Zdravím z Tramtáriostánu. Po přečtení komentářů k prvnímu příspěvku bych rád uvedl pár věcí na pravou míru.

Nehraju si na Kolumba ani Colomba, ani na misionáře nebo pionýra. Jsem si také vědom toho, že nejsem první ani poslední Čech v Adaně, mimochodem s českými Erasmus studentkami jsme se tu už stihli seznámit a zítra jdeme na večeři s Českou, a jejím tureckým manželem. Impulz k založení blogu vzešel z okruhu přátel, které zajímalo, jakým způsobem zde budeme fungovat. Rozhodně tu nechci nikoho omračovat znalostmi ani předstírat, jaká jsem cestovatelská kapacita. Určitě existuje řada lidí, která má podstatně dobrodružnější a exotičtější zážitky. Berte proto tento blog především jako postřehy člověka, který se pokouší etablovat v cizí zemi bez znalosti místního jazyka. To, že jde shodou okolností o Turecko, je věc druhořadá. Stejně tak by se totiž mohlo jednat o Kazachstán, Laos nebo Island. Nečekejte tudíž pohádky o létajícím koberci, ty si můžete pustit v sobotu ráno na TV Znova.

Od minula se změnilo mj. to, že bydlíme. První týden jsme ubytování vyřešili přes couchsurfing.org, čímž jsme si zároveň vytvořili okruh přátel, kteří nám také pomohli obejít realitky a najít bydlení. Jelikož jsme každý přijeli pouze se 2 zavazadly, bylo pro nás pohodlnější pronajmout si zařízený byt. Obvykle zde totiž nezařízené byty nedisponují ani sporákem, nemluvě o pračce, ledničce atd. Práce v něm přesto bylo a je pořád dost, nicméně co nás mile překvapilo, byl přístup realitky k řešení závad v bytě. Zaplatili jsme jim jeden nájem jako provizi a čekali jsme, že je dost možná vidíme naposled. Když ale množství závad v bytě překonalo únosnou míru, naběhli jsme spolu s jedním z přátel opět k nim do kanceláře a dožadovali se uvedení věcí do funkčního stavu. Nejenže nám to všechno odkývali a přislíbili k nám ještě tentýž den poslat opraváře, ale chlapík se u nás opravdu ten samý den ve slíbenou hodinu objevil (!), část opravil hned (!!), zbytek druhý den ráno a všechny opravy a náhradní díly hradila realitní kancelář (!?!). Čekal bych to možná ve Skandinávii, ne tady u hranic se Sýrií, kde všechno má svůj čas a hlavním mottem je „ just relax, brotha“…

Zážitek z minulého víkendu: v sobotu večer večeře ve městě se spřáteleným kanadským párem, poté odjezd s nimi na party pořádanou jejich americkými přáteli, mezitím pozvání na tentýž večer do jednoho klubu od majitele firmy, se kterým jsem měl pracovní pohovor, setkání s ním na zmíněné americké party, kam přijel v doprovodu Ukrajinky a kamaráda harlejáře jinak žijícího v Bolívii (haluz: ten samý den odpoledne jsem se o 15km jinde ptal tohohle samého chlapíka na cestu do jedné z jazykovek), následně odjezd s nimi do dvou různých klubů a posléze na after party k němu domů, přespání u něj, po snídani rovnou hromadný výlet k moři a večer před odjezdem do Adany nachomýtnutí se k bizarní situaci, kterou jsme nikdo nedokázali doteď vyhodnotit. Šlo o to, že kolem 22. hodiny jsme ještě zajeli na jednu vyhlídku nedaleko majáku, což byl prašný neosvětlený plácek u hlavní silnice. Při příjezdu jsem si zde náhodou všiml tří chlapů, z nichž jeden ležel na zemi na zádech a zbylí dva nad ním (nebo na něm…?) klečeli. Jelikož tam byla tma fest a ani řidič našeho auta si jich původně nevšimnul, začali jsme je z auta koumat. To bizarní na tom celém byl fakt, že ležící muž vydával zvláštní zvuky (směs chrapotu, kašlání, dávení se a nevím čeho ještě), z nichž jsme ale nikdo nedokázali rozpoznat, jestli se jedná o zdravotní problém nebo násilí. Ti dva mu údajně říkali, ať je zticha, ale opět způsobem, který nebyl zcela jednoznačně vyložitelný. Jelikož jsme od nich byli max. 7 metrů, měli jsme stažená okna, oni viděli, že je pozorujeme, a přesto nás ignorovali (v případě zdravotních potíží bych očekával, že nás aspoň požádají o pomoc), dupli jsme radši na plyn a jeli to oznámit dolů do městečka na policii. Nevěděl jsem, co si o tom mám myslet a i turecká část posádky z toho byla docela vyndaná, každopádně to byla zvláštní tečka za uplynulým víkendem. Adana je ale jinak v tomto ohledu bezproblémová a tahle přímořská historka z podsvětí je opravdu jen tmavou výjimkou. Obavami o vlastní bezpečnost tu v žádném případě netrpíme, víc bych se bál jít v noci po budějovickém sídlišti Máj.