Ručení bankéře vůči vkladateli ve starověku a středověku spočívalo v tom, že bankéř ručil nejen svým vlastním majetkem, ale i svojí osobní svobodou a ctí. Nesplnil-li ve starověku a středověku bankéř závazky vůči svému vkladateli, skončil v lepším případě ve vězení pro dlužníky a v horším přišel i „o hlavu“. Dnes, zkrachuje-li banka a je – li k vaší smůle „příliš velká, aby padla“ můžete přijít o 40 až 80% procent vkladu nad státem garantovanou částku. Kypr, nechť je toho dobrým příkladem.

Nechci tu volat po stínání hlav podvodných a zkrachovalých bankéřů, jen připomínám, že ve středověku byly peníze kryty zlatem, bankéři za uložené peníze ručili „hlavou“ a lichva patřila k jednomu ze smrtelných hříchů člověka. Platí i ve finančním sektoru, že „dobře už bylo“?