Turecký prezident Ergodan má být trumfem kancléřky Angely Merkel při řešení migrační krize. Obávám se, že je její součástí a nikoliv klíčem k jejímu řešení.

Naplnění jakékoliv smlouvy má dva základní předpoklady. Zaprvé, obě smluvní strany musí mít shodné cíle a za druhé, obě musí mít zájem smlouvu dodržet. Znovu laskavému čtenáři připomenu mapu Osmanské říše v době jejího největšího rozkvětu:



Zatímco zájmem Ergodana je stát se „velkým obnovitelem Osmanské říše“ a dostat pod svůj vliv Balkán a část Sýrie, a to i za cenu pokračování války, zájem kancléřky Angely Merkel je naprosto opačný - co nejrychleji válku v Sýrii ukončit. Za druhé, letos počet nově přišedších migrantů z Turecka do Řecka jen dokazuje, že Ergodan nemá vážný zájem ani smlouvu s EU dodržet.

Navíc se rozkmotřil i s USA, kterým dal na vybranou: „buď já, nebo Kurdové“, EU pohrozil, že Evropu „zaplaví uprchlíky, pokud nedostane více peněz“ a Rusům sestřelil letadlo. Nevím, zda se s laskavými čtenáři shodnu, ale nemyslím si, že Ergodan je ten „pravý ořechový“ partner, s nímž lze podepsat jakoukoliv smlouvu. Nebo jinak, smlouvu s ním podepsat jistě lze, ale s největší pravděpodobností nebude mít ani hodnotu papíru, na němž bude napsána.

Smlouvu s Tureckem podepsat lze, ale jen za předpokladu, že prezidentem bude někdo jiný, kdo bude mít shodné cíle s EU. Jedině tehdy bude moci být naplněna! Doufám, že na tom německá tajná služba už pracuje…