V roce 2006 poprvé vyhlásil prezident George W. Bush, měsíc květen za „Měsíc židovského dědictví v USA“. Prezidenti Barack Obama i Donald Trump v květnových oslavách pokračovali a založili tak novou americkou tradici měsíce židovského dědictví v USA. „Židovští Američané nespočetně krát přispěli ke kultuře a charakteru naší země. Od umění a talentu, inspirace, vize, odborných znalostí, vynalézavosti až po oběti židovských Američanů. Během Měsíce židovského amerického dědictví uctíme jejich ducha a odolnost a oslavíme to nesčetné množství způsobů, jakým obohatili naši zemi a svět,“ napsal k této příležitosti Donald Trump.

Zatímco v Severní Americe začíná historie Židů v roce 1654, v Čechách a na Moravě jsme budovali své dědictví už od 10. století. Slávě Prahy jsme přispěli například výstavbou Staronové synagogy, která je dnes nejstarší v Evropě a prvním sídlem Pražské univerzity (budoucí Karlovy). Za kostelem sv. Mikuláše stál dům Žida Lazara, který po jeho smrti, Karel IV. daroval Pražskému vysokému učení. Vznikla tak první Karlova kolej, která tam sídlila až do roku 1383, kdy pro ni Václav IV. koupil nový dům, dnešní Karolinum.

Rudolfínská doba je spjata s největším bankéřem a mecenášem, kterého Židovské město kdy poznalo, Mordechajem Maislem (ZDE). Mezi jeho klienty patřilo mnoho českých šlechticů i členů panovnického domu a nakonec se stal „dvorním Židem“ (osobním bankéřem) císaře Rudolfa II. Stal se i primasem pražského židovského města a pod jeho vedením došlo k rozkvětu židovské komunity nejen v Praze, ale i v celých Čechách. Financoval stavbu několika synagog (Vysoká a Maiselova), vybudoval tzv. Židovskou radnici, nemocnici, tři klausy (studovny), do kterých povolal jako hlavní teologickou a pedagogickou autoritu té doby rabiho Jehudu Löwa ben Becalela (známého také jako rabi Löw či Pražský Maharal).

Židovské památky spravuje dnes Židovské museum a patří mezi ně: Maiselova synagoga, Španělská synagoga, Pinkasova synagoga, Španělská synagoga, Klausová synagoga, obřadní síň, Galerie Roberta Guttmanna a Starý židovský hřbitov. Kouzlo staré pražské Židovské čtvrti nezmizelo a dodnes přitahuje Pražany i zahraniční turisty. Konečně Prahu výrazně proslavil i kruh německy píšících židovských spisovatelů (Prager Kreis), v čele s Franzem Kafkou. Ze šesti držitelů Nobelovy ceny narozených v Čechách byli čtyři židovského původu.

Laskavým čtenářům jistě nejsou neznámá ani jména významných židovských průmyslníků jako např. Emil Kolben – zakladatel dnešního ČKD; rodina Rothschildů, která podnikala na Ostravsku od první třetiny 19. století, kdy si Salomon Rothschild pronajal Rudolfovu huť, která dodávala železo na stavbu jím budované Severní dráhy Ferdinandovy. V roce 1843 pak huť i s několika doly koupil, a začal tak psát jeden z nejvelkolepějších průmyslových příběhů české historie. Známé je v této souvislosti i jméno Wilhelm Gutmann, který s bratrem, společně s Rotschildy, vybudovali firmu „Vítkovické horní a hutní těžířstvo“, ve své době největší podnik svého druhu ve střední a východní Evropě. Císař udělil oběma bratrům Gutmannům Řád železné koruny a v roce 1878 byli povýšeni do rytířského stavu. V erbu se mimo jiné objevila šesticípá židovská hvězda a heslo Semper progrediens (Stále vpřed). V letech 1927 – 28 firma Breda & Weinstein postavila v Opavě obchodní dům, v té době největší v Československu. V Teplicích žila řada významných obchodníků, továrníků a první židovský bankovní dům Beer Perutz tu začal fungovat již v roce 1792. Místní německá kronika uvádí, že po Židech, kteří narychlo odešli z města v roce 1938, zůstalo opuštěných téměř šest stovek vil, domů a bytů, a dalších 279 obchodů (2/3 všech obchodů ve městě). Židovská obec v Teplicích ve své době byla po Praze druhou nejpočetnější židovskou obcí v Čechách.

