Tak jsme tu, v Adaně, kam česká noha vstoupí zřídka kdy. Důvodů, proč jsme tady, je několik, v každém případě se ale naše rozhodnutí přestěhovat se sem setkalo v našem domovském superstátě spíše s nepochopením. Popravdě, ne že bych očekával něco jiného…

Nicméně kulturní a sociální živoření na jihu Čech a záliba v cestování nás přivedly na myšlenku změnit salón a shodou několika okolností jsme tak vyrazili na více či méně neorganizovanou cestu na jih Turecka. Jak by mnozí Češi poznamenali, vydali jsme se do Muslimo-Cikánova, kde ženy nerozhodují o ničem a macho muži pojídají kebab ve velkém při poslechu halekaček z mešit. Jelikož ale tento předsudek nesdílíme, dali jsme přednost Východu před štacemi typu Londýn, Chicago nebo Sydney. Když už pro nic jiného, tak pro to, že jako Pepíci z Čech tu vždycky budeme za větší exoty než by byl Paolo Maldini v dresu Bayernu Mnichov, v lepším případě Ned Flanders v baru U Vočka. A toho, že se sem někdo dobrovolně přistěhuje, si místní dokážou vážit.

Adana je totiž všechno, jenom ne turistická destinace. Vzhledem k tomu, že je nedaleko americká letecká základna a univerzita, tu sice nejsme jediní cizinci, přesto jsou zde ale čtvrti, kde vás lidi sjíždějí pohledem jako byste byli Zelený Raoul. Adana je opravdu především industriálním centrem, navíc pekelně horkým centrem, což je vražedná kombinace. Pro zajímavost, toto město o velikosti Prahy disponující metrem nemá dle mých informací jediný hostel (!), pouze hotely typu Hilton a pravděpodobně nějaké penziony, což jen potvrzuje skutečnost, že o turismu to tu opravdu není. Zatím jsem zde nenarazil ani na žádné místo, kde bych mohl získat mapu města. Pořád chci ale věřit tomu, že jde jen o moji malou všímavost.

Hlavními tématy, která nás od začátku zaměstnávají, byly a jsou získání pracovního místa pro mě (o tom později) a společné bydlení. Ti z vás, kdo nepředpokládají, že by se nám oba výše uvedené úkoly již podařilo vyřešit, získávají 10,5 bodu. Tak, jak je tomu ve všech jižních oblastech, i zde je totiž vnímání času poněkud odlišné od toho ve střední Evropě. Hlavně se proboha nesmí nic uspěchat! Ono to v tom horku totiž asi ani dost dobře nejde (krátká odbočka: nikdy jsem neměl ve zvyku spát bez přikrývky, ale tady nejen že to je zcela zbytečné, tady je vám i spodní prádlo (zapomeňte na pyžama!) na obtíž). Kvůli brutálnímu horku se např. i prohlídky bytů táhnou déle, než je Evropan zvyklý. V Česku obvykle stihnete snadno objet několik bytů za odpoledne, tady je to většinou jeden. Musíte totiž nejprve do sídla realitní kanceláře, tam si popovídat, popít místní čaj/kávu a pak se teprve jede na prohlídku bytu…