Tibet, náplast pro naše neúspěchy
Tibet je pro zachování ekologické stability Země, po amazonských pralesích a Antarktidě, třetím nejvýznamnějším územím světa. Díky své nadmořské výšce, rozloze a množství ledovců je Tibetská náhorní plošina největším říčním systémem na Zemi (viz mapa).
Tibet je zásobárnou vody téměř pro celou Asii a řeky, které zde pramení, tečou do nejlidnatějších států světa. Jinými slovy, na „tibetské“ vodě závisí 47 % světové populace. Z těchto údajů je jasné, že podstatou sporu o Tibet (a to i mezi okolními státy) je hlavně boj o obří zdroje vody. Jistě se mohu mýlit, ale dodržování lidských práv v Tibetu je, podle mého soudu, jen zástupné téma.
Tibet, náplast na české neúspěchy
První, kdo z naší rodiny navštívil Čínu, byla moje matka, a to v letech 1957 a 1958. V Číně zuřila kulturní revoluce a v zemi vládl hladomor. Komunistická strana Číny tehdy vyhlásila jak hlavní heslo: „alespoň jednu misku rýže pro každého Číňana denně“. Československo bylo ve srovnání s tehdejší Čínou minimálně strojírenská velmoc, Číňané Čechy vítali s úctou a „na červeném koberci“, jako důležitého evropské spojence. Naše traktory v tehdejší Číně působily jako vrchol vědy a techniky.
Druhým členem naší rodiny, kdo – s odstupem čtyřiceti let – navštívil Čínu, byla moje maličkost. Čína se za tu dobu změnila k nepoznání. Stala se kosmickou velmocí a druhou největší ekonomikou světa, zatímco Československo zaniklo a ze strojírenské (evropské) velmoci se stala subdodavatelská ekonomika pro Německo. Otevřenou otázkou zůstává, zda za naší „starostí“ o lidská práva v Tibetu není jen prostá závist, jak moc nás Čína předběhla.
Čínské investice a znovuzvolení Zemana prezidentem
Dnes už by asi nikoho moc nepřekvapilo, pokud by prezident Zeman oznámil svoji kandidaturu i na svoje druhé funkční období. Jako svůj hlavní trumf vytáhne právě čínské investice. Moc by mě překvapilo, pokud by firmy, které z nich budou profitovat, mu „nepřisypaly“ do jeho volebního fondu. Ze strany prezidenta Zemana, jako krok ke svému znovuzvolení, to byla skutečně mistrovsky sehraná partie. Byl bych moc překvapen, pokud by se mu funkci obhájit nepodařilo.
Tibet je zásobárnou vody téměř pro celou Asii a řeky, které zde pramení, tečou do nejlidnatějších států světa. Jinými slovy, na „tibetské“ vodě závisí 47 % světové populace. Z těchto údajů je jasné, že podstatou sporu o Tibet (a to i mezi okolními státy) je hlavně boj o obří zdroje vody. Jistě se mohu mýlit, ale dodržování lidských práv v Tibetu je, podle mého soudu, jen zástupné téma.
Tibet, náplast na české neúspěchy
První, kdo z naší rodiny navštívil Čínu, byla moje matka, a to v letech 1957 a 1958. V Číně zuřila kulturní revoluce a v zemi vládl hladomor. Komunistická strana Číny tehdy vyhlásila jak hlavní heslo: „alespoň jednu misku rýže pro každého Číňana denně“. Československo bylo ve srovnání s tehdejší Čínou minimálně strojírenská velmoc, Číňané Čechy vítali s úctou a „na červeném koberci“, jako důležitého evropské spojence. Naše traktory v tehdejší Číně působily jako vrchol vědy a techniky.
Druhým členem naší rodiny, kdo – s odstupem čtyřiceti let – navštívil Čínu, byla moje maličkost. Čína se za tu dobu změnila k nepoznání. Stala se kosmickou velmocí a druhou největší ekonomikou světa, zatímco Československo zaniklo a ze strojírenské (evropské) velmoci se stala subdodavatelská ekonomika pro Německo. Otevřenou otázkou zůstává, zda za naší „starostí“ o lidská práva v Tibetu není jen prostá závist, jak moc nás Čína předběhla.
Čínské investice a znovuzvolení Zemana prezidentem
Dnes už by asi nikoho moc nepřekvapilo, pokud by prezident Zeman oznámil svoji kandidaturu i na svoje druhé funkční období. Jako svůj hlavní trumf vytáhne právě čínské investice. Moc by mě překvapilo, pokud by firmy, které z nich budou profitovat, mu „nepřisypaly“ do jeho volebního fondu. Ze strany prezidenta Zemana, jako krok ke svému znovuzvolení, to byla skutečně mistrovsky sehraná partie. Byl bych moc překvapen, pokud by se mu funkci obhájit nepodařilo.