Příběh kněžny Libuše a Přemysla Oráče je pro Čechy stejně nesmrtelný jako Shakespearův příběh Julie a Romea. Kněžna Libuše nadaná věšteckým duchem viděla „Město, jehož sláva hvězd se dotýká“.

A co před sebou vidí Andrej Babiš? Jistě se mohu mýlit, ale předpokládám, že mu jde především o stabilizaci stávajících majetkových poměrů a upevnění politické a ekonomické moci nové elity, jejíž je součástí. Hlavními důvody, proč její zástupci do politiky vstupují, jsou:

• aby na půdě národního parlamentu zabránili přijetí zákonů, které by fázi transformace (od socialismu ke kapitalismu) jakkoliv zpochybnily a tím i původ jejich majetku,

• kvůli získání vlivu v EU, a to formou zvolení svých vlastních (euro)poslanců a prosazením vlastního eurokomisaře, kteří následně mohou v jejich prospěch lobovat a chránit je v případě jejich střetů s EU,

• kvůli získání vysokých postů ve státní správě, která jim pak „jde na ruku“, potřebují-li státní garance pro export, souhlas státu s fúzemi a akvizicemi a podobně,

• možnost dosadit své zástupce do představenstev a dozorčích rad státních a komunálních podniků, jakými jsou například ČEZ, České lesy, komunální dopravní podniky, teplárny, podniky pro odvoz komunálního odpadu apod., kterými protékají miliardy,

• přístup k vyšetřovacím a zpravodajským orgánům,

• získat pod svoji kontrolu represivní složky státu, které mohou být použity v případě demonstrací proti nim.

Hlavním sloganem Andreje Babiše bylo a je „řídit stát, jako firmu“. Zřejmě jen nedopatřením opomněl dodat, že v tomto případě musí mít stejné pravomoci, jako měl blahé paměti například Reinhard Heydrich, či Josif Vissarionovič Stalin. Žádné problémy s koaličním vládnutím a nikdo je „ani nebrzdil, ani nezdržoval“! A když ano, „šup s ním do gulagu“, nebo rovnou na popraviště?!

Jediným způsobem, jak toho (v našich podmínkách) dosáhnout, je změna z poměrného volebního systému na většinový. Bude-li vítěz voleb „brát vše“, pak následně může měnit i Ústavu. Může buď posílit funkci prezidenta, chce-li nastolit prezidentský systém, nebo pravomoci premiéra, chce-li nastolit systém kancléřský. Jinými slovy dokončit přechod od diktatury proletariátu k diktatuře oligarchů. Petro Porošenko a Východ - náš vzor?

Závěrečná otázka: nenastal čas, aby se bratři Čechové raději poohlédli po nové kněžně Libuši s Přemyslem?