Zastánci protiruských sankcí mohou začít slavit první velký úspěch: výstavba „Jižního potoku“ byla Rusy zastavena.

Dříve, než začnou bouchat zátkami od šampaňského, měli by se pokusit rozklíčovat, co nám tím vlastně Rusové vzkazují. Mohu se mýlit, ale nejméně pět vzkazů je možné identifikovat docela jasně:

1. Ukrajině zůstává vyděračský potenciál spjatým s tranzitem plynu přes její území, který Kyjevu ponechává v rukou páky nátlaku jak na Rusko, tak i EU,

2. důsledky možné války, včetně té obchodní mezi Ruskem a Ukrajinou a s ní spojené problémy při zásobování ropy a plynu, nechť si pak EU laskavě připíše na svůj vlastní účet,

3. není-li EU ochotna jednat s Ruskem jako rovný s rovným, Rusko si najde jiné obchodní partnery,

4. dovnitř EU Rusko signalizuje: Němci solidární s jižními zeměmi, jimiž měl plyn proudit (Bulharsko, Srbsko, Maďarsko, Rakousko) rozhodně nebudou. Svůj „Severní potok“ (obcházející Polsko a Ukrajinu) budou samozřejmě využívat i nadále. Nezavání tento přístup latinským příslovím: „Co je dovoleno Bohovi, není dovoleno volovi“? Bulharsku a dalším zemím v tomto smyslu vzkazuje: “za nesvéprávnou politiku zaplatíte mj. ztrátou tranzitních poplatků“.

5. Balkánu, ale i dalším zemím EU: „nezoufejte, postavíme vám zásobníky na turecko – řecké hranici, odkud si budete moci koupit tolik plynu, kolik je vám libo. Bohužel za vyšší cenu, než jsme Vám nabízeli my, protože musíte připočítat marži Turecka, jako „překupníka“.

A Turecko? To se nadýmá blahem! Jednak tím vrací EU úder za to, že jej nepřijala za svého plnoprávného člena a jednak to je pro něj „obchod snů“. Zároveň tím dává najevo, že už není pouhým americkým satelitem, ale že chce hrát úlohu samostatného regionálního hráče.

A co říci závěrem? Čas ukáže, zda politika EU, potažmo USA - „vykopnou Rusko z Evropy“ - byla tou nejšťastnější. Odvrátí-li se Rusko od Evropy směrem k Asii, ublíží to více Rusku či Evropě?