Radkin Honzák ve svém blogu velmi hezky vzpomněl výročí 75 let od úmrtí Sigismunda Schlomo Freuda (zde). K jeho vzpomínce bych se rád připojil.

V každém židovi je ukryto kus Mesiáše. Judaismus i křesťanství je založeno na přesvědčení, že přijmeme-li víru, staneme se „lepšími“ a „dokonalejšími“ lidmi. Marx si všiml skutečnosti, že přestože církev lidem vtloukala do hlavy katechismus téměř 2 000 let, nadále lžeme, krademe, smilníme a desaterem (vírou) se příliš neřídíme. Došel k závěru, že na vině jsou materiální podmínky, v nichž lidé žijí. Čím jsou horší, tím hůře se chová i člověk. Domníval se, že ke zdokonalení člověka povede cesta zlepšení materiálních podmínek jejich života.

Pak přišel Freud a (později jeden) náš rabi, který se ve svém zralém věku zamiloval do mladé dívky. Freud jasně ukazuje se, že nastoupí-li pudy, výchova, vzdělání, racionalita, víra a i materiální podmínky jdou stranou!

Nevím, jak laskavý čtenář, ale já si vzal od Freuda poučení, že člověka z vnějšku „zlepšovat“/„zdokonalovat“ nelze. Lidstvo je nutné brát takové jaké je, včetně jeho pudové stránky a pokoušet se z lidí udělat anděly či plánovat pro ně ráj, ať už na nebi či na zemi, je jen čirá utopie.