Gratulace do Británie, Berlína i transatlantické elitě
Gratuluji hrdému Albionu, že se nestal vazalem Svaté říše římské národa německého, ale přitom zůstal věrným členem transatlantického společenství. Gratuluji do Berlína, že se konečně zbavil největšího potížisty v přeměně EU ve Svatou říši římskou národa německého. Gratuluji i transatlantické elitě k mistrovskému kousku „rozděl a panuj“ na evropském kontinentě.
Sjednocená (kontinentální) Evropa
Kontinentální Evropa se po odchodu Británie z EU může politicky a ekonomicky sjednotit ve Svaté říši římské národa německého. Konečně bude mít jednotné vedení, které se bude moci rychle a operativně rozhodovat, což bylo dosavadní největší slabinou EU. Na vlastním fungování EU se tak – oproti dnešku – vůbec nic nezmění. Císařovna Angela Merkel bude i nadále pokračovat v politice „co je dobré pro Německo, je dobré i pro zbytek Evropy“ a bude-li potřebovat jménem EU uzavřít nějakou mezinárodní dohodu, vezme si k tomu, jako svého psíka Donalda Tuska, Jean Clauda Junckera nebo Francoise Hollanda. Očekávat „restart“, nebo nějaké pozitivní „změny“ či „reformy“ EU, v důsledku odchodu Británie, snad nemůže ani ten největší naiva.
Z historie víme, že Němci mají sklon k expanzi, na čemž se dodnes nic nezměnilo. Transatlantická elita proto potřebovala vytvořit ke Svaté říši římské protiváhu a touto rolí obmyslela hrdý Albion. Z tohoto důvodu bylo nutné, aby Británie EU opustila. Transatlantickým elitám se podařil mistrovský kousek. Vřelé díky!
Česká a slovenská média v případě BREXITU často psala o možném rozpadu Velké Británie v tom smyslu, že se od ní může odtrhnout Skotsko a Severní Irsko. Laskavého čtenáře mohu ubezpečit, že transatlantické elity to nikdy nedovolí. Referendum o vystoupení Skotska a Severního Irska by – podle platné ústavy - musela vypsat centrální britská vláda a ta jej nikdy nevypíše.
TTIP
Před Svatou říší římskou, z hlediska transatlantických elit, teď stojí hlavní úkol – podepsat smlouvu TTIP s USA. Vznikne tak nová velmoc, kdy transatlantické elity dodají mozky, peníze a mediální krytí, Němci organizaci a disciplínu a v našem případě bratři Slované své zlaté ruce. Nechci chválit den před večerem, ale taková aliance by mohla efektivně a úspěšně fungovat. Transatlantická elita vymyslela dobrý plán, teď půjde o to, aby jej také úspěšně realizovala!
Transatlantické elity, Rusko a Čína
Velmi přesně popsal vztah transatlantických elit k Rusku Oskar Krejčí, když použil přirovnání k anakondě, která svou oběť nejprve obtočí a pak ji začne pomalu škrtit. Zajímavý je postup transatlantických elit i k Číně. V tomto případě je volena taktika zadržování. Číňané potřebují ke svému ekonomickému rozvoji novou Hedvábnou stezku do Západní Evropy. USA jsou námořní velmocí, takže mohou kontrolovat vodní cesty, kudy tam Čína vozí své zboží a tak jedinou (a životně důležitou) čínskou odpovědí je postavit suchozemskou trasu. Obklíčením Ruska a „obsazením“ Ukrajiny ze strany USA a Svaté říše římské, je realizace suchozemské části Hedvábné stezky váženě ohrožena.
Bude v Evropě válka?
Svatá říše římská národa německého se do války s Ruskem příliš nepožene. Spíše dá přednost přístupu anakondy – Rusko postupně zaškrtit a pak pozvolna pozřít. Lokální války nelze vyloučit zejména tam, kde jsou NATO a Rusko příliš blízko u sebe a nemohou se snadno a rychle od sebe oddělit, což platí především o Podněstří, Ukrajině a Černém moři. Válku globálnějších rozměrů v Evropě rozhodně neočekávám.
Sjednocená (kontinentální) Evropa
Kontinentální Evropa se po odchodu Británie z EU může politicky a ekonomicky sjednotit ve Svaté říši římské národa německého. Konečně bude mít jednotné vedení, které se bude moci rychle a operativně rozhodovat, což bylo dosavadní největší slabinou EU. Na vlastním fungování EU se tak – oproti dnešku – vůbec nic nezmění. Císařovna Angela Merkel bude i nadále pokračovat v politice „co je dobré pro Německo, je dobré i pro zbytek Evropy“ a bude-li potřebovat jménem EU uzavřít nějakou mezinárodní dohodu, vezme si k tomu, jako svého psíka Donalda Tuska, Jean Clauda Junckera nebo Francoise Hollanda. Očekávat „restart“, nebo nějaké pozitivní „změny“ či „reformy“ EU, v důsledku odchodu Británie, snad nemůže ani ten největší naiva.
Z historie víme, že Němci mají sklon k expanzi, na čemž se dodnes nic nezměnilo. Transatlantická elita proto potřebovala vytvořit ke Svaté říši římské protiváhu a touto rolí obmyslela hrdý Albion. Z tohoto důvodu bylo nutné, aby Británie EU opustila. Transatlantickým elitám se podařil mistrovský kousek. Vřelé díky!
Česká a slovenská média v případě BREXITU často psala o možném rozpadu Velké Británie v tom smyslu, že se od ní může odtrhnout Skotsko a Severní Irsko. Laskavého čtenáře mohu ubezpečit, že transatlantické elity to nikdy nedovolí. Referendum o vystoupení Skotska a Severního Irska by – podle platné ústavy - musela vypsat centrální britská vláda a ta jej nikdy nevypíše.
TTIP
Před Svatou říší římskou, z hlediska transatlantických elit, teď stojí hlavní úkol – podepsat smlouvu TTIP s USA. Vznikne tak nová velmoc, kdy transatlantické elity dodají mozky, peníze a mediální krytí, Němci organizaci a disciplínu a v našem případě bratři Slované své zlaté ruce. Nechci chválit den před večerem, ale taková aliance by mohla efektivně a úspěšně fungovat. Transatlantická elita vymyslela dobrý plán, teď půjde o to, aby jej také úspěšně realizovala!
Transatlantické elity, Rusko a Čína
Velmi přesně popsal vztah transatlantických elit k Rusku Oskar Krejčí, když použil přirovnání k anakondě, která svou oběť nejprve obtočí a pak ji začne pomalu škrtit. Zajímavý je postup transatlantických elit i k Číně. V tomto případě je volena taktika zadržování. Číňané potřebují ke svému ekonomickému rozvoji novou Hedvábnou stezku do Západní Evropy. USA jsou námořní velmocí, takže mohou kontrolovat vodní cesty, kudy tam Čína vozí své zboží a tak jedinou (a životně důležitou) čínskou odpovědí je postavit suchozemskou trasu. Obklíčením Ruska a „obsazením“ Ukrajiny ze strany USA a Svaté říše římské, je realizace suchozemské části Hedvábné stezky váženě ohrožena.
Bude v Evropě válka?
Svatá říše římská národa německého se do války s Ruskem příliš nepožene. Spíše dá přednost přístupu anakondy – Rusko postupně zaškrtit a pak pozvolna pozřít. Lokální války nelze vyloučit zejména tam, kde jsou NATO a Rusko příliš blízko u sebe a nemohou se snadno a rychle od sebe oddělit, což platí především o Podněstří, Ukrajině a Černém moři. Válku globálnějších rozměrů v Evropě rozhodně neočekávám.