Fotbal = druhé náboženství
Tak nám Plzeň vykopala titul. Nemám představu, jak v Plzni v sobotu probíhaly oslavy fanoušků, nicméně včera v noci jsem měl zcela jasnou představu o tom, jak vypadají oslavy zisku titulu v Turecku.
Pokud v Česku panuje úzus rozdělovat fotbalovou veřejnost striktně na slávisty a sparťany (prosím, brát s rezervou, sám se nepovažuju ani za jednoho z nich), v Turecku toto členění platí dvojnásob. Každý fotbalu fandící Turek má bez ohledu na to, v které části země žije, jasně vymezenou příslušnost k jednomu ze tří istanbulských velkoklubů: Galatasaray, Fenerbahçe, Beşiktaş. Když si včera Fenerbahçe vítězstvím nad Sivassporem zajistil titul, rozpoutal se v ulicích Adany poměrně solidní mejdan. Docela rád bych viděl, co se včera večer dělo přímo v Istanbulu, protože tady v Adaně, 1000 km od Istanbulu, to jelo na plný obrátky. Koncentrace aut v ulicích se po zápase okamžitě zvýšila asi tak na dvojnásobek, většina z nich zaplněná do posledního místa. Lidi v autech sedí přinejmenším tělem ven z oken, někdy dokonce stojí na střeše autobusu. K nezbytné výbavě patří vlajky Fenerbahçe, které vlají ze VŠECH aut. A panuje několikahodinovej rachot, kdy všichni řvou štěstím a všechna auta o sobě dávají vědět klaksonama (kdo netroubí, není Turek, táá táá ta ta táá, ta ta ta táá-ta ta), jen houšť! Auta se na dvouproudovým bulváru bez problémů zastavujou uprostřed silnice a spolu s naprosto cizíma týpkama, co pěšky obcházejí s dvoumetrovýma vlajkama “spřízněná” auta, se musejí podělit o extatickou radost. Auta za nima buď trpělivě čekají, až se ti před nima dosyta vyřádí (sami taky slaví a nemají tak kam spěchat), nebo je krkolomně zprava zleva předjíždějí. Do toho řev, nějaká ta světlice odpálená přímo na silnici a skandující týpci s vlajkama, kličkující ve vozovce mezi projíždějícíma autama. Kam se hrabe Staromák s Michalem Davidem.
Vždycky jsem si přál zažít atmosféru některého jihoamerického derby nebo španělského El Clásica, ale zatím jsem neměl tu možnost. Včerejší adanská street party mi to částečně vynahradila.
Update: Podle informací, které jsem včera získal od kamaráda, byly oslavy v horní části naší ulice ještě mnohem bouřlivější. Doprava tam úplně zkolabovala, takže nastoupila policie a shovívavě ji usměrňovala, a rozvášněný dav rozhoupával na zastávce autobus MHD ve snaze převrátit ho na bok. O tom, jaká atmosfera tam zhruba panovala, asi nejlíp vypovídá fakt, ze mezi "rozhoupávači" byl i šofér onoho autobusu...
Pokud v Česku panuje úzus rozdělovat fotbalovou veřejnost striktně na slávisty a sparťany (prosím, brát s rezervou, sám se nepovažuju ani za jednoho z nich), v Turecku toto členění platí dvojnásob. Každý fotbalu fandící Turek má bez ohledu na to, v které části země žije, jasně vymezenou příslušnost k jednomu ze tří istanbulských velkoklubů: Galatasaray, Fenerbahçe, Beşiktaş. Když si včera Fenerbahçe vítězstvím nad Sivassporem zajistil titul, rozpoutal se v ulicích Adany poměrně solidní mejdan. Docela rád bych viděl, co se včera večer dělo přímo v Istanbulu, protože tady v Adaně, 1000 km od Istanbulu, to jelo na plný obrátky. Koncentrace aut v ulicích se po zápase okamžitě zvýšila asi tak na dvojnásobek, většina z nich zaplněná do posledního místa. Lidi v autech sedí přinejmenším tělem ven z oken, někdy dokonce stojí na střeše autobusu. K nezbytné výbavě patří vlajky Fenerbahçe, které vlají ze VŠECH aut. A panuje několikahodinovej rachot, kdy všichni řvou štěstím a všechna auta o sobě dávají vědět klaksonama (kdo netroubí, není Turek, táá táá ta ta táá, ta ta ta táá-ta ta), jen houšť! Auta se na dvouproudovým bulváru bez problémů zastavujou uprostřed silnice a spolu s naprosto cizíma týpkama, co pěšky obcházejí s dvoumetrovýma vlajkama “spřízněná” auta, se musejí podělit o extatickou radost. Auta za nima buď trpělivě čekají, až se ti před nima dosyta vyřádí (sami taky slaví a nemají tak kam spěchat), nebo je krkolomně zprava zleva předjíždějí. Do toho řev, nějaká ta světlice odpálená přímo na silnici a skandující týpci s vlajkama, kličkující ve vozovce mezi projíždějícíma autama. Kam se hrabe Staromák s Michalem Davidem.
Vždycky jsem si přál zažít atmosféru některého jihoamerického derby nebo španělského El Clásica, ale zatím jsem neměl tu možnost. Včerejší adanská street party mi to částečně vynahradila.
Update: Podle informací, které jsem včera získal od kamaráda, byly oslavy v horní části naší ulice ještě mnohem bouřlivější. Doprava tam úplně zkolabovala, takže nastoupila policie a shovívavě ji usměrňovala, a rozvášněný dav rozhoupával na zastávce autobus MHD ve snaze převrátit ho na bok. O tom, jaká atmosfera tam zhruba panovala, asi nejlíp vypovídá fakt, ze mezi "rozhoupávači" byl i šofér onoho autobusu...