Marx v Čechách vyšel z módy, takže, - abych moc nepobuřoval – vypůjčím si od něj jen jeden termín – imperialismus. Svět se v něm, díky koncentraci a centralizaci kapitálu, rozdělil na silné a slabé (jedince i státy). Ať už se nám to líbí či nelíbí, ve sporech mezi nimi, většinou platí právo silnějšího. Ještě ze školy si možná učený čtenář vzpomene na slavnou Darwinovu větu: „Survival of the fittest“, silnější vyhraje (přežije). V imperialismu pro slabé moc místa na slunci nezbývá. Bohužel, nejčastěji obsazují podřízené až podřadné role a jinak tomu není ani v případě Čechů v rámci EU.

Nejbližším „příbuzným“ člověka jsou šimpanzi, kteří s námi mají z 96 – 98% shodnou DNA. Není divu, že „právo silnějšího“ vládne jak v tlupě šimpanzů, tak i v EU. Alfa samec ovládá svoji šimpanzí tlupu železnou rukou, stejně tak jako německý kancléř(-ka) „zbytek“ členských zemí EU.


V EU, stejně jako v šimpanzí tlupě, vládne přísná hierarchie. Německý Alfa samec rozdělil členské země do tří základních hierarchických úrovní:

1. bohatý Sever Evropy,
2. chudý Jih,
3. zaostalý Východ.

Češi v tomto žebříčku patří na nejnižší příčku a vedoucí samci a samice se k nim podle toho chovají. „Sežerou tu nejlepší potravu a nechají jim jen zbytky; nutí je otročit za minimální odměnu a navrch jim ještě „otrtkají“ ty nejžádoucnější samičky“. Jinými slovy z Čech se stal krmelec silnějších evropských států a z Čechů jejich špatně placení a živení nádeníci. Smutnou skutečností je, že všechny české „předvolební nápady“, jak posílit roli Česka v EU směřují proti zájmům alfa samce. Můžeme si být stoprocentně jisti, že je rychle smete ze stolu. Obávám se, že ani ta slibovaná „stejná kvalita“ potravin nebude realizovatelná, protože Alfa samec by tak podřadné potraviny nikdy nejedl. Obávám se, že předvolební sliby českých poslanců by nedokázal splnit ani svatý Antoníček, patron zázraků a nesplnitelných přání.

Jste-li přesto rozhodnuti jít k volbám, především si jasně uvědomte, co můžete a nemůžete svým hlasem ovlivnit. Váš hlas ovlivní jen a pouze postavení (sílu) té parlamentní frakce, jejíhož poslance zvolíte. O ničem jiném volby nejsou. Frakce Evropského parlamentu lze přirovnat k jednotlivým poslaneckým klubům v českém parlamentu. Návod koho volit je velmi jednoduchý: vyhovuje-li vám program nějaké frakce (ZDE), volte ty české poslance, kteří se k ní hlásí. I zde platí pravidlo, že čím je frakce silnější, tím více svých programových cílů dokáže realizovat.

Učený čtenář si snadno spočítá, že rozdělí-li našich 21 poslanců mezi několik frakcí, váha „českého hlasu“ se limitně blíží nule. Poslanec, který by chtěl skutečně zastupovat české zájmy, si musí najít spojence, jejichž hlas má v Evropském parlamentu váhu. Místo toho, Češi - spolu s několika státy bývalé „Varšavské smlouvy“ - založili vůči EU novou odbojovou skupinu, jíž přemalovali název na „Višegrádská“. Svatá prostoto! Židé se Západními kořeny jsou tím velice zklamáni a rozhodně si nepřejí být nijak spojováni ani s autoritativní vládou Viktora Orbána ani s bigotním a antisemitským Polskem. Židé se Západními kořeny si s touto skupinou nepřejí být vůbec nijak spojováni! Češi se pak nemohou divit, že nejsou zařazováni na Západ, ale až na ty nejspodnější příčky evropského žebříčku, a že se k nim EU chová tak, jak se chová. Nejsmutnější na tom je, že EU je ta špatná a Češi jsou ti dobří! Ach jo …

A co říci na závěr? Aktuální úkol, který před Čechy stojí je posunout se v EU na vyšší stupeň společenské hierarchie. Začít by mohli například tím, že do Evropského parlamentu zvolí poslance, kteří budou této republice dělat čest!