země, útočnými bezpilotními letadly a opatřit je vzdušnými obrannými systémy. Pokud Írán od jejich budování neustoupí, Izrael je vojensky zničí. Také brzy po ohlášení Donalda Trumpa o odstoupení USA od jaderné dohody s Íránem, Izrael podnikl první preventivní údery na írácká vojenská zařízení v Sýrii. Íránci na oplátku provedli odvetný raketový útok na Golanské nížiny a sever Izraele. Dnes už málokdo pochybuje, že mezi oběma zeměmi začíná horká forma války. Její aktuální průběh lze sledovat na Twitteru a na webu.
Ještě se ani nestačil usadit prach na kauzách Skripal a použití chemických zbraní Bašárem Asadem a už tu máme novou, která opět otevírá otázku důvěry. Komu věřit tentokrát: Izraeli či Íránu? Co myslíte, vážení čtenáři?