Laskavým čtenářům jistě nejsou neznámé tužky Koh-i-noor, jejichž výroba Josef Hardtmuth zahájil roku 1790 ve Vídni, odkud byla roku 1848 přesunuta Carlem Hardtmuthem do Českých Budějovic. Zajímavá je i historie výroby sirek v Sušici spojená se jmény Vojtěcha Scheinosta a Bernarda Fürtha (ZDE). Velmi oblíbený porcelán tzv. cibulák dodnes vyrábí Porcelánka Dubí. V roce 1864 dubský průmyslník Anton Tschinkel vystavěl v Dubí manufakturu na výrobu majoliky a po deseti letech zavedl i výrobu porcelánu. Neustál, bohužel, ničivou krizi 80. let a porcelánku prodal německé firmě O. C. Teuchert z nedaleké Míšně, která zde zavedla výrobu cibulákového porcelánu. Po jedenácti letech koupil porcelánku průmyslník Bernard Bloch, který ji dále provozoval pod názvem Eichwalder Porzellan – und Ofen – Fabrik Bloch & Co. Böhmen až do roku 1938, kdy se dostala pod správu Říše, byla „arizovaná". Mnoho Čechů doma používá výrobky ze sklárny Moser, kterou založil Ludwig Moser (ZDE). Typicky český likér, nebo také třetí karlovarský pramen, jak je zvána Becherovka, vymyslel Jan Becher z Karlových Varů. Jen pro zajímavost: maminka Ludwiga Mosera pocházela z rodu Becherů. Milovníci české slivovice se jistě setkali se jménem jejího zakladatele Rudolfa Jelínka. Židovští obchodníci, podnikatelé a průmyslníci se významným způsobem podíleli i na budování „moravského Manchesteru“, jak se v Rakousku – Uhersku přezdívalo Brnu, pro mimořádnou koncentraci textilního průmyslu. Pionýrskými osobnostmi té doby byly rodiny Löw-Beerů (textilní průmysl), rodina Gomperzů (textilní průmysl a bankovnictví), bratři Popperové (obuvnictví) a Filip Porges, spoluzakladatel Královopolské strojírny.

Ostrava se v období 1. republiky stala doslova židovským centrem republiky. Počátkem 20. století patřily dvě třetiny všech živností, obchodů a hostinců židovským podnikatelům. Provozovali obchodní domy (Bachner, Rix, Borger, Schön, Nesselhort), banky a hotely (Löwenrosen, Süss, Palace, Textilia), pivovary a sladovny (Strassman) i chemičky (Markovits, Böhm, Posnansky & Sterlitz). Roku 1913 byla na svahu hory Smrk na Ostravici v Beskydech otevřena zotavovna pro židovské děti ze slabších sociálních poměrů.

Židé byli hodně aktivní i v Olomouci, kde podnikatelským průkopníkem se stal Leopold Hamburger, obchodník obilím. Od roku 1858 měla městský pivovar v nájmu firma Singer a Hamburger, městské palírny byly v nájmu rodiny Fleischmannů z Úsova a od roku 1867 měla firma bratří Mayů pronajaty městské pozemky v Horce, Skrbeni a Unčovicích. V roce 1864 se mezi podnikateli objevuje i tiskárna a nakladatelství Josefa Groáka. V roce 1870 založil Sigmund Wasservogel z Úsova jeden z nejvýznamnějších olomouckých fotografických ateliérů. V Olomouci se dařilo i rodině Heikornů, která ve své továrně vyráběla jedlé tuky, ocet, oleje, margarín, mýdla a prací prášky.

Hodně známým židovským městem byl i Kolín, jemuž se přezdívalo „Jeruzalém na Labi“ (ZDE). Zřejmě nejznámějším místním podnikatelem se stal Bernard Mandelík. V sedmdesátých letech 19. století převzal od své matky obchod s obilím v Kolíně a svými odbornými znalostmi, pracovitostí, nevšední podnikavostí a solidním jednáním se jeho firma postupně stala jednou z nejznámějších v Čechách. Jeho velmi dobrá pověst a čestné jednání mu umožnily získat styky na vysoké úrovni. V roce 1888 byl Terezou, baronkou z Birnic, majitelkou velkostatku a cukrovaru v Ratboři pověřen prokurou (plná moc při provozování firmy) cukrovaru a zároveň mu bylo pronajato ratbořské hospodářství. Pod jeho vedením dochází ke značnému rozvoji továrny na cukr (vybavení novými stroji, upevnění poměrů). Po smrti majitelky Bernard Mandelík v letech 1890-91 celý majetek koupil. Jako další příklady kolínských židovských podnikatelů můžeme jmenovat například rodinu Fischerů, Weissbergerů a Feldmannů.

Připomínám i jména jihlavských podnikatelů: bratří Goldreichů, Leopolda Wintersteina, Václava Topiče, Gustava Steinera a Gustava Roubička a firem Stapa, Trio, Respo, Lewange, Philipp Stiassny a synové Popper, Feissig a Nehera. Na závěr jsem nemohl nechat nikoho jiného, než nejbohatšího podnikatele 1. republiky, Ignaze Petschka. Začal coby obchodní cestující s uhlím a na vrcholu kariéry kontroloval polovinu hnědouhelného průmyslu v Evropě. V Praze jeho obrovské bohatství dodnes připomíná mohutný Petschkův palác, v Ústí nad Labem pak honosné palácové vily a několik veřejných budov, jejichž výstavbu tento velký mecenáš a průmyslník financoval.

Pokud bych chtěl sepsat úplné židovské dědictví v Čechách, nestačila by k tomu jedna kniha, a pokud jde o zachycení významných českých Židů ani Wikpedii na to nestačila jedna stránka – blíže viz ZDE. Smutné je, že židovské dědictví v Čechách oceňují více cizinci, než Češi. Není na světě jediný bedekr o Praze, kde by chybělo doporučení navštívit Staré židovské město a seznámit se historií pražského Golema. Myslím, že čeští Židé svojí mateřské vlasti rozhodně ostudu neudělali, a proto bych rád, s Vaši podporou, založili i u nás „Měsíc židovského dědictví“.

Užitečné odkazy:

• Hana Lukešová: Židovští podnikatelé a průmyslníci se zasloužili o rozkvět československé ekonomiky (ZDE)
• Židé v Česku (ZDE)
• Židé v Praze (ZDE)