Nejnovější události na Kypru ukázaly solidaritu bohatých. Včas dostali od svých kyperských kolegů echo, aby své peníze z ohrožených bank stáhli. Vím, že jim byla tlumočena prosba, aby tuto informaci dále šířili mezi sebou. Jako bonus dostali od kyperských bankéřů možnost vyzvednout si své peníze na pobočkách v Moskvě a Londýně, přestože jejich „ostrovní matky“ měly už tou dobou dávno zavřeno.

Položil jsem si otázku, čím to je, že bohatí jsou mezi sebou mnohem solidárnější než chudí?

Je vyšší solidarita bohatých dána tím, že jich je méně a mohou se více osobně poznat? Je dána tím, že navštěvují stejné univerzity? Bydlí ve stejných čtvrtích? Jsou členy týchž společenských, golfových, tenisových a jachtařských klubů? Zvyky, tradicemi, výchovou? Společnými ekonomickými zájmy?

A teď pojďme k nám domů, k levici, která by měla hájit zájmy „dolních 10 milionů“. Prezidentské volby ukázaly, že levici sjednotit lze. Nicméně levicové strany, Zemanovu výzvu vytvořit jednotný středolevý blok i pro parlamentní volby, okamžitě zamítly. Ukazuje se, že levicové strany jsou mezi sebou mnohem „rozhádanější“, než by se povrchnímu pozorovateli zdálo. Nechci být špatným prorokem, ale nedokážou-li tyto strany vytvořit jednotný blok před volbami, po nich to „mávnutím kouzelného proutku“ dokážou?

Z jiného soudku: lékaři i učitelé se cítí platově nedocenění, a přestože jsou obě profese vysokoškolsky vzdělané, nejsou schopny se domluvit na společné stávce, v níž by jedna profesní skupina podpořila druhou. To samé platí i pro vzájemnou podporu mezi zaměstnanci vědy, školství a kultury. Bohužel, příliš se nedaří ani spojení občanských iniciativ.

Jak si laskaví čtenáři vysvětlují skutečnost, že bohatí jsou mezi sebou mnohem solidárnější než chudí?