Sousedka z vyššího patra, se kterou se v domě náhodou potkáte na schodech, vás podaruje jídlem přesto, že ho původně evidentně nesla někomu jinému; cenzura YouTube; přesvědčení Turků, že Turecko je nejdemokratičtější zemí minimálně Mléčné dráhy; profesor z místní univerzity po vás chce, abyste mu pomohli rozjet byznys s jeho „ambiciózním“ projektem ve střední Evropě, přičemž jeho firma nemá ani webovou stránku; homosexuální učitel AJ z Kalifornie vás překvapí konstatováním, že to tu „jede“ na plný pecky, kam se hrabe Frisco nebo Berlín; autobusy MHD čekající na točně 20 minut s motorem běžícím naprázdno; bizarní projekt ex-starosty na ochlazení letních extrémních teplot obrovským ventilátorem nad městem; nejdražší benzín; spřátelená parta pekařů, která nás ve svém krámku napájí a krmí za poloviční ceny, protože nás prostě mají rádi; antipatie místních vůči Američanům „dokládaná“ neustálým vysedáváním v podnicích Starbucks a Burger King; lékárny na každém rohu s Viagrou volně k prodeji v kontrastu s pokryteckou pruderností populace; velkolepě pojatý kampus univerzity, jehož areál čítá 4 zastávky MHD; metro naprojektováno takovým způsobem, že jsme s ním (nejen my) za celou dobu ještě nejeli a na vlastní oči ho viděli jen jednou; směšné ceny za kurzy angličtiny v jazykovkách, tím pádem přecpané třídy studenty a ve finále přesto (nebo právě proto) mizerná jazyková vybavenost většiny mládeže; trhy s ovocem a zeleninou, kde za 200 Kč nakoupíte potraviny na 2 týdny dopředu v takovém množství, že na dopravení nákupu domů potřebujete vozík; Česká republika = Barošstán; dvouhodinová turecká svatba pro 300 lidí; tělesa radiátoru v bytě umístěna u stropu; slepé uctívání Atatürka již od útlého věku bez základní znalosti jeho přínosu zemi (prostě proto, že se to tak patří); Adana kebab, Iskender kebab, Döner kebab; listopadové teploty na koupání; móda pánských růžových polo košil; přátelé, kteří se starají; „přátelé“, kteří se nestarají; označování Kurdů výhradně jako „lidí z východu“ v rámci jakési podivné snahy být politicky korektní; slavnostní otevření krámku s chalvou doprovázené gratulacemi od ostatních obchodů ve městě; centrum města bez jediného náměstí; patnáctitisícová návštěvnost na zápasech druhé fotbalové ligy; prach a smog.
Tohle všechno plus mnohem víc je Adana. Někdy se divím, co tu vlastně děláme. Na druhou stranu tu zažíváme věci, které bychom jinde nezažili, a chvilkový pocit deziluze je často vystřídán pocitem euforie, dá-li se to tak nazvat. Na město samotné už si asi názor nespravím, nicméně díky některým lidem se pobyt zde dá učinit docela příjemným.