Německé impérium, Středoevropská alternativa či Spojené státy rakouské?
Děkuji za podněty čtenářů a na základě upozornění čtenářky na chybějící variantu Spojených států Velkého Rakouska, předchozí text doplňuji.
Na úvod mi ještě dovolte poukázat na skutečnost, že EU je po formální stránce konfederací. Historie ukazuje, že všechny konfederace, které se netransformovaly ve skutečnou federaci, zanikly (Švýcarsko v letech 1815—1848 a 1921—1978, Spojené státy americké v letech 1776—1787 a 1861—1865, Senegambie v letech 1982—1989 (Senegal a Gambie), 1. a 2. Rýnský spolek, Německý spolek v letech 1815—1866, Severoněmecký spolek v letech 1866—1871, Srbsko a Černá Hora v letech 2003-2006).
Jistě se mohu mýlit, ale žádné silné tendence k federalizaci EU nevidím. Spíše naopak, a proto se Češi i Slováci musí na tento případ připravit. Rozpad EU může způsobit nová ekonomická krize, migrační krize, či cokoliv jiného co bude onou pověstnou „poslední kapkou, kdy pohár přeteče“.
Po doplnění od čtenářky, máme na výběr ze tří hlavních strategií:
1/ přidat se k „(mini)Schengenu“ pod patronací Německa,
2/ stát se spoluiniciátory vzniku „Středoevropské alternativy“ pod patronací Polska (k tomu viz mj. Analýzu Sratforu zde). Polsko, aby si zajistilo i souhlas Ruska stát se dominantní regionální mocností ve Střední Evropě, zřejmě obětuje Ukrajinu, jíž byla až dosud velkým ochráncem. Kaczyński pro svůj projekt hledá spojence u takových politiků, jako je Viktor Orbán, Miloš Zeman, Václav Klaus či Robert Fico, protože v nich vidí v nich hlavní pomocníky při vzniku "Středoevropské alternativy". Jedná se o projekt, s nímž je nutné velmi vážně počítat a hlavně jej nepodceňovat. S Kremlem se mimochodem Orbán, Zeman i Fico vždy bez větších potíží dohodnou.
3) obnovit myšlenku Federace spojených států Velkého Rakouska (blíže viz zde), která by byla asi nejzajímavější, ale vidím ji jako nejméně průchodnou.
Otevřenou otázkou zůstává, kdo o výběru varianty bude rozhodovat - zda my, jako občané v referendu, nebo jen politici, jako tomu bylo v případě rozpadu Československa. Na úplný závěr bych rád poděkoval všem laskavým čtenářům za jejich příspěvky a podněty k zamyšlení.
Na úvod mi ještě dovolte poukázat na skutečnost, že EU je po formální stránce konfederací. Historie ukazuje, že všechny konfederace, které se netransformovaly ve skutečnou federaci, zanikly (Švýcarsko v letech 1815—1848 a 1921—1978, Spojené státy americké v letech 1776—1787 a 1861—1865, Senegambie v letech 1982—1989 (Senegal a Gambie), 1. a 2. Rýnský spolek, Německý spolek v letech 1815—1866, Severoněmecký spolek v letech 1866—1871, Srbsko a Černá Hora v letech 2003-2006).
Jistě se mohu mýlit, ale žádné silné tendence k federalizaci EU nevidím. Spíše naopak, a proto se Češi i Slováci musí na tento případ připravit. Rozpad EU může způsobit nová ekonomická krize, migrační krize, či cokoliv jiného co bude onou pověstnou „poslední kapkou, kdy pohár přeteče“.
Po doplnění od čtenářky, máme na výběr ze tří hlavních strategií:
1/ přidat se k „(mini)Schengenu“ pod patronací Německa,
2/ stát se spoluiniciátory vzniku „Středoevropské alternativy“ pod patronací Polska (k tomu viz mj. Analýzu Sratforu zde). Polsko, aby si zajistilo i souhlas Ruska stát se dominantní regionální mocností ve Střední Evropě, zřejmě obětuje Ukrajinu, jíž byla až dosud velkým ochráncem. Kaczyński pro svůj projekt hledá spojence u takových politiků, jako je Viktor Orbán, Miloš Zeman, Václav Klaus či Robert Fico, protože v nich vidí v nich hlavní pomocníky při vzniku "Středoevropské alternativy". Jedná se o projekt, s nímž je nutné velmi vážně počítat a hlavně jej nepodceňovat. S Kremlem se mimochodem Orbán, Zeman i Fico vždy bez větších potíží dohodnou.
3) obnovit myšlenku Federace spojených států Velkého Rakouska (blíže viz zde), která by byla asi nejzajímavější, ale vidím ji jako nejméně průchodnou.
Otevřenou otázkou zůstává, kdo o výběru varianty bude rozhodovat - zda my, jako občané v referendu, nebo jen politici, jako tomu bylo v případě rozpadu Československa. Na úplný závěr bych rád poděkoval všem laskavým čtenářům za jejich příspěvky a podněty k zamyšlení.