Včera jsem publikoval článek„Lex Babiš“ a Rothschildové (zde). V diskusi se čtenáři rozdělili do dvou skupin. První jej měla div ne za Mesiáše a druhá za úhlavního nepřítele. Neměl by tedy o jeho osudu rozhodnout lidový, střepinový soud, jako tomu bývalo v Aténách?

Ostrakismus byl zaveden v athénské ústavě v roce 510 př. n. l.. Spočíval v hlasování občanů pomocí hliněných střepů (řecky ostrakon, ὄστρακον) o tom, je-li někdo z nich nepřítelem státu. Každý rok, zhruba v našem měsíci lednu, lidové shromáždění rozhodovalo o tom, zda je pro daný rok potřeba hlasování o vypovězení pořádat. Byla-li odpověď kladná, uskutečnilo se hlasování v některém z následujících dnů. Lidové shromáždění hlasovalo tím způsobem, že každý z účastníků napsal na hliněný střep – levný dobový psací materiál – jméno člověka, který dle jeho mínění představuje největší nebezpečí pro obec. Shromáždilo-li se více než 6 000 hlasujících, pak ten, jehož jméno bylo na střepech zmíněno nejčastěji, byl automaticky vypovězen na 10 let z Athén. Do domovského města se po tuto dobu nesměl pod hrozbou smrti vrátit. Dotyčný však nebyl nijak poškozen na majetku, nic mu nebránilo sehnat si prostředníka, který by tyto záležitosti po dobu jeho nepřítomnosti spravoval. Ostrakismus, původně ustavený jako ochrana proti nastolení tyranie, byl hojně využíván v politickém boji, kdy dopadal i na schopné a ambiciózní politiky.



Dlužno dodat, že docházelo i k případům, že ostrakizovanému byl zvláštním výnosem povolen předčasný návrat. Kupříkladu v době hrozícího perského vpádu roku 480 př. n. l. byl z vyhnanství předčasně povolán osvědčený vojevůdce Aristeidés (Zdroj: Wikipedie).

Andrej Babiš jistě takovým ambiciózním politikem je. Pokud by se hlasovalo jen o něm (a ne o jeho hnutí ANO), považujete jej za takového nepřítele demokracie, že byste hlasovali pro jeho desetileté vyhoštění z ČR?