V Česku vzbudil její podpis vír emocí. Jedni tvrdí, že je to vlastizrada a druzí, že významně napomůže bezpečí naší republiky. Ať tak či onak, obávám se, že dohoda stejně dlouho nevydrží.



Vidíme, že někdy okolo roku 2040 se „bílí“ obyvatelé stanou národnostní menšinou. Jinými slovy v USA končí vláda „bílého muže“. S pravděpodobností hraničící téměř s jistotou můžeme předpokládat, že po následujících volbách bude sestavena etnicky „pestrobarevná vláda“, která bude muset plnit přání svých – převážně sociálně slabších – voličů. Po vzoru JAR bude muset pro ně zavést finančně náročné sociální programy, a to zejména v oblasti bydlení (výstavba sociálních bytů), (dostupné) školství a zdravotnictví (zdravotní pojištění pro všechny) a výrazně zvýšit další sociální dávky (zejména příspěvek v nezaměstnanosti). Nová vláda na ně bude potřebovat hodně peněz a musí hledat, kde ušetřit. Rád bych se mýlil, ale obávám se, že poskytování ochrany bohatým, bílým Evropanům (Čechy nevyjímaje) mezi její priority rozhodně patřit nebude.

Parlament Obrannou smlouvu schválit musí
Důvod je velice jednoduchý: nechce-li Parlament nechat vlastní vláda stát „na hanbě“ vedle Viktora Orbána, smlouvu prostě schválit musí.

Ekonomický rozměr: další hřebíček do rakve předluženého státu
Většinu nákladů spjatých s pobytem amerických vojsk na našem území ponese český stát. Obranná smlouva je jen dalším hřebíčkem do ekonomické rakve českého státu. Z ČR se – postupně s rostoucí dluhovou zátěží – může stát “Failed“ až „Collapsed State“. Zhroucený stát, který nedokáže zajistit základní potřeby svých občanů a následně ztratí kontrolu nad svým vlastním územím. K prvnímu stádiu se již rychle blížíme počínaje tím, že vláda dnes není schopná zajistit ani běžný chod státu (musí si na něj půjčit), konče tím, že pro své občany nezajistí ani důstojný důchod, ani dostatek lékařů a léků či dostatečnou kapacitu škol a školek. Věřím, že Češi udělají vše proto, aby se jim stát pod rukama nezhroutil a nerozpadl. Nicméně pokud se jim to nepodařilo, musíme mít připraven „Plán do deště“. Teorie nabízí čtyři základní řešení pro „Zkolabovaný stát“. Jsou jimi:

1. připojení se k úspěšnějšímu sousedovi (sousedům),
2. prozkoumat svoji národní historii a aktualizovat, co se českému státu v minulosti osvědčilo,
3. „opsat“ nějaký úspěšný model ze zahraničí,
4. vymyslet nový systém fungování státu.

Plán do deště po sever republiky
Občané příhraničních regionů se připojí k úspěšnějšímu polskému sousedovi. Polsko poprvé v novodobé historii předběhlo Českou republiku v platech i nižších cenách. Spojení s Polskem by bylo výhodné pro obyvatelé Severních Čech a Severní Moravy. Poláci by byli nadšení, protože by se tím posílila jejich hlasovací pozice uvnitř EU a tím i jejich váha v Evropě.

Plán do deště pro jih: „České Monako“
Občané krajů podle německých a rakouských hranic toto řešení využít nemohou, protože Germáni na Slovany neustále nahlížejí jako na méněcenné. Pragmatičtí Češi se západními kořeny proto zřejmě přijdou – právě pro jih – s inovací ve formě vytvoření nového státu pracovně nazvaným „České Monako“. Státu s vlastním přístupem k moři a vlastním ostrovem. Jeho základem bude tunel spojující české Budějovice se slovinským přístavem Koper (ZDE), na který již existuje stavební projekt vzniklý v druhé polovině minulého století. Vedle něj navrhujeme postavit menší tunely pro dopravu plynu a případně i ropy pro jejich skladovaní v zásobnících umístěných na umělém ostrově. Odtud plánujeme zásobovat levnějšími energiemi než z baltských přístavů, nás, Rakousko a Německo. Umělý ostrov vyroste z vytěženého kamene při výstavbě tunelu, resp. soustavy tunelů. Další velkou výhodou tohoto projektu je, že Česká republika má pronajaty dvě přístavní místa na Baltu: jedno v Hamburgu a druhé ve Štětíně. České Monako tak může operovat od moře k moři a postavit i svou námořní flotilu. Konečně nic bych nenamítal ani vůči vytvoření Česko – Slovinské federace. K tomuto tématu se podrobněji vrátíme v dalších příspěvcích.

A co říci na závěr? Budu držet palce všem, kteří se náš stát budou snažit zachránit před kolapsem, ale na druhé straně nevidím žádnou tragedií, pokud se to nepodaří.