Invaze je prvoplánově zaměřena na získání nových území a následná okupace na jejich udržení (viz anexe Krymu). Trestní (kárná, křížová) výprava je naproti tomu prvoplánově zaměřena na ztrestání, likvidaci a ponížení předem definované skupiny obyvatelstva (kacíři, vzbouřenci, reformátoři, teroristé, kontrarevolucionáři, apod.). Češi už zažili pět křížových výprav proti husitům (ZDE), takže vědí, co kárná výprava znamená. Pokud zapomněli na ty české, připomenu ze zahraničí například trestní výpravu k likvidaci Usáma bin Ládina a teroristů z Al-Kajdy v Afghánistánu, Saddáma Husajna v Iráku a Muammara Kaddáfího v Libyi.

V našem případě to byla trestní výprava zaměřena proti „kontrarevolucionářům“, kteří odmítli sovětskou cestu ke komunismu a chtěli ji nahradit vlastní, českou, nazvanou „socialismem s lidskou tváří“. Sovětští soudruzi odmítnutí vyhodnotili jako kontrarevoluci a pokus o vyvedení ČSSR ze zóny sovětského vlivu a po několika marných jednáních s tehdejším vedením KSČ poslali do ČSSR svá intervenční vojska.

Nejlepším důkazem, že skutečně šlo o trestnou výpravu, bylo okamžité zajetí vedoucích představitelů KSČ a jejich internace v Moskvě. K naší malé radosti tito zbabělí lokajové, podpisem „Moskevských protokolů“ český národ okamžitě nasměrovali do období okupace a normalizace (plný text Moskevských protokolů najdete ZDE). K souhlasu s okupací schválilo Národní shromáždění o dva měsíce později „Smlouvu o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk na území ČSSR“. Období Pražského jara definitivně uzavřelo zasedání ÚV KSČ v prosinci 1970, kde byl přijat dokument „Poučení z krizového vývoje“, který zahájil vlastní éru tzv. normalizace společnosti. Sen o socialismu s lidskou tváří tak navždy zůstal jen snem.

Kde udělali soudruzi z ČSSR chybu

Čeští soudruzi udělali řadu hrubých chyb, díky nimž Pražské jaro zamrzlo vlivem ledových větrů z Kremlu. Patřily k nim zejména:
1. nedostatečně analýza zkušeností z Východoněmeckého povstání v roce 1953 (ZDE), Poznaňského postání v Polsku z roku 1956 (ZDE) a Maďarského povstání v roce 1956 (ZDE, viz foto);
2. nepočítali s vlastní slabostí, zbabělostí a lokajstvím. Potupné „Moskevské protokoly“ podepsali všichni vedoucí představitelé KSČ s jedinou výjimkou, a tou byl František Kriegel. On také spolu s dalšími třemi poslanci Národního shromáždění Boženou Fukovou, Gertrudou Sekaninovou - Čakrtovou a Františkem Vodsloněm hlasoval i proti okupaci ČSSR, resp. proti přijetí smlouvy o dočasném pobytu sovětských vojsk na území ČSSR. Stručně řečeno, Moskevské protokoly nepodepsal jeden poslanec a proti okupaci hlasovali jen 4 (slovy čtyři) poslanci!! Co k tolika zbabělosti a lokajství dodat;
3. vedení Pražského jara také nepočítalo až s tak velkým počtem domácích zrádců a kolaborantů, kteří trestnou výpravu vojsk Varšavské smlouvy nejenže umožnili, ale i aktivně podpořili;
4. vedení Pražského jara naprosto chyběli zahraniční spojenci;
5. Pražské jaro bylo často v centru pozornosti zahraničního tisku a jeho vedoucí představitelé zcela nerealisticky a naivně doufali v pomoc ze zahraničí, pokud by došlo k ozbrojené intervenci ze sovětské strany.


Zdroj: Daily News Hungary, Video.

Souhrnně řečeno: Pražské jaro bylo natolik netakticky a neprofesionálně vedeno, že brzy muselo skončit a také skončilo pod pásy tanků vojsk Varšavské smlouvy.

