„Jak být dobrým americkým prezidentem pro Izrael“
John Fitzgerald Kennedy se izraelského premiéra Davida Bena Guriona zeptal: „Jak být dobrým americkým prezidentem pro Izrael“. Ben Gurion mu odpověděl: „Staňte se skvělým prezidentem USA.“ Nově zvolenému prezidentovi USA Joe Bidenovi židovská komunita přeje, aby byl stejně skvělým prezidentem pro Izrael, jako byl jeho předchůdce.
S prezidentem Donaldem Trumpem se loučíme jen v dobrém. Jsme mu povinování díkem především za to, že:
• přesunul americké velvyslanectví do Jeruzaléma,
• uznal Golanské výšiny jako součást státu Izrael,
• zprostředkoval Izraeli historický mír se Spojenými arabskými emiráty a spolupráci i s dalšími arabskými státy. Dohody zároveň rozbily arabskou jednotu a solidaritu s Palestinci,
• odstoupil od nebezpečné dohody s Íránem,
• nechal zabít nebezpečného velitele íránských Revolučních gard Kásema Solejmáního,
• potrestal palestinskou samosprávu za podporu terorismu, zastavil jí veškerou finanční pomoc a zrušil její zastoupení ve Washingtonu. Přestal přispívat i Úřadu OSN pro palestinské uprchlíky,
• představil plán na řešení izraelsko-palestinského konfliktu,
• z tzv. palestinského problému udělal problém regionální s tím, že jeho řešení by se mělo hledat uvnitř regionu,
• nařídil propustit Jonathana Pollarda, Američana usvědčeného ze špionáže pro Izrael.
Jako výraz díků byla po prezidentu Trumpovi pojmenována náměstí, nové komunity a byly vyraženy i mince s jeho podobiznou. Hluboká poklona a poděkování patří i rodině Donalda Trumpa, jmenovitě jeho dceři Ivance a zeti Jaredu Kushnerovi za to, že pomohli uzavřít mírové dohody mezi Izraelem a SAE, Bahrajnem, Marokem a Súdánem a nedávno zprostředkovali ukončení tříletý konfliktu mezi Saúdskou Arábií a Katarem. Ivance Trump přeji, aby se stala buď budoucí guvernérkou Floridy, nebo senátorkou za Floridu. Dík a naše uznání si zaslouží i Mike Pompeo, ministr zahraničí USA za historickou návštěvu a prohlášení, v němž uznal zákonnost výstavby nových židovských osad v Judeji a Samaří. Joe Bidenovi přejme, aby izraelské úspěchy svého předchůdce maximálně rozhojnil.
„Jak být dobrým izraelským premiérem pro USA“?
Amerika toho pro Izrael hodně udělala a na oplátku by toho měl Izrael hodně udělat pro Ameriku. USA daly najevo, že stahují svoje vojenské síly z Blízkého východu a zároveň, že snižují své závazky vůči jednotlivým zemím v našem regionu. Víme, že Blízký východ nemůže dlouho zůstat bez moci, která by jej držela pohromadě, a proto bude muset Izrael Američany v této roli zastoupit. Arabské země mají jednoduchou volbu: buď jít vlastní cestou, nebo s Izraelem navázat a budovat užitečné a smysluplné vztahy. Arabové pomalu, ale jistě docházejí k poznání, že se navzájem potřebujeme a tak mohou Američané uvolnit své síly ze Středního východu a nasměrovat je tam, kde pro ně budou potřebnější.
K naší lítosti, vedoucí postavení USA pomalu, ale jistě oslabuje a do popředí se čím dál tím více tlačí Čína. Čína je zatím jedinou velkou ekonomikou, které se podařilo vyrovnat se s následky pandemie. Nepochybujeme, že se Amerika s nimi také vyrovná. Odhadujeme, že mnohem složitější pro ni bude zvládnout navršené sociální problémy. Maximalizace zisku vedla řadu koncernů k postupnému přesunu jejich výroby do „levné Číny“, za což USA zaplatily velkou ztrátu pracovních míst a zchudnutí obyvatelstva. Chudoba je vždy základem "třídní rebelie", kdy se chudí bouří a zároveň volí proti bohatým elitám. Černošské komunity se dnes stavějí do rolí obětí „bílého muže“ a řada z nich požaduje, aby se jim vyplatily náhrady za to, že jejich pra- pra- prapředci byli do země přivezeni jako otroci. Situaci USA ještě komplikuje, že někdy okolo roku 2050 počet hispánských voličů převýší počet bílých (původem evropských) voličů. Hispánští voliči budou logicky požadovat, aby se o ně vláda více starala a tradiční „bílé“ hodnoty – svoboda, individualismus, ochota podnikat a riskovat s největší pravděpodobností zmizí na smetišti amerických dějin. Zřejmě s nimi i Amerika, jak ji dnes známe. Obávám se, že pokud nechceme vedoucí roli přenechat Číňanům, máme před sebou 20 až 30 let na to, abychom byli připraveni oslabenou Ameriku nahradit.
