Minimálně stejný zájem na zvolení Donalda Trumpa jako Rusko, měl i Izrael. Binjomin Netanjahu nikdy Obamovi neodpustil, že Spojené státy umožnily přijetí předvánoční rezoluce Rady bezpečnosti OSN, která prohlašuje za nezákonné všechny izraelské osady na Západním břehu a ve východním Jeruzalémě. Bylo to poprvé v historii americko-izraelských vztahů, kdy USA protiizraelskou rezoluci na půdě OSN nevetovaly. Izrael má pro svoji existenci zcela zásadní požadavek, aby nevznikl samostatný palestinský stát. Obamova administrativa naopak existenci dvou samostatných států prosazovala a snažila by se ji prosadit i Hillary Clinton, pokud by vyhrála volby. Na stránky světových médií se v této souvislost dostal komentář Naftaliho Benetta, izraelského ministerstva školství, který se nechal slyšet, že Trumpovým prezidentstvím je „éra existence palestinského státu u konce“.

Zajímavou skutečností je, že hackerská stopa nevedla ani k Izraelcům ani do tradiční hackerské bašty, Číny, ale od prvního momentu do Ruska. Otázka zní, proč vede jen tam, a proč právě teď? Odpovědi mohou být různé. Zkusme vzít v potaz jednu z těch pravděpodobnějších, jíž je tvrdý konkurenční boj mezi USA a Čínou o světovou dominanci. Roli jednoho z nejvýznamnějších jazýčků na vahách, ne-li rozhodujícího, hrají nesporně Rusové. Američané chtějí-li Čínu snáze porazit, musí Rusko buď získat na svou stranu, nebo jej včas zničit. Věštění z křišťálové koule mi moc nejde, takže se na tomto místě omezím na konstatování, že v tuto chvíli nedovedu odhadnout, jakou taktiku Američané vůči Rusku využijí. Nejsem si ani jist, zda to vědí i oni sami. Američané se dlouhých 50 let dívali na Sovětský svaz jako na úhlavního nepřítele a změnit pohled na Rusko „ze dne na den“ pro ně nebude jednoduché.

Číňané plánují převzetí role nejsilnější mocnosti světa přibližně okolo roku 2050 a tak. Američanům už mnoho času na finální rozhodnutí „co s Ruskem“, nezbývá. Polovina čínského vedení předpokládá, že „předání panovnického žezla“ proběhne mírovou cestou a druhá je přesvědčená o tom, že se USA vůdčí role bez boje (války) nevzdá. Zbrojí se tak na všech stranách a pravděpodobnost vzniku války neustále roste.

Svět se vrací k prvotně pospolné společnosti

Co je nutné mít neustále na paměti je skutečnost, že po staletích nepůjde o válku ideologickou (ve všech třech velmocích vládne kapitalismus a liší se jen formou vlády), ale obchodní. Vracíme se tak do prvotně pospolné společnosti, kdy nešlo o nic jiného, než o boj o zdroje. Čím víc jich dovedl dotyčný kmen dobýt a ovládnout, tím větší šanci měl na přežití a tím větší byla i jeho konkurenceschopnost až dominance nad ostatními. Dnes, v 21. století, znovu nejde o nic jiného, než o zdroje, díky nimž bude vítězná velmoc dominovat nad ostatními. Návrat k principům prvotně pospolné společnosti je zajímavé téma, které si zaslouží vlastní pojednání, tak příště...