Kde udělali dnešní soudruzi z ČR chybu

Největší dnešní chybou soudruhů z ČR – tím, že nešlo o invazi, ale o trestní výpravu - je pláč na cizím hrobě. Mělo-li se něco připomenout a slavit, pak v novodobých dějinách ojedinělý moment, kdy se český národ vzchopil a sám sebe vytáhl z močálu, který se jej připravoval úplně pohltit. Naprosto úžasné mi připadalo s jakou úctou a noblesou darovali naši občané své klenoty na zlatý poklad republiky.

Za druhé, se mi vůbec nelíbilo, proč nebyly správně osvětleny důvody, kvůli nimž nám Západ nepomohl. Nechme mluvit Milana Syručka:
„Poradce amerických prezidentů Henry Kissinger mi na otázku, proč nám Američané nijak nepomohli, odpověděl třemi důvody:
1. dodržovali jaltskou dohodu o sférách vlivu,
2. pro amerického prezidenta bylo důležitější, aby se uskutečnila jeho cesta do Moskvy k jednáním o jaderných zbraních, než nějaké Československo,
3. Američané si vůbec nepřáli, aby Pražské jaro prokázalo jakékoliv přednosti „socialismu“, ba právě naopak bylo podstatné, aby socialismus vůči kapitalismu neprokázal vůbec žádné kvality.“

Ad 2/ Nezapomeňme, že SSSR s ČSSR uzavřeli v r. 1965 dohodu o vybudování tří skladů jaderné munice na našem území. V r. 1968 hlásil Alexandr Dubček do Moskvy, že jsou připraveny a koncem roku 1968 jsme je také Sovětské armádě předali. Dohoda o nešíření jaderných zbraní byla podepsána 1. 7. 1968 a už v době jejího dohadování se vědělo o úvahách posunout jaderné hlavice blíže k Západu, zvlášť byly-li ty americké už v Německu. Případný rozkol mezi státy Varšavské smlouvy by tak mohl narušit i vojenský pakt, což byl určitě jeden z hlavních důvodů k tak razantnímu kroku. A že s jadernými hlavicemi cvičili jen Rusové? Chyba, naši vojáci cvičili s cvičnými a podle směrnice č. j. 0054253/OS-ZD, cituji: „Na základě zvláštního nařízení VHV (vrchního hlavního velení) SOS členských států Varšavské smlouvy budou z objektů „ČÁSLAV“ pro ČSLA v souladu se stanoveným pořádkem vydány speciální bojové hlavice (jaderné) podle přílohy čís. 6“. Naše armáda byla cvičena na použití jaderných zbraní a byly stanoveny limity pro jejich vydání ze skladů na našem území. Ty nám ale nepodléhaly.

Sečteno a podtrženo: zvlášť body dva a tři ukazují naivitu našich reformátorů, že jim snad Amerika (Západ) proti Rusům pomůže. Amerika nám pomůže jedině v tom případě, když se naše a její zájmy budou krýt. Jinak, hoši přes palubu…

Třetí problém, spočívající v otázce viny a neviny jednotlivých slovanských národů při poskytování bratrské pomoci, otevřel Vojtěch Filip. Kromě Rusů se trestní výpravy proti nám zúčastnili i Estonci, Lotyši, Litevci, Ukrajinci, Poláci, Maďaři a Bulhaři, což jsou dnes naši největší a nejlepší přátelé v NATO. Ideální by bylo svést jejich účast na příkaz Rusů, ale příklad Rumunska, které se bratrské pomoci zúčastnit odmítlo, tuto výmluvu vylučuje. Všechny ostatní armády se jí účastnili dobrovolně a mnohé i s nadšením. To jsou mi dnešní spojenci, což?

Konečně za poslední zásadní chybu považuji shodit všechnu vinu za okupaci a normalizaci na Rusy a o podílu viny domácích kolaborantů a zrádců, pokud možno mlčet. Čeští politici a většina médií v duchu hesla „za všechno může Putin“ nijak nevysvětlila, kdo Rusům otevřel ruzyňské letiště, aby mohli v Praze vůbec přistát, kdo jim pomohl vedení KSČ internovat, kdo tvořil „prověrkové komise“ v obrodném procesu, jak to že se do KSČ a SSM hlásili stále noví členové, a to i v období hluboké normalizace. To je nutil kolaborovat „Putin“ s pistolí v ruce? Možná právě proto Češi raději používají výrazy „ruská invaze“ a „ruská okupace“, protože jsou emocionálně silné a lépe omlouvají následnou českou dvacetiletou kolaboraci v duchu hesla: „Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak“!