S prezidentem Donaldem Trumpem se loučíme jen v dobrém. Jsme mu povinování díkem především za to, že:
• přesunul americké velvyslanectví do Jeruzaléma,
• uznal Golanské výšiny jako součást státu Izrael,
• zprostředkoval Izraeli historický mír se Spojenými arabskými emiráty a spolupráci i s dalšími arabskými státy. Dohody zároveň rozbily arabskou jednotu a solidaritu s Palestinci,
• odstoupil od nebezpečné dohody s Íránem,
• nechal zabít nebezpečného velitele íránských Revolučních gard Kásema Solejmáního,
• potrestal palestinskou samosprávu za podporu terorismu, zastavil jí veškerou finanční pomoc a zrušil její zastoupení ve Washingtonu. Přestal přispívat i Úřadu OSN pro palestinské uprchlíky,
• představil plán na řešení izraelsko-palestinského konfliktu,
• z tzv. palestinského problému udělal problém regionální s tím, že jeho řešení by se mělo hledat uvnitř regionu,
• nařídil propustit Jonathana Pollarda, Američana usvědčeného ze špionáže pro Izrael.
Jako výraz díků byla po prezidentu Trumpovi pojmenována náměstí, nové komunity a byly vyraženy i mince s jeho podobiznou. Hluboká poklona a poděkování patří i rodině Donalda Trumpa, jmenovitě jeho dceři Ivance a zeti Jaredu Kushnerovi za to, že pomohli uzavřít mírové dohody mezi Izraelem a SAE, Bahrajnem, Marokem a Súdánem a nedávno zprostředkovali ukončení tříletý konfliktu mezi Saúdskou Arábií a Katarem. Ivance Trump přeji, aby se stala buď budoucí guvernérkou Floridy, nebo senátorkou za Floridu. Dík a naše uznání si zaslouží i Mike Pompeo, ministr zahraničí USA za historickou návštěvu a prohlášení, v němž uznal zákonnost výstavby nových židovských osad v Judeji a Samaří. Joe Bidenovi přejme, aby izraelské úspěchy svého předchůdce maximálně rozhojnil.
„Jak být dobrým izraelským premiérem pro USA“?
Amerika toho pro Izrael hodně udělala a na oplátku by toho měl Izrael hodně udělat pro Ameriku. USA daly najevo, že stahují svoje vojenské síly z Blízkého východu a zároveň, že snižují své závazky vůči jednotlivým zemím v našem regionu. Víme, že Blízký východ nemůže dlouho zůstat bez moci, která by jej držela pohromadě, a proto bude muset Izrael Američany v této roli zastoupit. Arabské země mají jednoduchou volbu: buď jít vlastní cestou, nebo s Izraelem navázat a budovat užitečné a smysluplné vztahy. Arabové pomalu, ale jistě docházejí k poznání, že se navzájem potřebujeme a tak mohou Američané uvolnit své síly ze Středního východu a nasměrovat je tam, kde pro ně budou potřebnější.
K naší lítosti, vedoucí postavení USA pomalu, ale jistě oslabuje a do popředí se čím dál tím více tlačí Čína. Čína je zatím jedinou velkou ekonomikou, které se podařilo vyrovnat se s následky pandemie. Nepochybujeme, že se Amerika s nimi také vyrovná. Odhadujeme, že mnohem složitější pro ni bude zvládnout navršené sociální problémy. Maximalizace zisku vedla řadu koncernů k postupnému přesunu jejich výroby do „levné Číny“, za což USA zaplatily velkou ztrátu pracovních míst a zchudnutí obyvatelstva. Chudoba je vždy základem "třídní rebelie", kdy se chudí bouří a zároveň volí proti bohatým elitám. Černošské komunity se dnes stavějí do rolí obětí „bílého muže“ a řada z nich požaduje, aby se jim vyplatily náhrady za to, že jejich pra- pra- prapředci byli do země přivezeni jako otroci. Situaci USA ještě komplikuje, že někdy okolo roku 2050 počet hispánských voličů převýší počet bílých (původem evropských) voličů. Hispánští voliči budou logicky požadovat, aby se o ně vláda více starala a tradiční „bílé“ hodnoty – svoboda, individualismus, ochota podnikat a riskovat s největší pravděpodobností zmizí na smetišti amerických dějin. Zřejmě s nimi i Amerika, jak ji dnes známe. Obávám se, že pokud nechceme vedoucí roli přenechat Číňanům, máme před sebou 20 až 30 let na to, abychom byli připraveni oslabenou Ameriku nahradit.